Jak vychovávat k architektuře?

S vizuálním uměním se pracuje poměrně dobře, dá se připravit program pro děti od školek, založený čistě na vizuálních vjemech a jejich reprodukci, přes základní školy (právě s nějakým příběhem, jenž jednotlivé aktivity tvoří) až po střední školy a hlubšími analýzami formou pracovních listů, diskusí a td.

Otázka však je, jak takové animační programy zaměřit na architekturu. Jak může muzeum/centrum/galerie architektury připravit animační program zaměřený na architekturu.

Kotěrovo centrum – Trmalova vila připravila letošní jaro animační program pro základní školy. Je zaměřen na společensko-kulturní změny a situaci přelomu 19. a 20. století, kdy byla vila dostavěna. Na úvod je zařazeno krátké seznámení s prostorem, letmé „ošahání“ a projití teritoria. Začíná krátkou výkladovou částí, která se zaměřuje na architektonické tvarosloví, pak část dramatická, kde jsou sehrávány scénky moderní architekt versus konzervativní zadavatel. Umožňuje to uvědomit si, že architektura nemá jen jednu stranu a sice architektova tvůrčího génia, ale musí se vždy přizpůsobit zadání, které je také velmi obtížné zformulovat. Nechybí ani samostatná práce či práce ve skupinkách s pracovními listy, které sledují srovnávání architektonických prvků s florálními či anorganickými předobrazy, jakási primitivní interpretace architektury. Tato část přináší možnost seznámit se s architekturou prostřednictvím jejího čtení a zpřístupnit architekturu běžnému člověku, který má právo o architektuře přemýšlet, neboť tvoří prostor kolem něho.

Závěrečná část je věnována tvorbě modelu vily, která by měla popřít architektonické konvence. Výsledky jsou velmi zajímavé. Práce dětí buď odpovídají různým stadiím evropské moderny a postmoderny, nebo přicházejí s úplně jinými postupy, které jsme v dějinách architektury ani v současné tvorbě ještě neviděli. Samozřejmě tato fáze programu je striktně vedena formou „nic není špatně“. Na úplný závěr následuje samozřejmě diskuse a zpětná vazba.

Výše popsaný animační program je jedním z prvních programů v oblasti architektury v muzeích či centrech architektury u nás. Bohužel tomuto tématu není zatím věnována přílišná pozornost, neboť programy ve vizuálním umění jsou atraktivnější a jak jsem psal i v úvodu, vzhledem ke své volné formě tvorby, i jednoznačně jednodušší na přípravu. Připravovaná expozice architektury v nově otevřeném Národním technickém muzeu bude doufejme doprovozena animačními programy nebo alespoň jinými lektorskými službami, tak se vyhledávání i propagace takového druhu programů stane běžnější.