Jako plachetnice v láhvi. Neorenesanční lázně v Karlových Varech oživil nový koncertní sál od Petra Hájka

Sál jako nástroj

Nový koncertní sál tvoří červená kovová konstrukce, která kontrastuje s honosným lázeňským domem z 19. století. Posadí se tu až 330 diváků. Bude tu domovská scéna Karlovarského symfonického orchestru, v rámci Karlovarského filmového festivalu se tu budou promítat filmy, vše je ale také možné přestavět, zrušit elevaci a využít konstrukci jako společenský sál.

Přetvářet a „přestavovat“ je možné také akustiku a osvětlení. Kolem obvodů sálu bude zavěšen akustický závěs, díky kterému bude možné měnit dobu dozvuku. V době naší návštěvy tu probíhaly první zkoušky orchestru a řešilo se například, jestli zvuk tympánů neuniká do prostoru. Celkově je potřeba udělat ještě řadu menších úprav, aby se sál správně rozezněl. „Ten sál je také něco jako hudební nástroj, který je třeba naladit. Musíme nejprve vyzkoušet řadu konfigurací a prověřit je zkouškou a pak tato nastavení uložíme do paměti. Pak už v podstatě stačí stisknout jedno tlačítko,“ říká architekt Petr Hájek.

Více k tématu

A Architektura

V divoké krajině na Kladensku navrhl Petr Hájek zvířecí krematorium ukryté za zrcadlovou stěnou

10. 12. 2020

N Novinky a názory

Experimentátor a velká osobnost české architektury. Architekt Petr Hájek oslavil 50. narozeniny

22. 4. 2020

Také konstrukce by měla sloužit kvalitnímu zvuku. „Sál stojí na šesti nohách, čímž se odtlumí vibrace z okolí – je to jako hroty, na nichž stojí gramofon,“ vysvětluje architekt Hájek, kterého akustika fascinuje prý už od dětství. Další zkušenosti získal na sálech v zámecké jízdárně v Litomyšli (v rámci ateliéru HŠH) a v pražském DOX+. Ten karlovarský by měl být zase o něco dál. „Nevím o žádném sálu, který by měl tak variabilní dobu dozvuku,“ říká Petr Hájek.

Chlouba lázeňství

Novorenesanční budova císařských lázní vznikla v roce 1895 a byla to chlouba tehdejšího lázeňství. Vany s rašelinou se do koupelen dostávaly pomocí výtahů a vnitřních pavlačí a dobový tisk psal, že se „jako zázrakem vynořují z podlahy a po koupeli se opět stejně zázračně v podlaze ztrácí“.

Později se zařízení přestalo využívat, od roku 1994 se Císařské lázně otevíraly jen příležitostně, hlavně jako party lokace během Karlovarského filmového festivalu. Od roku 2010 je budova památkou. To ovšem limitovalo také nové využití. Sál musel být navržený tak, aby se všechny díly daly dovnitř dopravit střechou a v budoucnosti kdykoliv demontovat. 

Jeřábem se dovnitř dopravilo 150 tun materiálu. „Bylo to jako stavět plachetnici v láhvi. Nejprve jsme museli vše vyrobit a nanečisto sestavit v hale, abychom věděli, že nic nechybí. Poté bylo nutné vše očíslovat, rozložit a zase sestavit v atriu budovy. Šlo o mravenčí práci, za kterou stojí úžasní technici z prováděcích firem,“ popisuje architekt Petr Hájek.  „Nemohli jsme konstrukci svářet, ale drží pohromadě pomocí šroubových spojů. Kladlo to extrémní nároky na přesnost,“ říká Martin Vondrášek z AVT Group, která měla na starosti akustiku sálu.

Červená barva rovněž není zvolená náhodně, ale má podnítit emoce a připravit lidi na silný zážitek. Ten by se měl poprvé dostavit dnes večer a pak i v dalších dnech, kdy budou probíhat reprízy zahajovacího programu; 15.6 bude možné vidět i přímý přenos v České televizi. Měl by to být zážitek z hudby, ale také z nové architektury – podobnou současnou intervenci do staré architektury Karlovy Vary zatím nezažily.