Knihovna Seinäjoki

Centrum představuje Aaltoův mistrovský dotek, od územního plánování až po nejmenší detail dveří a je neocenitelným kulturním bohatstvím, které dává celému městu jeho identitu. Centrum tvoří pět Aaltových budov: radnice, budova státních úřadů, divadlo, kostel prostého kříže a stará knihovna.

DIALOG MEZI STARÝM A NOVÝM

Knihovna, postavená v roce 1965, potřebovala moderní rozšíření, aby vyhověla dnešním požadavkům a projektovou soutěž vyhrál návrh JKMM, nazvaný "Clover" (jetel). Cílem bylo vytvořit dialog mezi starým a novým. Nová knihovna respektuje chráněné kulturní prostředí, ale zároveň se pyšní současnou architekturou. Jedním z cílů projektu bylo najít styčnou plochu s typickými charakteristikami architektury Alvara Aalto, aniž by ho napodobovala.

RŮZNORODÉ ZAJÍMAVÉ TVARY

Nová knihovna stojí odděleně od Altových originálů, ačkoli je s nimi propojena podzemím. Důležitým rozhodnutím bylo rozdělení budovy na tři části, což dovolilo rozpustit velkou hmotu stavby do okolní městské krajiny. Při pohledu z různých směrů tak vznikají různé zajímavé tvary. Interiéry z pohledového betonu jsou přerušované pečlivě umístěnými okny a větším prosklením, které nabízí řízený výhled na Centrum. Pohledu zpoza prosklené stěny hlavního sálu knihovny dominují okolní vrcholy: zvonice neboli prostý kříž kostela a vějířovitá fasáda původní knihovny Aalto. Srdcem budovy je široké schodiště, určené pro nejrůznější události a jako místo pro neformální setkávání, které vede do sběrných oddělení v přízemí a přes spojovací podzemní chodbu do knihovny Aalto.

ŽIVÝ A BARVITÝ POVRCH

Vnějšímu povrchu nové knihovny dominuje měď. Tmavnutí předoxidované mědi odliší novou knihovnu od bělosti okolních budov. Měď není v tomto místě novým materiálem, ale v Aalto Centre je tento materiál použit především na střechy, které představují krásně patinované zelené plochy. U nové knihovny je měď použita komplexně na celé fasády, sokl a střechy - vytváří povrch z jediného materiálu. Speciální tvar měděných šindelů byl navržen přímo pro fasády tak, aby poskytl budově velmi individuální, živý a barvitý povrch. Plochy některých šindelů tvoří větrací otvory, ukrývající ventilaci. Měď se také používá k vytvoření svislých mříží a jako povrch dveří, udržující kontinuitu materiálu.