Kaplického sofa | Symbol životní filozofie, nebo materiálního bohatství?

Nutno podotknout, že design této pohovky není žádnou novinkou. Veřejnost se s ním zblízka mohla setkat již na velké retrospektivní výstavě v centru DOX. Jedná se skutečně o kus nábytku, nebo umělecký artefakt? Prostorem k prezentaci „nového zboží“ není obchod s nábytkem, nýbrž galerie...

Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4 /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-ansi-language:#0400; mso-fareast-language:#0400; mso-bidi-language:#0400;} Nebylo návštěvníka výstavy „Jan Kaplický“ v centru DOX, který by si této úchvatné sněhobílé pohovky připomínající vznášející se oblak nevšiml! Sofa doslova vyzývalo k interakci a přímému kontaktu. Ovšem, kdo si chtěl vyzkoušet lenošku na vlastní kůži, setkal se rázem s nevraživostí muzejní hlídky. Na souhrnné výstavě se totiž jednalo o skutečný originál, tedy osobní pohovku Jana Kaplického.

Řekli byste si tedy, jaké je to štěstí, že tento artefakt kosmického zezření bude k dostání jako běžný kus designového nábytku. Nadšení vás neopustí až do té doby, než vás zarazí jiná asociace spojená s vesmírem, totiž astronomická částka, kterou byste za tento gauč mohli zaplatit. Nezoufejte, pokud stihnete zakoupit sofa včas, čeká vás ještě speciální nabídka za pouhých 650 000 Kč. Za nadstandartní požadavek jiné barvy zaplatíte až 950 000 Kč. Není proto vyloučeno, že až usednete do pohovky za cenu automobilu, budete si skutečně připadat jako bytost z jiné planety.

Gucci, Versace, Kaplický...

Neopominutelným faktem obchodního zákulisí tohoto „nekomerčního“ objektu je celá patronace nejrůznějších společností, z nichž zaujme především česká odnož aukční společnosti Sotheby´s. Právě ta spolu s další renomovanou společností Christies´s je známa jako neuvěřitelně mocná korporace určující ceny uměleckého trhu. Jen pro představu na jaře roku 2007 v aukčním domě Sotheby´s New Yorku padl krátkodobý rekord v úhrnné tržbě za jednu večerní aukci současného umění 255 milionů dolarů. Tato částka od té doby byla již několikrát překonána. Otázkou na místě není ani tak opravdová finanční hodnota prodaných objektů jako spíš uměle vygradovaná cena a proměna samotného umělce ve značku.

Filio SOFA = Filio SOFIA?

Ačkoli se řadím mezi přívržence Kaplického staveb, nemohu se ubránit nepříjemného dojmu, že se tak i v českém prostředí z jedné osoby vytváří prodejná modla. A i přesto, že se za celou záležitostí jistě skrývá ušlechtilá myšlenka prohloubit odkaz architekta-manžela, který náhle skonal, začíná to hraničit s vyděračnou hrou na city. Fetišistický argument „mít svého Kaplického konečně doma za dostupnější cenu“ (nemluvě o tom sedat si a lehat si na něj) začíná zavánět poněkud obscénně. „Kupte si lenošku a proniknete do životní filozofie tvůrce, který ji stvořil jako ideální objekt pro svůj osobní čas relaxace“. Není nic jednoduššího, když do prodeje můžete zamíchat argumenty odkazující k metafyzické skutečnosti a k duchovní (nikoli materiální) vzácnosti objektu. V odpovědi na otázku: „Kdo bude „zákazníkem“ kupujícím toto značkové zboží?“, snad nebudu daleko od pravdy, když předpovím, že se bude jednat o vrchní majetnou vrstvu, která využije svého objektu nejen k domácímu pohodlí, ale i k možnosti sebeprezentace a demonstrace svého materiálního bohatství.

O cenách uměleckých děl rozhoduje kombinace skutečné nebo uměle vyvolané vzácnosti s čistým iracionálním chtíčem a nic se nedá snáze zneužít než chtíč... Správná cena je ta nejvyšší, jakou je sběratel ochoten zaplatit.

