Kde bydlení není provizoriem

Čtyřpodlažní bytový dům byl původně plánovaný pro dvojnásobný počet rodin, jenomže příliš malé byty se nikomu ze zájemců nelíbily. Nakonec všichni zakoupili oba byty na jednom patře, a propojili je do jednoho. Nejvyšší byt je řešený jako mezonetový ve dvou podlažích, nahoře obklopený ze všech stran terasami. Jeho majitelka se nejprve pokoušela na změnách domluvit se společností, která dům postavila, ale nenašli společnou řeč. Ani autor projektu nesplňoval představy o ideální spolupráci architekta a klienta. Navrhované řešení příští majitelce nevyhovovalo, nelíbilo se jí ani pojetí jeho architektury, která více než logiku bydlení prosazovala vnější extravagantní formy, jakési zhmotněné vlastní ego. Vadila jí také špatná komunikace a malý zájem architekta. Od zakoupení by nejraději upustila, ale oblíbila si prostředí v bezprostřední blízkosti místa, kde vyrůstala. Zkusila tedy oslovit jiné architekty, Petra Koláře a Aleše Lapku z ADR, jejichž realizace už delší dobu znala a obdivovala.Architekt Petr Kolář si nejprve vyžádal čas na rozmyšlenou, protože dispozice na přineseném plánku nevypadala nijak lákavě, nedokázal na první pohled odhadnout, zda se z ní vůbec podaří byt podle představ majitelky vytvořit. Ještě ten den však za ní přijel, že zakázku přijímá. Tentokrát komunikace obou stran nevázla, architekti dokázali naslouchat, pracovali rychle, navíc mají prověřenou spolupráci s firmami, které umí navržený standard i v patřičné kvalitě zrealizovat. Výslednou práci dostatečně prezentují naše fotografie. A především skutečnost, že se rodině v bytě velmi příjemně žije.Zcela nová dispoziceByt má opačnou skladbu dispozice, než na jakou jsme zvyklí v běžných dvoupodlažních bytech či domech. Dolní nástupní úroveň je intimní zónou soukromých prostorů, nahoru po schodišti se vystupuje do otevřeného obytného prostoru s kuchyní a jídelnou. K tomuto řešení vedla jednak skutečnost, že spodní podlaží je plošně větší a obsáhne všechny potřebné místnosti včetně hygienického zázemí, a také návaznost horního patra na terasy, které jsou příjemnější ve spojení s obytným prostorem.Do bytu se vstupuje přes halu, doplněnou bohatě dimenzovanými úložnými prostory vestavěných skříní a místností pro praní a žehlení prádla. Z původně mnohem větší haly se část s okny ukrojila na pokojík pro hosty se samostatnou menší koupelnou. Hned vedle se prochází do zóny s ložnicí, pracovnou a velkou koupelnou s denním osvětlením. Z opačné strany na halu navazuje pokoj dcery se samostatnou koupelnou. Obě soukromé části se setkávají v malém obývacím pokoji, který slouží především pro sledování televize a běžnou komunikaci členů rodiny.Horní patro je otevřené bez příček, opticky je dělí jen ústí schodiště se zábradlím a nosný sloup proti němu. V jedné části je umístěna kuchyň s menším jídelním stolem pro každodenní stolování, v druhé části obývací pokoj s krbem a jídelna se stolem pro větší počet lidí. Ze všech čtyř světových stran osvětlují prostor velká francouzská okna s výhledem do zeleně na terasách i do okolí. Jižní terasa, navazující na obývací pokoj, je upravená jako odpočinková, k případnému opalování přes den, nebo večernímu posezení na pohodlných zahradních křeslech a lehátkách. Terasa přístupná z kuchyně je vybavená venkovním stolováním.ADR dokázalo z původní dispozice dvou menších bytů vytvořit smysluplný prostor, který dobře funguje, a navíc respektuje všechna přání rodiny. Jako jediná závada se z dnešního pohledu ukazuje přemístění koupelny ze středu dispozice k oknům (na výslovné přání majitelky). Provozně tato změna rodině vyhovuje, ale větší vzdálenost klozetové mísy od stávající stoupačky kanalizace si vyžádala přečerpávání, které čas od času „zlobí“, musí se opravovat. Potvrzuje se, proč umístění záchodu považují architekti při přestavbách bytu za neměnné.Tvary, materiály a barvyVelmi moderní pojetí interiéru si majitelka představovala už před jeho realizací, právě pro tento styl si vybrala svého architekta. Líbí se jí jednoduché tvary, namísto „zatepleného“ prostoru dává přednost materiálům, jako jsou kov, sklo, kámen, dřevo v přírodní podobě, nenápadným barevným kombinacím (bílá a šedivá doplněné o drobné barevné akcenty). Všechny materiály vybírala společně s architektem, a jejich názory se