Jan Kaplický – Konfliktní člověk, geniální architekt

Herakleitos v jednom ze svých zlomků praví: Cesta nahoru-dolů, jedna a táž. Kaplický je téměř učebnicová ilustrace tohoto výroku, neboť právě nekompromisností nejen architektonickou, ale i lidskou, vlastně započal jeho hořkosladký příběh.

 

Začátky a rozchod s českým prostředím  

Když jsem se loni v souvislosti s knihovnou bavil s jedním Kaplického vrstevníkem, který si jej pamatuje ještě ze školy, rozpovídal se o něm coby vysokoškolském studentovi. Nedokážu reprodukovat každé slovo, nicméně pointa byla zřejmá – Kaplický byl vidět. Nosil do školy západní časopisy, které byly v době socialismu normálně nedostupné (např. Life magazine, který jej značně ovlivnil), užíval života plnými doušky. A jeho projekty byly jiné. Kaplický prostě nezapadal a svými spolužáky byl vnímán jako protekční dítě. Socialistická (ne)perspektiva, či spíše beznaděj, společně s malou českou závistí vypěstovaly v Kaplickém zapšklost vůči českému prostředí (ta mu vlastně zůstala až do smrti).   Po dokončení VŠUP ještě čtyři roky vedl vlastní ateliér (1964-1968). V souvislosti s Pražským jarem se objevila možnost vycestovat. Do Londýna odjel doslova s pár dolary v kapse, předtím si však ještě stihl zahrát epizodní roli střelce Jimmyho ve vysoce hodnoceném filmu Jindřicha Poláka Nebeští jezdci (1968).     Budoucnost začala u Piana   Po emigraci nějakou dobu působil v atelieru u Renza Piana a Richarda Rogerse, podílel se na jedné z nejikoničtějších staveb 20. století – Centre Pompidou. Kancelář poté přesídlila do Paříže a jelikož Kaplický neměl britský pas, započal spolupráci s Evou Jiřičnou, další v Londýně založenou emigrantkou ze socialistického Československa. Chvíli také působil v ateliéru Spencer and Webster, aby následující čtyři roky strávil u Normana Fostera (1979-1983). Už v roce 1979 založil s Davidem Nixonem vizionářské studio Future Systems, ale hlavním zdrojem příjmu byla práce pro  Fosterovo studio.   Orbitální struktury stavěné nanoroboty byly sice hezkou vizí, ale poněkud vzdálenou nejen technicky. Spolupráce s NASA přišla až o plných dvacet let později. Představa obytné buňky, kterou lze přenést helikoptérou, už byla realističtější technicky, ovšem spíše než o vizi budoucnosti se jednalo o drahou provokaci, která je s uvažováním VIP klientů mimoběžná. Kaplický prostě nedělal, co se očekává, ale to, co dělat chtěl. V architektuře i osobním životě.   Pozornost si studio Future Systems získalo v roce 1980, když v rámci soutěže na úpravy londýnského Trafalgar Square navrhlo bílou kapku, přibližně připomínající zaoblenou pyramidu s kruhovými otvory místo oken. Britské prostředí si provokací všímá a přijímá je daleko otevřeněji. Tehdy sice Kaplický nevyhrál, ale vědělo se o něm. A když si uvědomíme tvar londýnské radnice Normana Fostera, která byla slavnostně otevřena v roce 2002, vidíme zpětně, že Kaplický předjímal budoucnost Londýna o plných dvacet let. Amanda Levete se ke studiu připojila v roce 1989, když odešla od Richarda Rogerse.     První realizací, která vzbudila pozornost, byl Hauer-King house s prosklenou fasádou. O pět let později, tedy v roce 1999 získává Kaplického studio Future Systems Stirlingovu cenu za mediální centrum krikterového klubu Lord´s. Světovou architektonickou událostí se stal obchodní dům v Briminghamu – Selfridges. Byl dokončen v roce 2003 a Kaplického definitivně katapultoval mezi světovou extratřídu. V té době už ale bylo studio Future Systems dlouhou dobu zmítáno vnitřními rozpory mezi Kaplickým a Amandou Levete. Údajně už delší dobu pracovali pod stejnou značkou zcela odděleně. Bylo otázkou času, kdy se tato ideová i osobní nejednotnost obou vůdčích osobností projeví i navenek.     Návrat do srdce Evropy   Poprvé jsem měl možnost Jana Kaplického vidět na jeho přednášce ve Veletržním paláci. Konala se 25.11.1999 u příležitosti výstavy studia Future Systems. Přednášelo se v malé dvoraně (která je mimochodem poměrně velká) a bylo zaplněno do posledního místa, na spoustu lidí nevybyly židle, takže přednášku absolvovali vestoje. Z přednášky si dodnes zřetelně vybavuji několik momentů: už v úvodu, když nešel mikrofon, byl Kaplický velmi nevrlý, a když na jeho žádost nezhasla světla, zopakoval ji velmi hlasitě a s nepříjemným důrazem. Jistě, formálně byl v právu, ale srovnatelně slavní architekti před ním i po něm vždy přecházeli tyto technické drobnosti s laskavým a trpělivým nadhledem, ač jejich architektonický přístup byl také značně netradiční (např. Luigi Snozzi).   Poté Kaplický promítal dvojice fotografií – jak se v Čechách stavělo za první republiky a dnes. Když se na dvou projekčních plátnech objevila vedle sebe dvojice Žďákovský most – Lávka v Chotkových sadech od Bořka Šípka, napětí v sále definitivně polevilo a rozezněl se první spontánní potlesk.  