Robert Hughes, výtvarný kritik

Osobně jsem všeobecně zklamána z přístupu k budově Národní knihovny jako ke schránce zanedbatelného obsahu a nepodstatné funkce, která se stává předmětem politické soutěže. Fakt, že se o budově začíná přemýšlet jako o izolované formální struktuře, nikoli jako o architektuře, která vznikla pro svůj účel a své místo, mluví sám za sebe. Stále a znovu to potvrzuje, že ti, co tahají v této zemi za nitky, nejsou běžní lidé, kteří by budovu knihovny provozně využívali, nýbrž patrně ty osoby, kterým se dostane privilegia usednout do SOFA FUTURE SYSTEMS.

Magdalena Deverová

Tisková zpráva:

Společnost Resort Living s.r.o. získala autorská práva na výrobu a celosvětový prodej původního návrhu sofa od Jana Kaplického. Spolupráci mezi architektonickým studiem FUTURE SYSTEMS a společností odstartoval projekt Konopiště resort, pro který Jan Kaplický navrhl své dvě poslední stavby, Klub Volavka a Vilu Kaplicky. V rámci pokračující spolupráce s týmem FUTURE SYSTEMS a Eliškou Kaplicky Fuchsovou společnost Resort Living připravila exkluzivní kolekci sofa v originální bílé kůži s černou a šedou variací a limitovanou kolekci v barvách FUTURE SYSTEMS.

„Z intenzivní spolupráce s FUTURE SYSTEMS na projektu Konopiště resort se po odchodu Jana Kaplického mezi mnou a jeho druhou ženou Eliškou Kaplicky vyvinulo velmi pěkné ‚pracovní‘ přátelství,“ říká Martina Hollasová. „Myslím, že sdílíme mnoho názorů, a společně jsme také přemýšlely jak učinit odkaz Jana Kaplického dostupnějším. Byla jsem nadšená z představy výroby sofa, která je sofistikovaným solitérem s velice originálním konceptem. Nejvíce se mi líbí to, že si lidé z celého světa konečně mohou ‚Kaplického‘ koupit domů a sdílet jeho smysl pro krásu, individualismus, odvahu a pionýrství v designu. Sofa není jen kusem nábytku, je to životní styl. V České republice si lidé budou moci užít architektury a interiéru Klubu Volavka, Vilu Kaplicky si koupí jeden vyvolený, ale sofa je dostupná mnohem víc. Přináší skutečný designový požitek a přitom to není investice v řádu desítek milionů. Jsem proto přesvědčená, že se jedná o revoluční příspěvek do světa designu,“ dodává.

Jako vše od Jana Kaplického, který se netajil svými preferencemi tvarů a linií, je i FUTURE SYSTEMS SOFA bez ostrých hran. Jan Kaplický celým návrhem narušil tradiční koncept sedacích souprav svým vlastním osobitým pojetím společenského chování a interiéru. FUTURE SYSTEMS SOFA pracuje s lidskými náladami a dynamikou chování, a je tak nejen vyjádřením komfortního sezení, ale zároveň představuje pozitivní komunikační zóny a nabízí různorodé využití. Sofa může sloužit ke všemu, co od ní majitelé budou očekávat – k relaxaci s knížkou či časopisem, uvolněnému posezení se sklenkou vína, pohodlnému polehávání a pojídání delikates, sledování filmu a popřípadě i k spánku. Koncept sofa zaujme nejenom vizuální podobou, ale i vizionářskou snahou přimět všechny k větší uvolněnosti a schopnosti užít si každé minuty života.

Sofa je možné umístit do jakéhokoliv prostředí, ale nejlépe vynikne ve volnějším, čistě pojatém interiéru. Jan Kaplický umístil sofa do svého bytu, kde byla využívána jak k rodinným chvilkám, tak i k relaxaci s přáteli.

Martina Hollasová doplňuje: „Výrobou FUTURE SYSTEMS SOFA JAN KAPLICKÝ jsme se začali zabývat na konci roku 2009. Nastudovali jsme její plány a možnosti a v rámci celosvětového výběrového řízení na výrobu jsme se nakonec uchýlili do České republiky. Společně s původním týmem FUTURE SYSTEMS (Andrea Morgante, Georg Roetzel, Filippo Previtalli) a místní společností Design & Co. (Zdeněk Mojžíšek a Pavel Novotný) jsme připravili výrobní program a první sofa, kterou se právě chystáme pokřtít, v původní bílé kůži, byla vyrobena v Hradci Králové společností POLSTRIN. Jejich vlastní výrobní linka nám dovolila pečlivě sledovat proces výroby včetně precizního dokončování jednotlivých detailů, které si vyžádaly mnoho konzultací. Zabývat jsme se museli například možností balení do rozumného počtu kusů pro dopravu k zákazníkům, jelikož původní návrh toto samozřejmě nemusel řešit. Sofa je dost náročná, ale vše se podařilo efektivně vyřešit bez zásahu do designového návrhu Jana Kaplického.“

