Když stát podporuje architekturu. Ambiciózní norský projekt budí respekt po celém světě
Příroda, nebo architektura? V Norsku si vybírat nemusíte. Díky ambicióznímu projektu Národní turistické trasy, který probíhá už od devadesátých let minulého století, totiž můžete současnou severskou architekturu poznávat přímo v dramatické krajině. Při norském pobřeží totiž vzniklo na 250 nevšedních nových vyhlídek, odpočívadel, kempů nebo veřejných toalet. Na projektech se přitom podíleli primárně norští architekti na základě architektonických soutěží i lokální dodavatelé a stavební firmy.
Tereza Hůrská , 1. 10. 2020
Na sever
V podvečer 5. března vystoupil v zaplněném pražském Centru architektury a městského plánování (CAMP) norský profesor Karl Otto Ellefsen, aby zahájil jubilejní dvacátý ročník přednáškových cyklů, které pořádá spolek KRUH. Ten se pod vedením Marcely Steinbachové rozhodl letos věnovat současné architektuře severoevropských zemí a pro cyklus Severská cesta – cesta udržitelnosti sestavil celoroční program představující lákavou plejádu známých představitelů soudobé norské, švédské, finské i dánské architektonické scény.
Není přitom náhodou, že se zahajovacího výkopu letošního cyklu přednášek ujal právě norský profesor architektury a urbanismu. Effelsen totiž stál už na počátku 90. let u samého zrodu velkolepého projektu, o kterém se díky výši investovaných prostředků a hlavně dlouhodobé koncepčnosti a kvalitě mluví po celém světě – Národních turistických tras.
Více k tématu
Podpora ekonomiky i soudobé architektury
Pod norskými turistickými trasami si nepředstavujte stezky, kterými vás vedou pruhované barevné značky tolik známé českým turistům. Norské trasy představují síť celkem osmnácti tras táhnoucích se od severu k jihu podél celého západního pobřeží, které sledují úchvatné krajinné scenérie. Protože projekt Národních turistických tras vznikl s cílem pozvednout turistický ruch a podpořit místní ekonomiku i v odlehlých regionech, dali si jeho iniciátoři za úkol opravu stávajících cest a silnic zatraktivnit prostřednictvím vstupů norských architektů. Vedle výhledů do hlubokých údolí s fjordy nebo naopak na závrať budící štíty hor tak na norských turistických trasách narazíte také na 250 objektů různých měřítek a funkcí, za jejichž návrhy stojí především mladší generace tuzemské architektonické scény.
Putování po norských trasách tak dostává zcela jiný rozměr. Návštěvníkům neposkytuje pouze možnost lépe prožít zdejší divokou přírodu, kulturu a historii, ale také poznat současnou architekturu severských zemí. Prostřednictvím autorských laviček a odpočívadel, vyhlídkových plošin, přístřešků, parkovišť, veřejných toalet nebo kempů zde mnoho mladých architektů dostalo příležitost projevit svůj talent. Při pohledu na celek se pak jedná o jedinečnou ukázku severské soudobé architektury demonstrující tamní přístup k tvorbě a práci s krajinou.
Vysoká kvalita, velký budget
Během celého projektu se kladl mimořádný důraz na vysokou kvalitu výsledku. Drtivá většina všech zásahů proto vznikala na základě vyzvaných architektonických soutěží, a pokud byly představené výsledky neuspokojivé, došlo k vypsání nové soutěže. Projekt si vyžádal okolo 450 milionů eur (přes 12 miliard korun) ze státní kasy v rámci investic do infrastruktury. Dotčené samosprávy se na výstavbě finančně podíleli jen z malé části, pokaždé ovšem schvalovaly finální návrh. Jde o velkorysou sumu. Jak ale během přednášky poznamenal sám Ellefsen, podobně stála třeba budova opery v Oslu z roku 2008 od slavného norského studia Snøhetta.
