I cesta může být cílem…

Roku 2000 byl náš ateliér vyzván předložit návrh úprav pěší zóny v Chebu. I když k realizaci došlo až po více než deseti letech a naše názory se mezitím vyvíjely, nic ze soutěžního návrhu nepovažujeme za překonané. Původní autorskou zprávu z roku 2000 doplňujeme o komentáře ilustrující vývoj projektu:

Cheb představuje ikonu města nordického kulturního okruhu. Jeho atributy jsou štíhlé, převýšené proporce hmot a střech, hrázdění a výrazná barevnost. Zásahy do organizmu města by měly jedinečnost Chebu vyzdvihnout a nedopustit její znečitelnění. Spojnice středověkého náměstí s nádražím prolomila v devatenáctém století opevnění a vytýčila směr rozvoje. Stala se nejen symbolickou spojnicí epoch, ale i novým městským bulvárem, který získal formu kompaktního koridoru, vymezeného fasádami ukončenými podélnými římsami, podporujícími jeho linearitu. Jednotlivé úseky mají přísnou a jasnou formu.

Návrh

… i cesta může být cílem…

Cesta je pojem zatížený mnoha významy. Svým způsobem představuje příběh. Jako příběh byly donedávna vykládány i dějiny. Existuje ale i jiný pohled na dějiny, který je neinterpretuje jako sled logicky navazujících jevů, ale jako záblesky jednotlivých událostí, ovlivňujících někdy celé etapy, často bez ohledu na logiku. Také způsob vyprávění se mění z lineárního na diskontinuální. Je více důvodů, pro které jsme se rozhodli pro nekontinuální způsob pojednání tématu ulice. Jedním z nich je analogie s traumatem odsunu původního obyvatelstva Chebu. Stěží lze navazovat na přerušené tradice a nevidět trhlinu v životě města.

Koncepce

Řešený úsek pěší zóny je rozdělen na Ohniska a Mezilehlé úseky. V Ohniscích se zúročují anomálie průběhu ulice, jako jsou změny směru a návaznost na historickou stopu předměstského úvozu, nebo z uliční čáry ustupující fasáda obchodního domu z osmdesátých let. Ohniska jsou pojednána jako velkorysejší místa s přísnějším prostorovým řádem, velkoformátovou žulovou dlažbou, lineárně organizovanou zelení, vysokým způsobem svícení.

Pro mezilehlé úseky by měla být charakteristická komornost a záměrná nahodilost, eliminující linearitu. Dlažba je z drobných žulových kostek v řádkovém kladení kolmém ke směru ulic. Svícení je z horizontu chodce. Mobiliář je v náhodných shlucích. Uspořádání zeleně je analogií obyvatel dosídlujících pohraniční město. Zdánlivě připomíná nahodilý nálet, který až časem získá objem a vytvoří spojení.

Když jsme vytýčili inženýrské sítě, zjistili jsme, že pro stromy nezbývá prostor. Vlastníci a správci sítí nám ale umožnili umístit kořenové baly stromů do jakýchsi obřích květináčů pod zemí.

Demogram / Historiogram

Celou řešenou částí prochází jediná linie, která je sice nejsubtilnějším prvkem kompozice, ale je konceptuálně nejzatíženější a nejvýznamnější. Pojmenovali jsme ji demogram a její význam spočívá nejen v jeho kontinuálním průběhu navrženou třídou, ale nabízí způsob, jak umožnit lepší identifikaci obyvatel Chebu s jejich městem. Měděné desky, ze kterých bude linie sestavena, budou nést jména obyvatel Chebu, registrovaných v matrice v roce 2000. Demogram bude snímkem obyvatel města na přelomu tisíciletí. Nepřetržitě probíhá třídou Svobody a graduje na náměstí.

Návrh demogramu vzbudil zájem, zároveň však také aktivoval řadu odpůrců, kteří získali oporu v zákoně na ochranu osobnosti. Nakonec jsme od něj museli upustit. Bylo zvažováno několik alternativ, např. jména donátorů, odsunutých obyvatel atd. Prosadila se myšlenka uvést na linii stěžejní data z historie Chebu.

Historiogram je ale také prvkem technickým. Je de facto krycí mřížkou jediného odvodňovacího drénu v ulici. Musí být schopný přes laserem vypálený text propustit dešťovou vodu z velkých ploch a také snést pojíždění technikou.

Osvětlení

Pro osvětlení ohnisek využíváme tělesa se světlem odraženým od difuzního povrchu, v kontrastu k nim koncipujeme nízké osvětlovací sloupky v mezilehlých úsecích. Pro hlubší prostorový efekt budou koruny vybraných stromů a atlant na nároží podsvíceny scénickým způsobem z úrovně dlažby.

K pocitu komornější atmosféry mezilehlých úseků měly přispět atypické sloupy veřejného osvětlení, které prostor osvětlovaly z horizontu chodce. Jejich měkké světlo mělo přispět k proměně ulice v největší „obývák“ Chebanů. V době, kdy projekt spal, vtrhla do osvětlování nová technologie LED diod. Pokusili jsme se proto nabídnout kromě nezvyklého způsobu osvětlení i možnost zobrazovat zprávy a grafické motivy. Vývoj lampy tak dospěl do nového média.

Dopravní řešení

Po celou dobu jsme uplatňovali ideu vyrovnání nivelity, bezbariérovosti, nedefinování chodníků a pojezdných pruhů výškově ani materiálově.

Brána času

Od začátku bylo zřejmé, že bude třeba řešit problém, který v minulosti řešila socha imperátora odstraněná po roce 1918, a to propadlý horizont ve vyústění průrazu do náměstí. Proto jsme od začátku uvažovali o novém pohledovém uzávěru. Město vypsalo sochařskou soutěž, v níž zvítězila kinetická plastika Mariana Karla.

Názvem artefaktu je Brána času. Marian Karel pro ni zvolil jednoduchou formu převýšené desky plynule se otáčející kolem své osy v závislosti na čase. Mění tak stále svojí proporci v průhledu ulicí i náměstím. O půlnoci je v poloze kolmé k ose ulice, tedy zavřené, v poledne je paralelní, otevřená a její bočnice navazuje na linii historiogramu. V bočnici je zaznamenána první datovaná písemná zmínka o Chebu. Tím se Brána času stává východiskem a součástí historiogramu.

Převýšená proporce má kromě kompozičního významu pohledové dominanty i další významy – mino jiné, tvoří převýšené dveře do již neexistujících domů v místě průrazu, protipól převýšenému oknu kostela sv. Mikuláše, uzavírajícímu jeden ze severních průhledů z náměstí. Zatímco na severním pólu dominuje výška okna chrámu, na jižním dominuje nadnesená výška brány v místě průlomu do epochy racionality. Na jednom pólu víra, na druhém pólu rozum.