Materiály, ze kterých je FUTURE SYSTEMS SOFA JAN KAPLICKÝ vyrobena, zahrnují tvarované MDF desky (uvnitř bez a venku s úpravou ve vysokém lesku) z vrstvené a tvarované polyuretanové pěny s čalouněním v prvotřídní polomatné kůži. Náročnost tvarování jak těla, tak i jednotlivých sedáků, polštářů a čalounění si vyžádala vysokou odbornost. Doplňky, tedy televize a lampičky, jsou doporučovány zvlášť. Lampičky jsou důležitější součástí, jelikož design sofa doplňují, a je možné využít více variant. Jan Kaplický použil ke svému návrhu sofa lampičky LUXO ARKETTO, které představuje i společnost Resort Living. Výběr televize je samozřejmě individuální a zákazník má možnost použít v podstatě jakoukoliv televizi v rámci doporučované velikosti. Společnost připravila kolekci LOEWE, která má v nové řadě i barevné bočnice a krásně ladí s barvami sofa.

FUTURE SYSTEMS SOFA JAN KAPLICKÝ je možné zhlédnout do 10. října 2010 v Galerii Dvorak Sec Contemporary v Dlouhé 5, Praha 1, kde bude vystavena po slavnostním křtu až do konce přehlídky DESIGNBLOK. Poté bude k vidění v prostorách KONSEPTI showroom, Komunardů 32, Praha 7.

 

 

 Název:  Sofa Jan Kaplický

 Autor:  Jan Kaplický, Future Systems

 Vnitřní konstrukce:  Masivní rám z ušlechtilé oceli

 Potah vnitřní konstrukce:  Obvodový plášť z kompozitních materiálů

 Základová deska:  MDF deska

 Středový element:  Rám z ušlechtilé oceli, stolek z leštěného duralu

 Čalounění:  Sedáky z polyuretanové pěny potažené prvotřídní polomatnou přírodní kůží

 Svítidla:  Variabilní světelné zdroje s LED diodami

 Cena:  650 000 Kč (zaváděcí cena do konce roku 2010, cena nezahrnuje lampičky a televizor)

TISKOVÁ ZPRÁVA POKRAČUJE NA DALŠÍ STRANĚ

O FUTURE SYSTEMS SOFA JAN KAPLICKÝ řekli:

Eva Jiřičná (architektka a designérka, přítelkyně Jana Kaplického):

„Jan Kaplický – řečený Johan – nedělal nic v životě jako jiní lidé a jeho vize nebyla jako vize nikoho jiného. Viděl krásu ve věcech, kde jiní neviděli nic než ‚obyčejno‘, a rozčilovaly ho věci, pro které měli jiní obdiv. Byl to člověk, který pracoval se 101% zapálením, a když odpočíval, tak to dělal se stejným přístupem, jako když pracoval – tudíž pořádně. Měl teorii, že sedět je lepší než stát a ležet je lepší než sedět. Ač byl člověkem velice nenáročným, tak jeho židle byly vždy té nejvyšší možné kvality (doma seděl v Charles Eamsově židli v nejměkčí kůži vyplněné peřím a na ležení si musel navrhnout svoje vlastní osobité polyfunkční pohodlné hnízdo). Když o tom přemýšlím, tak on vlastně kompletně spojil v životě práci a odpočinek – práce, kterou tak miloval, byla jeho relaxací a relaxace se stala prací – hledal inspiraci v neobyčejném množství knih, kterými se obklopil, díval se na zprávy a filmy na televizní obrazovce, poslouchal Johna Cashe, povídal si s přáteli, popřípadě s krásnými ženami (to vše byly zdroje jeho inspirace). Nechyběla ani láhev červeného nebo martini s vodkou a lišky na kmínu nebo znojemské okurky.