Příležitost pro místní architekty
Kromě několika málo výjimek (například muzeum těžby zinku od švýcarského mistra Petera Zumthora) zpracovávala všechny návrhy norská studia – zavedená i ta začínající. Na dvou projektech se podílelo také studio Reiulf Ramstad Architektur, které mělo v rámci letošního přednáškového cyklu Kruhu vystoupit už na začátku dubna – kvůli epidemii koronaviru ale byla jejich pražská přednáška přesunuta na čtvrtek 1. října (vzhledem k aktuálním omezením proběhne přednáška online).
Zmínění architekti měli na starost rozsáhlý projekt návštěvnického centra spojeného s vyhlídkovou plošinou na trase Geiranger-Trollstigen a betonové rampy kroutící se u severonorského zálivu Selvika. Oba projekty měli posílit návštěvníkův dojem z pobytu v krajině a podpořit jedinečnost daného místa, každý však trochu jiným způsobem. Zatímco návštěvnické centrum Trollstigen a přináležející vyhlídkové stezky a plošiny provádí turistu krajinou cíleně od jednoho výhledu k druhému, betonová instalace na pláži zálivu Selvika umožňuje návštěvníkům zkoumat okolní krajinu ze zcela nových perspektiv.
Splynout s krajinou
Tyto dva projekty vzájemně propojuje symbióza architektonických vstupů s okolím – v obou případech se totiž podařilo objekty citlivě včlenit do okolní krajiny. Rezavé, ostře se klikatící zákruty chodníku Trollstigen, který stoupá od návštěvnického centra k vyhlídkové plošině položené o 200 metrů výše, splývají s horskými stěnami porostlými nízkou vegetací, drsný pohledový beton se zas přijíždějícím snadno ztratí mezi kamennými útesy, které lemují záliv Selvika. Lokalita a kontext projektu jsou ostatně pro architekty ze studia Reiulf Ramstad odrazovým můstkem návrhů všech jejich projektů. „Architektura musí respektovat přirozenost lokality a ve své výsledné podobě odrážet spojení daného místa a řešeného kontextu,“ tvrdí.
Právě pro svůj citlivý přístup ke krajině architekti často pracují s přírodními materiály, které umí přirozeně stárnout, jako je dřevo, beton nebo kov. Současně architekti nacházejí v přírodě inspiraci také z hlediska tektoniky a tvarosloví. Své objekty tak často tvarují do přírodou osvědčených forem anebo je přizpůsobují specifikám samotného místa. Dokazuje to jak betonová rampu u Selviky, která se jako had kroutí a stoupá od místa ohniště až k veřejným toaletám, tak i konstrukce betonovo-ocelového chodníku Trollstigen kopírující záhyby skalního masivu. Stavby od Reiulf Ramstad Architects se nesnaží jen prvoplánově strhnout pozornost k sobě samým. Pokaždé za nimi stojí promyšlený koncept a citlivá práce s krajinou. Objekty od těchto norských architektů zatraktivňují daná místa a zvou k návštěvě.
Projekt národních turistických tras stále pokračuje. Díky stabilní vizi a jejímu dlouholetému naplňování inspiruje také ostatní země. Po architektonické stránce ukazuje, jaké výsledky může přinést spolupráce s kvalitními architekty a to i na často přehlížených zásazích, jako jsou třeba odpočívadla, parkoviště nebo třeba veřejné toalety. Celková vyspělost země se totiž často nejlépe projevuje právě na takových místech, kterými by se jiní příliš nezabývali.
Tento článek vznikl za podpory společnosti Českomoravský beton v rámci tématu "Beton v architektuře".
Českomoravský beton, a. s., je holdingovou společností, která prostřednictvím vlastních betonáren a dceřiných společností dodává transportbeton v široké škále pevnostních tříd a druhů na území České a Slovenské republiky. Skupina, jejíž vznik spadá do počátku 90. let minulého století, v současné době provozuje sedmdesát nově postavených nebo zrekonstruovaných betonáren, které mají zavedený systém řízení jakosti ČSN EN ISO 9001 a splňují nejpřísnější ekologická kritéria. Celá skupina – holdingová společnost a její dceřiné společnosti – vystupují pod jednou společnou obchodní značkou Českomoravský beton.
