Klasický nadčasový dům
Dům v Roztokách u Prahy pamatuje 30. léta minulého století. Tedy alespoň jeho základní části. Prošel totiž rekonstrukcí, která mu na rozdíl od předchozích amatérských zásahů vrátila určitý styl. I když ten se s tím původním již nedá srovnávat. Přestože je dnešní podoba spíše klasičtější než ryze moderní, dům reprezentuje novodobé možnosti i trendy v bydlení.
Katerina Nová , 23. 9. 2008
Rodinný dům v Roztokách u Prahy byl podle architektů šťastnou volbou klienta, protože nabízí veškeré možné výhody objektu určeného k bydlení na okraji města. „Jednak leží na hezkém místě, pocit volnosti a otevřenosti podporují výhledy do okolí. Jednak je v prostředí s dobrou občanskou vybaveností, dopravní obslužností a zároveň leží v ustáleném urbanistickém kontextu - nehrozí, že by v blízkém okolí rostly postupem času novostavby, které by mohly například zastínit výhled nebo jinak narušit současné bydlení,“ vysvětluje architekt Ondřej Císler. „NEMOTORNÁ“ DISPOZICE S požadavkem na rekonstrukci přišel za architekty dnešní majitel domu, který chtěl v objektu původně bydlet. Od tohoto úmyslu posléze upustil a rozhodl se dům pronajímat. I to se částečně odrazilo na jeho dnešní podobě. „Původní stav nemohl dnešním nárokům na bydlení v žádném případě vyhovět. Při pohledu zvenčí dům sice vypadal prostorně, ale dispozice byla nešťastná, nemotorná, malé pokoje, úzké chodby, žádný přístup na zahradu, dokonce tu byly nízké dveřní otvory, jen 180 centimetrů,“ popisuje Ondřej Císler. Nová podoba domu nějaký čas vznikala na papíře a průběžně se poměrně zásadně měnila. „Přišli jsme nejdříve se spíše modernistickými variantami, ale klient byl zastáncem konzervativnějšího přístupu, dnešní vila je tedy spíše klasičtější a nabízí veškeré uživatelské pohodlí. Může sloužit v podstatě jako dvougenerační dům. V přízemí se nachází obytný prostor s kuchyní, v patře jsou čtyři pokoje a dvě koupelny, v posledním podlaží pak malý byt s koupelnou a terasou, který může fungovat samostatně,“ popisuje autor projektu. PRYČ S PŘÍSTAVKEM Za své vzal přístavek ze 70. let minulého století, který si nejspíš někdejší majitel budoval svépomocí a který měl sloužit jako garáž. Sedlovou střechu nahradila střecha rovná, vnitřní prostory se více otevřely do zahrady, a to jak prostřednictvím velkých oken sahajících od podlahy ke stropu, tak umožněním přímých vstupů na zahradu. Vnitřní prostory se zároveň zvětšily. „Strhli jsme některé stěny a chvíli se zdálo, že z původní stavby nic nezbude,“ vzpomíná architekt. Jedna z mála věcí, která ale nakonec zůstala zachována, je teracové schodiště – jakási vizitka původního domu. Nebyl důvod jej odstraňovat, byla to funkční část domu z kvalitního materiálu. „Bylo vůbec velmi příjemné a zároveň přínosné, že investor nešetřil na kvalitě použitých materiálů. Sám například přišel s nápadem obložit koupelnu kamenem. Jsou tu podlahy z masivního dřeva, ušlechtilé dýhy, na stavbu byly použité lícové cihly...“ dodává Ondřej Císler. VÝHLED NA STADION Přízemní obytná místnost s kuchyní vychází z dnes asi nejpopulárnějšího schématu velkého prostoru, v němž se nachází jak obývací, tak kuchyňská zóna – místo k přípravě pokrmů i ke stolování. „Celá tato velká místnost vede přímo do zahrady, za níž se nachází fotbalový stadion. I když ten k domu nepatří, dodává při výhledu z oken pocit rozletu, volnosti, který je ještě silnější při pohledu z terasy,“ podotýká architekt. Podle jeho slov byl při vzniku projektu dbán důraz právě na propojení exteriéru a interiéru, na možnost otevřít vnitřní prostory a vtáhnout do nich maximum ze zahrady a okolí. Z míst a místností, které zůstávají při běžné návštěvě skryty, je třeba zmínit sklep jako skladovací prostor, vinný sklípek, integrovanou garáž. Již v projektu se počítalo s četnými úložnými prostory v podobě vestavěných skříní, ale také se servisními místnostmi určenými k péči o prádlo, žehlení apod. Kromě těchto znaků moderního bydlení vyhovuje trendům také skutečnost, že rodičovská ložnice bezprostředně sousedí se šatnou a koupelnou, samostatnou koupelnu mají v blízkosti i oba dětské pokoje. Také terasa, tím, že navazuje na v podstatě samostatnou bytovou jednotku s veškerým zázemím, je velmi dobře využitelná.
Teracové schodiště zůstalo jako jedno z mála zachováno z původních prvků domu.
Šatna rodičů sousedící s ložnicí je vyrobena z dubové dýhy.
DŮM PRO KAŽDÉHO Vzhledem k tomu, že projekt nemohl být šitý na míru konkrétnímu člověku, je jeho podoba otevřená a dokáže plnit mnoho požadavků i nároků. „Dům měl unést jakýkoli další vstup, měl se líbit. To se podařilo. Je možné jej obývat různě, umí se přizpůsobovat, což souvisí s určitou nadčasovostí. Nemyslím, že je šťastné držet se nutně nejmodernějších trendů v designu, ani budovat imitace historických domů. Snaha zachovat styl, napodobit architekturu z určitých historických období za každou cenu často vede k vytváření ,pastylů´. Místo náhražky jsme zvolili podobu, která navazuje na tradice české moderny. Konkrétně jsou tu například použity kletované omítky, tvarované ručně - šlo o to, aby dům byl příjemný i na dotek, neměl dokonalé hrany, ale aby byl přátelský,“ upozorňuje Ondřej Císler. Podle jeho slov nespočívá styl tohoto domu v dekorativnosti, ale ve vysokém řádu, v tektonicky vystavěné kompozici. SVĚTLO A ÚTULNO Vysoká dřevěná okna opatřená okenicemi přinášejí do interiéru příjemné světlo. Před prudkými paprsky z jižní strany chrání v létě vnitřní prostory předsazená střecha, případně lze vysunout markýzy, v zimě naopak „kšilt“ střechy nezabraňuje paprskům nízkého slunce dostat se dovnitř a zútulnit dispozici domu. „Domy mají velký podvědomý vliv na své obyvatele. S tím by měl každý architekt od počátku vzniku projektu pracovat, protože především v tom spočívá jeho odpovědnost,“ uzavírá. přízemí | 1.patro | 2.patro
architekti O. Císler, P. Hnilička, J. Dluhoš, P. Kandusová/hcA ateliér www.hca.cz „Tento dům během sedmdesáti let zestárnul a dosloužil. Pro dnešního uživatele se stal nedostačujícím. Navíc nebyl ani na pohled hezký. Nechtěli jsme jej ale zcela zničit, snažili jsme se zachovat určitou paměť, kterou má. Objem zůstal přibližně totožný, ale objekt je dnes lépe využitelný. Přestože první návrhy měly podobu velmi moderní stavby, výsledek má spíše klasičtější podobu, což mu dodává na nadčasovosti.“
Psáno pro časopis Domov 9 | 2008