nijak nelišily.Stěny bytu zůstaly čistě bílé, ve spojení s dřevěnou podlahou a dřevěnými obklady schodů ale nepůsobí nijak sterilně. Naopak za „kosmetickou vadu na kráse“ považují architekti zbytečně a neúčelně komplikovaný tvar stropu podkroví: jeho zvlnění však už nešlo odstranit. Bílé jsou i doplňující konstrukce, obložení krbové vložky, zábradlí schodiště nebo vnitřní strana rámů oken (vnější strana zůstala v přírodním dřevu). Bílou barvu mají silné police knihovny v obývacím pokoji, takže spíše než jako nábytek působí dojmem přímé součásti stěn. Také celá kuchyňská sestava je bílá, doplňují ji jen šedivé žulové pracovní desky, které se objevují ještě u krbu, a technické nerezové prvky. Bílé čalouněné sezení v obou obývacích pokojích oživují polštáře v přírodních režných barvách a výraznější červené. Jídelní stoly jsou kombinací dřevěné desky (byl zvolen buk stejně jako na podlaze) a kovové konstrukce, kovové židle mají sedáky a opěráky vypleteny z měkkých přírodních provázků. Dřevo silné desky odpovídá zažitým tradicím, v nichž bytelný stůl byl vždy centrem rodiny, při stolování je dřevo navíc příjemné na dotek. Nízký společenský naopak pevnou dřevěnou částí téměř splývá s podlahou, dvě vyvýšené desky k odkládání už jsou jen téměř neviditelné, subtilní skleněné. Na kovové noze se každá z nich natáčí podle potřeby sedících. Materiály a barvy tak nejen odpovídají své funkci, ale navíc podtrhují význam, nebo naopak potlačují působení jednotlivých kusů nábytku v prostoru.Většina zařízení byla vyrobena na zakázku podle návrhů architektů ADR, čalouněné sezení a židle dodala firma Konsepti, kuchyňský nábytek a spotřebiče Stopka Miele. Obě firmy patří k našim špičkovým dodavatelům, a nábytek ADR jim velmi zdatně konkuruje. V nábytkovém designu má ADR totiž bohaté zkušenosti, podle jejich návrhů vyrábí například řadu svého kancelářského nábytku i další renomovaná firma Techo.Trvalé hodnotyZběžným pohledem na obytný prostor by se mohlo zdát, že veškeré vybavení je krásné „na efekt“, protože v něm půjde především o reprezentaci bytu. Stačí však projít soukromými prostory, jako jsou ložnice nebo koupelny, či dokonce místnost pro úklidové práce, a vybavení bytu se ukáže v odlišném světle. Stejně hodnotné zařízení a perfektní detaily najdete v celém bytě. Kvalitní materiály a dobrý design jsou sice nákladnější než běžný standard, ale zato nemají charakter provizoria na pár let. Jejich úroveň se nezmění ani za spoustu let, nebude zapotřebí je vyměnit pro opotřebení, nebo třeba jen proto, že se rodině jejich styl znelíbí. Střízlivost tvarů a barev i cílená funkčnost jsou totiž nadčasové. Jako důkaz takového názoru snad poslouží i fakt, že například pohovka s křesly zakoupené v Konsepti se dodnes vyrábí podle původního návrhu Le Corbusiera z doby kolem roku 1930, a neztratily nic ze svého moderního pojetí. Zato módní (ne moderní) hity příliš nápadné a extravagantní mívají život doslova jepičí. Zdobení a výrazná barevnost, „originalita“ za každou cenu a na úkor funkce nejsou zrovna nejvýhodnější investicí. Právě při zařizování bytu se velmi často potvrzuje známá pravda starých Angličanů: „nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci“. Je potřeba rozlišit mezi tím, co můžeme po čase snadno vyměnit, a tím, co chceme pořídit nastálo. V případě tohoto výjimečného bytu, kde není dost času věnovat se zařizování či změnám v bytě ještě podruhé či podesáté (všichni jsou pracovně velmi vytíženi), se určitě vyplatilo investovat svůj čas a finance jen jednou, ale nastálo. Dokonce ani zahradní nábytek tu nebude zapotřebí měnit, nemusí se schovávat před deštěm, teakové dřevo je dostatečně odolné všem povětrnostním vlivům, podlahové rošty z tropických dřevin jim odolávají stejně dobře. Všechny kvalitní materiály a kvalitní provedení prací zaručují bezstarostnost provozu, možnost věnovat se naplno jiným činnostem, a ve svém bytě opravdu jen relaxovat, užívat si jeho pohodlí a ve volném čase se věnovat jen svým nejbližším.Psáno pro časopis DOMOV 11|2004Kde bydlení není provizoriem | Šarm hezkého příběhu | Dneska by to šlo | Jak si stojí koupelna | Neskrývané potěšení | Kdopak nám ji postaví | Co víme o víně? | Myčku na nádobí? Ano. Ale jakou? | Na jaře topí slunce | Lehké stavění | Zahrada lidského osudu | Dítě v posilovně?