Italský architekt navrhl v lombardské vesničce dům inspirovaný okolními horami

Claudio Conter, zakladatel architektonické a designérské kanceláře Atelier o7 v Miláně, otevřel před dvěma lety pobočku v New Yorku. Inspirace zpoza oceánu najdeme také v jeho práci ve vlasti. A kdo zná Itálii, ví, že rodina je nade vše. Proto také není náhodou, že budova projektovaná Claudiem Conterem stojí uprostřed vesnice se 170 obyvateli v Trentinu-Jižním Tyrolsku. Salón krásy, který přímo vyzařuje extravagantnost a přitom se začleňuje do krajiny, jako by byl odjakživa její součástí.

Z Milána do New Yorku, to je obdivuhodná cesta. Jak došlo k tomu, že jste se deset let poté, co jste v roce 2005 otevřel své architektonické a designérské studio v Miláně, odvážil za oceán?

CLAUDIO CONTER: Výchozím bodem bylo naše studio a naše činnost v Miláně, kde jsme zajišťovali a realizovali velké architektonické projekty. Tam byly položeny základy pro naše mezinárodní působení. V New Yorku spolupracujeme se dvěma italskými, ale také s místními architekty. 

Jak ovlivňuje Vaše projekty, design a návrhy životní styl New Yorku?

CC: New York otevírá člověku jiné světy a jiné trhy. Je to vynikající místo pro myšlenky a inspirace. I když je třeba říci, že v New Yorku je velmi ceněn italský způsob života a italská kuchyně. V New Yorku má velkou hodnotu estetika a nároky na kvalitu jsou u architektonických projektů velmi vysoké. Těžiště naší činnosti v New Yorku spočívá v interiérovém designu. Přitom se snažíme přivést sem také italské výrobce. 

Mohou se domácí architekti něco naučit od svých kolegů z New Yorku?

CC: Ano i ne. V oblasti interiérového designu a vnitřní architektury se tam pracuje více systematicky. Procesy jsou utvářeny tak, aby byly snadno srozumitelné. V USA jsou jednotlivé procesy součástí managementu kvality, v Itálii pracuje každý podle své vlastní metody. Mínusem Newyorčanů je, že ve srovnání s Italy nejsou flexibilní. Ideální by bylo výhody a způsoby práce vzájemně kombinovat. Nejlepší by byla střední cesta, při které by byly procesy utvářeny transparentněji, ale současně by zůstával dostatečný prostor pro kreativitu.  

Co je těžištěm Vaší práce doma? 

CC: Projektujeme, stavíme a sanujeme budovy po celé Evropě, ale převážně v Itálii. Většinu projektů realizujeme v Miláně, kde je naše hlavní sídlo. Dozorujeme a realizujeme nejen stavební záměry, ale také urbanistické projekty. V naší kanceláři v New Yorku se specializujeme na přípravu projektů.

Stavba, kterou jste vyprojektoval v Livu, malebné vesničce se 170 obyvateli, je skutečným majákem v krajině. Jak vznikl tento mimořádný projekt? 

CC: Má sestřenice Arianna Conter si pro svůj salón krásy představovala nějakou jedinečnou a extravagantní architekturu, něco moderního. Proto mě poprosila o realizaci. Myšlenku jsme rozvíjeli společně. 

Co bylo na této výzvě mimořádné?

CC: Existovala už budova, garáž, na kterou se mělo přistavit patro. Zpočátku jsme si mysleli, že nahoru musíme posadit něco nenápadného, minimalistického, menšího, protože stávající objekt byl velmi dominantní. To před nás postavilo velkou výzvu. Ale pak bylo všechno jinak, garáž jsme použili jako základ a na existující budovu jsme postavili větší strukturu, jakoby obal. Problém nás přivedl k dnešnímu řešení a dal projektování a architektuře více hloubky.

Dům je v souladu s krajinou a okolními horami, jako by byl jejich součástí…

CC: To bylo pro nás důležité. Použili jsme různé sklony střechy– zcela podle vzoru hory Monte Pin v pozadí. Tímto řešením střechy se objekt začlenil jak do historického centra obce, tak také do okolní horské krajiny Lombardie. Struktura budovy žije ze své jednoduchosti a v přední části vyúsťuje do velkého skleněného průčelí, odkud lze vnímat vesnici i celé údolí. 

