Když prim hraje rychlost. V knihovně od MVRDV potištěné plechy simulují knihy

Z pohledu interiérového řešení se rozhodně jedná o jednu z nejzajímavějších veřejných knihoven poslední doby. To je způsobeno především naprostým rozmazáním hranic mezi jednotlivými dispozičními částmi se specifickým funkčním využitím: v knihovně Binhai totiž nenajdeme prakticky přechod mezi podlahou, stěnami a stropem. Prostor je modelován zvlněnými kaskádami, které stoupají od země až po nejvyšší bod atria, jehož střed tvoří obří světelná koule. Z toho důvodu podle spoluzakladatele kanceláře MVRDV Winyho Maase knihovna působí jako jeskyně.

Tyto kaskádovité stupně zároveň plní několik funkcí. Primárně slouží jako knižní police, přímo ale vybízí k procházení nebo posezení s vybranou knihou. Atrium představuje hlavní společenský prostor pětipatrové knihovny, která celkově pojme 1,2 milionu knih. Hlavní archiv se nachází v podzemí, po obvodu budovy pak najdeme různé edukační místnosti, čítárny, kanceláře. Z posledních pater pak vede přístup na dvě střešní terasy.

Knihovna vznikla jako součást kulturního komplexu, na kterém (jak už to u podobných čínských projektů bývá) participovala celá plejáda hvězdných architektů. Masterplan zpracovávala velká německá kancelář gmp, další budovy navrhli francouzští architekti Bernard Tschumi Architects, kanadští Bing Thom Architects a studio HH design z USA. MVRDV se přitom chlubí, že se jedná o jejich nejrychleji zpracovaný projekt v historii – od prvních skic až po realizaci totiž uběhly pouhé tři roky, což je u úkolu podobného měřítka opravdu obdivuhodné. Rychlost celé akce byla totiž v zájmu samosprávy čínského města Tianjin nedaleko Pekingu, která si celý komplex objednala.

Spěch si ale v případě knihovny vyžádal výraznou daň. Nevyhnutelný časový skluz totiž způsobil zásadní změnu řešení budovy, která zničila celý původní koncept budovy. Podle MVRDV došlo přímo „na místě“ k rozhodnutí, které vedlo k zablokování přístupu k horním částem polic s knihami z místností umístěných za stěnami atria, čímž police ztratily svoji primární zamýšlenou funkci. Holandská kancelář se odvolává na to, že rozhodnutí o dispozičních změnách proběhlo navzdory jejich „radám“.

Z polic na knihy se tak staly prázdné vitríny, které svou původní roli pouze simulují. Aby vinou funkční degradace knihovny nedošlo i ke zničení vizuální působivosti prostoru, byly police pokryté hliníkovými pláty s vytištěnými hřbety knih. Z budovy zasvěcené knihám se tak stala pouhá scénografie. Knihovna na „oko“, která výmluvně poukazuje na čínský systém, ve kterém všechny knihy před svým vydáním procházejí přísnou cenzurou. Taková interpretace ovšem nebyla v zájmu ani jedné z participujících stran. Nelze se tak ubránit závěru, že architektura v případě knihovny Binhai se tak stává pouhou maketou.