  V tenhle moment mohl Kaplický zapomenout na staré křivdy, protože nás měl v hrsti všechny – mladé studenty, kteří hltali každé jeho slovo, znali jeho projekty a považovali jej za ikonu, i vážené profesory architektury, mnohdy jeho vrstevníky.   Přesto – když se v kině Světozor 2.12.2004 konalo promítání filmu o něm (to snad ještě ani on netušil, že si producentku filmu později vezme za manželku), znovu si ublíženecky stěžoval na českou zapšklost, omezenost,nepochopení, nepřátelství. Téměř na den přesně pět let od – nepřeháním – triumfálního přijetí ve Veletržním paláci. Na jeho obranu nutno poznamenat, že se na praxi do studia Future Systems nepřihlásil (přinejmenším do soutěže na Národní knihovnu) jediný český student. Nešťastná knihovna   Chvíli poté, co byla vypsána soutěž na Národní knihovnu na Letnou (vlastně se jednalo o první velkou mezinárodní soutěž v ČR po roce 1989 a nejspíše i první po únoru 1948) už se mi začaly z různých stran donášet informace, že je to boj o druhé místo. Kaplického vítězství bylo překvapivě často považováno za samozřejmost. A to ještě nikdo neměl představu o potenciální konkurenci a očekávalo se, že se přihlásí světová elita.   Peripetie kolem knihovny nebudu připomínat, jsou dostatečně v živé paměti, je však pravdou, že Kaplického návrh byl výjimečný a porota jej vybrala jednomyslně. Odkazem zmíním snad jen akci, kterou jsme společně s přáteli pořádali na Letenské pláni – jednalo se o položení základního kamene.     Konec budoucích systémů   Vedle knihovny, jejíž causa vzbudila mezinárodní pozornost, si média začala všímat v souvislosti s Kaplickým ještě jedné závažné věci, a to rozdělení studia Future Systems.   Přesný současný stav neznám, nicméně v říjnu loňského roku se v britských odborných médiích seriózně spekulovalo o pravděpodobném průběhu. Formálně se už dlouhé roky jednalo o dvě studia, jedno vedl Kaplický, druhý Amanda Levete. Používali sice stejnou značku, ale pracovali na projektech zcela odděleně.   Právě koncem roku 2008 začaly nabírat kontury případného rozdělení na zřetelnosti. Nejpravděpodobnější varianta byla přitom následující: Amanda Levete si ponechá prestiž Stirlingovy ceny a většinu personálu (35-45 lidí), a dále zakázky na ústředí News Corporation v Londýně a hotelový komplex v Bangkoku, Kaplický zůstane duševním vlastníkem značky Future Systems, bude pro něj pracovat 5-10 lidí a jeho pozornost bude směřována zejména na Českou republiku, zejména na projekty „rejnoka“ do Českých Budějovic a na pražskou „chobotnici“. Konkrétnost těchto úvah (údajně stačilo doladit poslední právní detaily) nasvědčovala velmi brzkému řešení. Jenže v této situaci Jan Kaplický nečekaně zemřel krátce po porodu své ženy, z role otce se radoval jen několik hodin. Značná nejistota dolehla i na „jeho“ část Future Systems, které dokončuje několik zakázek. Podle dostupných informací by měla být řízením celého studia Future Systems pověřena Amanda Levete, dokud se s dědici nedohodne na konkrétním právním vypořádání. Je otázkou, nakolik to poznamená dokončované stavby a co to znamená pro ty připravované.   