Jako dům v plotě. Osmdesátiletá Švýcarka vybudovala muzeum věnované práci svého otce

Z OBYTNÉ STAVBY MUZEUM

Čtyřpodlažní historický dům úzkého dlouhého půdorysu chtěla investorka zrekonstruovat a doplnit jej o nový pavilon pro potřeby nového muzea MeCri, které zasvětila svému otci, významné osobnosti regionální kultury. Spolu s architekty naplánovala projekt ve dvou fázích: v první řadě šlo o přeměnu původního domu na muzeum a v druhé fázi pak měla přijít na řadu právě novostavba muzejního pavilonu.

Více k tématu

A Architektura

Ozeleňování měst, přednáška hlavního městského krajinářského architekta města Amsterdam Tona Mullera

21. 11. 2024

A Architektura

Betonová jeskyně pro mladou rodinu. Dům nedaleko Olomouce má spoustu pater, oken i průhledů

21. 11. 2024

Vzhledem k přísným místním regulacím (objekt se nachází v památkové zóně) si kamenný dům z devatenáctého století musel zachovat historický ráz. Proporce domu, počet a velikost otvorů ve fasádě stejně jako velikost a tvar střechy tak zůstaly stejné – exteriér domu tak prošel pouze šetrnou opravou. Mnohem větší změny se ovšem odehrály uvnitř budovy. Kromě jedné místnosti zastřešené klenbou došlo v interiéru k odstranění veškerého vnitřního zdiva, které nahradily nové konstrukce. Výstavní prostory uvnitř úzkého domu střídají místnosti o dvou různých výškách podlaží. Veškeré povrchy přitom sjednocuje bílá barva, takže barvy sem přináší až samotná umělecká díla, která doprovází také výhledy z oken na scenérii Leopontských Alp. Kromě práce Aldo Crivelliho muzeum prezentuje také umělecká díla jiných autorů.

DŮM V PLOTĚ

Po dokončení rekonstrukce kamenné budovy následovala fáze druhá – výstavba nového pavilonu. Kromě rozšíření výstavního prostoru měla druhá fáze projektu zajistit ještě jeden důležitý cíl – uzavřít pozemek plotem a vytvořit tak dvůr, který mezi sebou pavilon s původním domem vymezují. Původní kamenná zídka musela kvůli místním regulacím zůstat nedotčená. Aby tedy autoři mohli zmiňovaný dvůr zdůraznit, rozhodli se postavit novou vyšší zeď v přímé návaznosti na tu původní. Obě zídky, původní kamenná a nová betonová, tak spolu s oběma domy uzavírají intimní venkovní prostor, který lze využívat při různých událostech.

Za linií nové zídky z hrubé struktury mytého betonu vykukuje betonová sedlová střecha pavilonu, který se v podstatě stává součástí nové zídky. Monolitický objekt, který působí drsným dojmem, skrývá uvnitř čistý bílý prostor osvětlený dlouhým světlíkem v hřebeni střechy. Dlouhý úzký pruh světla osvětluje bílou místnost a dodává tak výstavní ploše až sakrální charakter.

S RESPEKTEM K DĚDICTVÍ

Aldo Crivelliho mnozí považují za ústřední postavu ticinské kultury dvacátého století. Jeho všestranné zájmy se dotýkaly převážně ochrany a propagace kulturního dědictví Ticina. Instituce MeCri se snaží v jeho záměru pokračovat a posilovat umělecké a kulturní dědictví jihošvýcarského regionu. Ne náhodou proto sídlí v domě, jehož proměna a návrh plně respektovaly historický odkaz místa. Rekonstrukce starých objektů i novostavby v historickém prostředí bývají velmi náročné z hlediska stavebních omezení a často také i vyšších finančních nákladů. O to více je třeba si vážit projektů, které se v rámci komplikovaného kontextu podaří uskutečnit.

Tento článek vznikl za podpory společnosti Českomoravský beton v rámci popularizace tématu "Beton v architektuře". 

Českomoravský beton, a. s., je holdingovou společností, která prostřednictvím vlastních betonáren a dceřiných společností dodává transportbeton v široké škále pevnostních tříd a druhů na území České a Slovenské republiky. Skupina, jejíž vznik spadá do počátku 90. let minulého století, v současné době provozuje sedmdesát nově postavených nebo zrekonstruovaných betonáren, které mají zavedený systém řízení jakosti ČSN EN ISO 9001 a splňují nejpřísnější ekologická kritéria. Celá skupina – holdingová společnost a její dceřiné společnosti – vystupují pod jednou společnou obchodní značkou Českomoravský beton.