Ani jedna stěna není pravoúhlá. Asi nevolíte vždy jednoduchou cestu?

CC: Ten rozdíl spočívá v řadě malých detailů, které jsme navrhli. Projekt lze těžko popsat, člověk musí budovu vidět a zažít na místě. Pro nás bylo důležité, aby se architektura stala součástí přírody, proto není žádná stěna pravoúhlá, protože ani hory nemají pravé úhly. Jak je vidět, neexistuje ani žádná linearita. Střecha se směrem dozadu zužuje a dopředu rozšiřuje – to dodává skleněnému průčelí na efektu. U střechy a fasády jsme se rozhodli pro břidlicovou barvu, barvu hor. 

Proč jste pro svůj architektonický projekt zvolili PREFA šablony?

CC: Byla to ideální střešní krytina a fasádní obklad, s žádnou jinou bychom nemohli náš koncept takto realizovat. Kvůli nelineárnosti budovy byla velkou výzvou pokládka střešních šablon, protože střecha a fasáda měly tvořit jednotný celek. A tento jednotný celek mohl vzniknout pouze opticky nepřerušenou pokládkou střešních a fasádních šablon, což bylo možné výhradně se systémem PREFA. Teď to působí jako druhá kůže, jako druhý obal, napnutý nad horským hřbetem. 

S PREFA jste pracoval poprvé. Zopakujete si to?

CC: Ano, PREFA je velmi zajímavá. Okamžitě jsem se do toho materiálu zamiloval, neboť lze vzájemně spojovat různé prvky. Díky tomu vypadá plášť, resp. kůže budovy velmi přirozeně a současně osobitě.

Neviditelné přechody

Je to pedant a rozhodně ne člověk, který rychle hází ručník do ringu. Adriano Busetti, šéf stejnojmenné klempířské firmy, je odborníkem ve svém oboru a ve druhé generaci vede rodinný podnik založený před 40 lety.

„Děláme hlavně klempířské práce na střechách a fasádách,“ vysvětluje. Stejně tak tomu bylo i u salónu krásy v Livu architekta Claudia Contera. „S tímto projektem mě oslovili architekt a stavebník. Protože preferuji produkty PREFA, navrhl jsem architektovi právě tento systém. Pokládka střešních šablon byla skutečnou výzvou, protože se nejedná o běžnou střechu. Ale s pomocí PREFA jsme estetické představy architekta naplnili,“ říká Adriano Busetti. Klempíř se rozhodl pro PREFA šablony 44 x 44. A to z dobrého důvodu. „Byl to optimální malý formát pro realizaci plynulého přechodu ze střechy na fasádu,“ objasňuje a dodává: „Kvůli nelineární struktuře budovy byla práce velmi náročná. Neměl jsem žádný kladečský výkres od architekta, ale ručně jsem zakreslil každý jednotlivý detail.“ V horách hraje významnou úlohu také odolnost proti povětrnostním podmínkám. PREFA je maximálně odolná proti vichřicím. Díky tomu, že jednotlivé střešní a fasádní prvky do sebe vzájemně zapadají a jsou upevněny příponkami, odolávají dokonce vichřicím o rychlosti až 235 km/h.

Bezúdržbová řešení na míru

Busetti pokládal střešní šablony od hrany, od průsečíku střechy a fasády. „PREFA byl jediný systém, který umožňoval takové individuální řešení, jako je bezešvá pokládka střešních šablon. V žádném případě jsem nechtěl střešní šablonu odříznout u hrany. Řešením bylo ohnout ji na přechodu přes hranu, aby střecha a fasáda tvořily opticky jeden celek. Nebyly nutné ani dešťové žlaby pro odvodnění střechy, protože voda může jednoduše stéci po stěně“, říká. Busetti se nerozhodl pro pravoúhlý ohyb, ale pro zaoblení kolem hrany, s ohnutím uprostřed. „PREFA má tu výhodu, že díky kvalitě materiálu není nutná žádná údržba. A její šablony jsou jedněmi z mála, kterými lze pokrývat střechy i obkládat fasády. V případě neobvyklého salónu krásy v Livu tedy optimální řešení,“ zdůrazňuje Adriano Busetti.