V každém případě ale padl mediální mýtus o tom, že osobní rozchod Amandy a Jana (mají spolu syna Josefa) o to více upevnil jejich vztah pracovní.     Zasadí se „kniha obličejů“ o realizaci knihovny?   Na internetovém portálu Facebook se přes veškeré pochybnosti o tom, jak bude vypadat budoucnost Kaplického nedokončených projektů a jak vůbec dopadne samotné studio Future Systems, organizuje početný dav přívrženců realizace Národní knihovny. V koordinaci s Kaplického manželkou připravují velkou protestní demonstraci na Letné. Vše nasvědčuje tomu, že od dob Národního divadla je to největší vlna konkrétního společenského zájmu o konkrétní stavbu. Po vzoru divadla se dokonce organizuje sbírka (a není bez zajímavosti, že po vzoru divadla měl vítězný Kaplického návrh i stejnou zamýšlenou výšku – 48 metrů. Pokud budou paralely pokračovat, je možné, že se knihovny nakonec dočkáme. A bude opravdu Národní.     Kaplický architekt, Kaplický člověk   Nedávno si posteskl jeden můj známý, který Jana Kaplického znal: On by toho postavil mnohem víc, kdyby dokázal lépe komunikovat. Technologie už dohnaly velkou část jeho vizí, problém byl spíš v tom, jak se Kaplický bavil s lidmi. Rozhodně to nebyl diplomat a špatnou komunikací svým projektům spíše ublížil.   Je pravdou, že z lidského hlediska byl Kaplický osobností nekompromisní a nediplomatickou (minimálně veřejně, soukromí budiž jeho soukromou záležitostí, zde mohl působit dramaticky jinak), z hlediska architektury byl stejně nekompromisní ve svých vizích. Obě tyto stránky nelze slučovat, neboť velikány si stejně nakonec pamatujeme pro jejich dílo a přínos, ale ani oddělovat, neboť výjimečný tvůrce je při tom všem stále člověkem, a to nejen individuem, ale také tvorem společenským. A kdo víc než architekt má mít pro společnost cit?   Neschopnost citlivého dialogu byla také hlavní příčinou Kaplického zapšklosti vůči českému architektonickému prostředí, ač k tomu minimálně od roku 1999 do vítězství v soutěži na Národní knihovnu nebyl objektivní důvod. Ale to vše si k sobě vezme čas. Vzpomínky se nakonec vytratí a nebo zlegendarizují, ale konkrétní stavby tu zůstanou.     Závěrem – Osudové devítky   1969   První zahraniční angažmá u Denis Lasdun nad Partners 1979   Práce u Normana Fostera, Založení Future Systems 1989   K FS se připojuje Amanda Levete 1999   Stirlingova cena za obchodní dům Selfridges, triumfální návrat do ČR, Phaidon vydává knihu o FS 2009   V Českých Budějovicích je na spadnutí první velká Kaplického realizace v ČR, což patřilo k jeho velkým snům. Kaplický ale umírá. Rozhodně tím přinejmenším končí dosavadní éra FS.