Kolektor na Václavském náměstí otevřen

Kdyby v centru teoreticky prasklo vodovodní potrubí, je daný úsek za několik vteřin uzavřen a do několika hodin i opraven. Bez vody by na tu dobu zůstal jeden nebo dva domy, řekl Čapek ČTK.

V kolektorech je zpravidla svedeno vodovodní, teplovodní a plynové potrubí, telekomunikační a elektrické vedení, optické kabely a potrubní pošta. Jejich hlavní výhodou je, že při poruchách nebo pravidelné údržbě sítí není potřeba kopat do země.

V Praze se síť chodeb začala budovat v roce 1973 pod sídlištěm Ďáblice. Podpovrchové kolektory vedou v hloubce čtyři až 15 metrů, hlubinné pak v hloubce 20 až 30 metrů a někdy až 45 metrů. Pražské kolektory měří celkem 90 kilometrů, je v nich uloženo přes 2400 kilometrů kabelů. Jsou opatřeny asi 45.000 čidly, která měří teplotu, vlhkost, koncentraci výbušných směsí a jiné parametry. Na poklopech na povrchu jsou čidla, která spouštějí poplach v případě, že se do kolektoru snaží dostat nepovolaná osoba.

Podle Čapka je česká metropole jediné město, které kolektory vybudovalo jako souvislý komplex. "Tato síť je budována koncepčně. Žádné město, ani třeba Londýn nebo Paříž, nebudovalo tu síť tak komplexním způsobem. Budovala jenom dílčí úseky kolektorů, které neměly vlastní vzájemné propojení," řekl Čapek ČTK.

Vzhledem k velmi vysoké technologické úrovni pražských kolektorů je podle něj dost pravděpodobné, že se český systém pro jejich stavbu a provoz stane základem pro budoucí evropskou normu. "Ještě když jsme nebyli členem Evropské unie, tak byla Spolková republika Německo pověřena, aby hlídala kolektorové normy a dělala tyto věci. Už tenkrát Němci věděli, že u nás je to dál," řekl Čapek.

Štěpán Pellar vju