Jak se chovat k nejkrásnějšímu modernímu nádraží? V Pardubicích hledali podobu pro nové zastřešení nástupišť
Když sedíte ve vlaku a vidíte červenou funkcionalistickou stavbu, víte, že jste v Pardubicích. Výpravní budova je už 66 let symbolem města. Nyní prochází náročnou rekonstrukcí, jejíž součástí je i nové zastřešení nástupišť od firmy Egoé.
EGOÉ , 22. 5. 2024 / Advertorial
V noci 24. srpna 1944 začalo už druhé velké bombardování Pardubic. Město hořelo, zahynulo přes dvě stě lidí, poškozeno bylo mnoho budov. Mimo jiné vyhořelo historické nádraží.
Proto se hned po válce začala projektovat budova nová – na vítězném návrhu se podíleli architekt Karel Řepa (žák Josipa Plečnika a autor mnoha významných staveb nejen v Pardubicích), Karel Kalvoda a specialista na dopravní stavby Josef Danda (autor nádraží v Chebu, Ostravě-Vítkovicích, Lovosicích, Klatovech a spoluautor odbavovací haly pražského hlavního nádraží).
Stavba trvala dlouho, probíhala v několika etapách a konečně 1. května 1958 vjel do nádraží slavnostně ověnčený první vlak. Ačkoliv návrh vznikal až po 2. světové válce a stavělo se celá 50. léta, vše tu jasně odkazuje k meziválečnému funkcionalismu. Budova je památkově chráněná. Rekonstrukce probíhá po částech, obnovuje se řada původních detailů, hledají se materiály, co nejpodobnější těm originálním. Kromě památkářů měl na podobu vliv architekt Miroslav Řepa, syn Karla Řepy a nositel autorských práv.
Přístřešky se sklem a cihlovým páskem
Se stejnou péčí jako původní prvky se řešily i nové přístřešky na nástupištích: „Při navrhování zastřešení nástupišť byl od samého začátku jedním z klíčových požadavků respekt k okolní architektuře. Vypořádali jsme se tím skrytím ocelové nosné konstrukce do střešního pláště, čistými tvary nebo použitím skla. Došlo i na několik citlivých odkazů na původní řešení,“ popisuje to projekční tým firmy Egoé.
Například horní strana střešního pláště je s ohledem na ladění celého prostoru nádraží lakována do cihlového odstínu. Ze stejného důvodu jsou na vyzdívkách kolem vstupů do podchodů použity cihlové pásky. Zajímavostí je i zvolená barevnost ocelové nosné konstrukce, která přímo navazuje na původní řešení. Odkaz je patrný také u svislých nosníků bez opláštění.
Největší výzvou bylo řešení prvního nástupiště – kopíruje totiž výpravní budovu. Původní zastřešení bylo nepříliš citlivě přisazeno přímo k ní. Nově je prostor mezi zastřešením nástupiště a čelem budovy překlenutý tabulemi bezpečnostního mléčného skla. Spolu s tvarovou jednoduchostí celé konstrukce si tak oba objekty nekonkurují, mají vlastní prostor, harmonicky na sebe navazují.
Pohled dovnitř
Zastřešení pro železniční stanici Pardubice byla navržena jako dvouplášťová. Část nosné ocelové konstrukce je tak skryta. Toto řešení umožňuje vytvářet celistvé, ničím nerušené plochy podhledu. Vedle moderního vzhledu takto řešená konstrukce zabraňuje usazování nečistot a tím usnadňuje údržbu. Tento princip je uplatněn u zastřešení všech pěti nástupišť.
Pokud jde o materiály, vrchní část střešního pláště je tvořena sendvičovými panely. Částečně přiznaná spodní strana nese světlý odstín. Podhled je tvořen kompozitním samonosným panelem. Jeho souvislou plochu člení integrované liniové LED osvětlení.
Vznikl zcela současný prvek, který nekopíruje historii, ale jemně se jí dotýká a inspiruje.
Více k tématu
Egoé zastřešuje nejen Pardubice
Design a řemeslo z Bílovic promlouvají do vzhledu dopravní infrastruktury dlouhodobě. Z poslední doby jde například o zastřešení nástupišť na pražských stanicích Zahradní Město, Eden, Vršovice nebo Radotín. Mezi další realizace patří Roztoky u Prahy, aktuálně se Egoé podílí na modernizaci železniční stanice Vsetín, velmi aktivní je i v Polsku a na Slovensku. Kromě zastřešení patří do portfolia Egoé také zastávkové přístřešky a kompletní mobiliář.