Johan nenáviděl nepořádek a věci měly své místo – televize svůj stoleček, časopisy svoji kapsu, láhev na víno svůj držák, jídlo vytvarovaný tác jako v lepších letadlech. Stejně jako architekturu vyvíjel a zlepšoval od začátku do konce i svůj ‚stroj na sezení‘ (obdiv ke Corbusierovi s jeho strojem na bydlení možná přispěl k nápadu). Na jeho výstavě byl vidět první stupeň, byt v Londýně, ve kterém se idea zrodila. Ostrov uprostřed pokoje, kde se černá penízková guma měnila v černý měkký koberec, tvarovaný hliníkovou trubkou na šikmých podporách, a množství polštářů z lesklé černé prošívané látky vyplněné drceným polystyrenem. Vše doplňovaly malé černobílé televize Grundig, časopisy, poličky. V dalším bytě v Hillgate Street je profesionálně rozpracovaná klubovka s perfektním kulatým polštářem, s růžovým potahem, vše s maximálním důrazem na detail.

Jeho poslední design se dostal daleko dále, jak můžou lidé nyní posoudit sami.

Johan nikdy neměl problém požádat lidi, aby si sundali boty (někdy se díra na ponožce krásně zasmála na spolusedící a někdy se bůhvíodkud objevilo spodní prádlo). Možná, že někteří přišli jednou a podruhé se vymluvili, ale ti, kteří odhodili svou nafoukanou tvář, dodnes vzpomínají. Tento zážitek si teď někteří vyvolení mohou zaplaťpánbůh koupit a ti, kteří na to nemají, mají možnost začít rovnou tam, kde začínal Johan s prázdnou kapsou a množstvím nápadů. Jde o to najít radost jak v práci, tak v odpočinku a nejlépe to jde, když – jako u Johana – obě činnosti splývají v jednu – potěšení ze života a jeho plné prožití.“

Ivan Margolius (spisovatel a přítel Jana Kaplického):

„Jan si pro každý svůj apartmán v době života v Londýně od roku 1968 navrhl centrální intimní sedací komunikačně – relaxační prostor sám pro sebe. Do prvního apartmánu v Archery Steps, St. Georgs Fields, si navrhl v roce 1974 sofa v černé barvě s volnými černými nadýchanými polštáři a olemovanou deskou s telefonem, televizí a lampičkou na čtení. V roce 1996, v době, kdy s první ženou Amandou Levet a synem Josefem společně žili v domě na Hillgate Street, se centrálním prostorem stala růžová sofa vyplněná polyuretanovou pěnou jakéhosi koblihovo – fluidního tvaru, která uměla pohostit až osm osob. Vývoj jeho vlastní řady SOFA završil poslední návrh pro apartmán ve Falmouth House, Clarendon Place, kde Jan žil se svojí druhou ženou, Eliškou Fuchsovou, od roku 2007. Tento poslední, nejvíce sofistikovaný návrh je v bílé kůži se středovým stolkem, obvodovou deskou k odkládání, polštáři ve tvaru fazolí či motýlka, prostorem na TV, telefon, vázičku a flexibilními lampičkami. Jan trval na tom, že namísto oblíbených sedacích souprav od Le Corbusiera nebo Charlese Eamese si on své sofa navrhne vždy sám, a vytvořil si vlastní ideální prostor k povídání, poslouchání, oddychování či prosté relaxaci. Je skvělé, že společnost Resort Living s.r.o. nyní nabízí tento výjimečný kus veřejnosti na celém světě. Jan Kaplický by byl touto myšlenkou nadšený.“

Andrea Morgante (architekt a pravá ruka Jana Kaplického, v současné době dokončuje stavbu muzea Ferrari v Modeně dle návrhu FUTURE SYSTEMS JANA KAPLICKÉHO):

„Jan Kaplický nikdy nenavrhl dům či kus nábytku, ale vždy spíše kusy emocí, které do svých návrhů vnášel. Návrhem sofa odhalil vlastní vnitřní svět emocí, názorů a postojů ke světu. Tento opak maloměšťáckého kusu nábytku, jak by řekl Jan Kaplický, vás přinutí vylézt nahoru a posadit se nekonvenčním způsobem, stejným, jakým žil sám Jan Kaplický. Lezení do této sofa bylo jako bychom vnikali do ‚Světa podle Jana K.‘;sofa byla měkká, bez ostrých hran a velice smyslná. Navrhl ostrov, který byl zároveň útočištěm. Vzpomínám na všechny ty chvíle na sofa prožité společně s Janem, kdy jsme diskutovali o všem možném a popíjeli, slunce zapadalo nad Hyde Parkem a uvnitř sofa se svět změnil v poetickou filozofii, tolik podobnou všemu, co Jan dělal a jak žil.“