InterCity: Berlin-Praha, 03 Design
Ať už Berlín považujete za své osudové město nebo ne, nemůžete tomuto letošnímu „City of Design“ upřít kvality, kterými k sobě vábí množství umělců a vůbec kreativních lidí, kteří ke svému životu potřebují svobodu a inspiraci ve zvýšených dávkách. Berlín je město nabité neuvěřitelnou energií. Jak je na tom berlínská umělecká scéna můžete posoudit i v Praze díky desetiletému projektu INTERCITY: BERLIN – PRAHA, pod nímž je podepsán Josef Vomáčka. Série výstav má formu dialogu, kromě berlínské tvorby se prezentuje i dílo pražských výtvarníků.
Klára Pučerová , 17. 10. 2006
InterCity: Berlin-Praha, 03 DesignVýstavní síň Mánesdo 1.11.06www.galeriemanes.czCyklus InterCity je projekt velkoryse rozložený do deseti výstav, které budou postupně mapovat současné berlínské a pražské trendy vizuálního umění. Kromě klasických disciplín, tedy malby, grafiky a sochařství, se počítá také s fotografií, instalací, performancí, videoartem, designem a architekturou. Závěrečná výstava by měla být výběrová, zakončená větší publikací o celém projektu, zatímco k jednotlivým výstavám vycházejí malé dvojjazyčné katalogy (doporučuji, naleznete zde kromě děl také CV výtvarníků, odkazy na jejich stránky a sympatickou anketu). Výstavu vždy připravují dva kurátoři (nebo dva týmy kurátorů), kteří dané prostředí a tvorbu mladých absolventů výtvarných škol důvěrně znají. Po pražské prezentaci pak výstava vždy putuje do berlínských výstavních prostor. Po předchozích tématech malby a fotografie letos došlo na design, takže se výstava nenásilně stala součástí Designbloku ´06. Navíc další spojnicí se stala kurátorská dvojice české části Jana Zielinski a Jiří Macek, hlavní pořadatelé přehlídky designu v naší metropoli. Německou osmičku umělců vybral Joerg Suermann. Na rozdíl od Designbloku však výstava není omezena jedním týdnem a navštívit galerii plnou křivek, ze kterých vám doslova půjde hlava kolem, barevných kostiček, ale především nových nápadů a pohledů na to, jak by také mohly vypadat věci kolem nás, máte možnost až do začátku listopadu. U návrhů z českých ateliérů docela klidně zapomenete na celonárodní zálibu, totiž na naříkání. Design osmi talentovaných a úspěšných designérů, v případě Maxima Velčovského v celosvětovém měřítku, k žádným takovým depresím opravdu nepovede. Jana Čapka (1976) budete jistě znát díky jeho oceněnému návrhu pračky pro svobodné muže nebo realizace pro Mattoni, módní návrháři Radana & Pavel Ivančic (1974, 1979) si také na neúspěch stěžovat nemohou, vybaví se vám asi jméno jejich studia Muset a kolekce Venus as a Boy. Jerryho Kozu (1976) také netřeba příliš představovat, jeho křeslo Kotrmelec si snad ani nejde nevybavit. Zdeněk Vacek (1980) nasbíral nejvíce vavřínů minulý rok (Talent roku a ankety Designbloku). Napovím: šperky. Daria Podboj (1979) vystudovala ateliér ateliér designu a architektury, s René Šulcem (1978) založila Studio NDR a věnuje se hlavně designu nábytku a svítidel. René Šulc patří mezi autory, jejichž designy byly představeny jako Czech 100 Design Icons. Patří mezi úspěšné tvůrce, jeho díla se vyrábějí sériově. Módní návrhářka Hana Zárubová (1975) pracuje jako art direktorka české módní značky Pietro Fillipi, zároveň tvoří sama. Minulý rok zapojila do spolupráce na finální podobě oděvu přímo své zákazníky…Již zmiňovaný Maxim Velčovský (1976) je již mezinárodně uznávaným designér, v roce 2004 byly jeho porcelánové digi clock na veletrhu 100% Design v Londýně zařazeny mezi deset nejinspirativnějších produktů toho roku, v roce 2005 byl jeho návrh zařazen mezi Czech 100 Design Icons. Pod názvem firmy Bless jsou podepsány designérky Desiree Weiss (1970) a Ines Kaag (1971). Firma vznikla v roce 1997, vytvářejí omezené edice a minimálně dvakrát ročně prezentují svou tvorbu v rámci Fashion week v Paříži. FUCHS+FUNKE je dvojice návrhářů Wilm Fuchs (1972) a Kai Funke (1970). Zabývají se produktovým, interiérovým a výstavnickým designem, na nedostatek mezinárodních cen si také stěžovat nemohou. Metrofarm je ateliér designérů Julie Böttcher (1974) a Jana Müllera (1980), kteří pracují společně, ale rovněž samostatně. Podílejí se jak na nekomerčních projektech, tak i spolupracují s významnými firmami jako například Nike. Florinda Schnitzel je obchodní značka, pod níž objevíte Heike Ebner (1967). Vystudovala scénografii a kostýmní návrhářství, ve své tvorbě kombinuje prvky evropského, arabského a asijského střihu. Oliver Deichmann (1975) a Blasius Osko (1975) zprvu vytvořili studio Wunschforscher, tedy hledači přání, představili se také svým Sushirollerem, domácím zařízením na sushi, designérskou kancelář osko+deichmann založili v roce 2005. Andrea Pößnicker (1971) založila tapetovou společnost P van b. Její tapetové kolekce nejsou definovány jako papír na zeď, ale interiérový koncept, takže se Andrea Pößnicker věnuje také módě, textiliím, designu osvětlovacích těles a nábytku. Susanne Philippson (1979) je nezávislá designérka se smyslem pro detail, propracovanost a humor. Díky svým dlouholetým zkušenostem v zahraničí je schopná tvořit s nadhledem. Jan Philips Wittrin (1974) své zajímavé produkty vyvíjí z obvyklých (umělohmotných) výrobků sériové výroby. To, co bylo vyrobeno jen jako funkční, se v jeho návrzích stává ornamentem…
