Jak se žije v: Byt na Smíchově

Byt v činžovním domě z roku 1893 na Smíchově vznikl spojením dvou menších, původně dělnických bytů v druhé polovině minulého století. Ze stejné doby byl i sprchový kout a umyvadlo v kuchyni. WC bylo na chodbě.

V našem návrhu jsme se snažili obrátit nevýhody bytu ve výhody. Poloha v prvním nadzemním podlaží si přímo říkala o „francouzské“ okno, které by propojilo obytnou kuchyň a zahradu ve dvoře. Díky možnosti vést odpadní potrubí ve sklepě nebylo složité zřídit v bytě novou koupelnu a WC. Vlhkost v bytě je regulována topením v kamnech, která bylo možné připojit do původního komínového průduchu.

Popis majitele

Byt jsem si dělal pro sebe, vrátil jsem se z Londýna, chvíli bydlel na Malé Straně a pak půl roku hledal byt/prostor, na který bych měl, byl by v rozvíjející se lokalitě a dal by se i docela radikálně upravit.

Vybydlený přízemní byt ve smíchovském činžáku bez toalety, s plísní na zdech a s výhledem do zahrady, která připomínala skládku, se neprodával moc dobře, o to lepší ale byla cena. Chtělo to nespěchat, od složení zálohy k nastěhování to trvalo rok a půl. Žádal jsem o stavební povolení (zásah do nosné zdi, souhlas památkářů s vybouráním parapetu), některá řešení se líhla postupně a některé práce jsem dělal sám. Na všechno nebyly peníze hned, ale s tím se počítalo. Dva roky jsem v bytě bydlel a ještě dodělával maličkosti. Půl roku se mnou bydlel ve druhé ložnici spolubydlící, teď ho pronajímám. Přestěhoval jsem se k přítelkyni, měla také svůj byt. Jeden z nás se přestěhovat musel a teď to máme oba blíž do práce. Všechno naplánovat nejde, i když se ukázalo, že byl velmi dobrý nápad neřešit byt pouze pro sebe a své tehdejší potřeby, ale uspořádat jej tak, abych v něm mohl žít sám, se spolubydlícím, přítelkyní, dětmi, nebo jej dle potřeby pronajmout či výhodně prodat.