Hotel na náměstí Domplatz v hornorakouském Linci

Rekonstrukce náměstí Domplatz, které přiléhá z východu k novogotickému chrámu, souvisela se zájmem radnice města rozšířit atmosféru vnitřního města z okolí hlavního náměstí Hauptplatz dále na jih. Jádrem projektu urbanistické konverze místa byla výstavba nového hotelu, který by vkusně a s elegancí zprostředkoval dialog stylově roztříštěných budov kolem stávajícího předprostoru novogotického chrámu.

Úpravy městského prostoru oproštěné od komerčního konzumu

Vnitřní město nebo to, co je historicky v Linci za střed města považováno, má výrazně lineární charakter. Množství lidí, kteří procházejí po hlavní ulici Landstrasse mezi náměstím Hauptplatz a ulicí Mozartstrasse je, i ve srovnání s centry jiných rakouských měst, velmi vysoké. Počet chodců však rychle klesá s každým metrem odchýlení se od hlavní severojižní osy města.

V této situaci byla přestavba Katedrálního náměstí (Domplatz) ležícího na konci prodloužení Mozartstrasse, která se zde nese jméno biskupa Rudigera, iniciátora výstavby katedrály Panny Marie v 19. století, mnohem více než jen adaptací veřejného prostranství podle změněných představ o funkci městského prostoru. Nešlo jen o to navrhnout před chrámem, jehož vlastní velikost je sama působivá a který na místě stojí už přes sto let, poprvé odpovídající prostor, nové náměstí, ale zpětně tím umožnit městu rozšířit své centrum do prostředí, které není bezprostředně spojováno s komerční spotřebou – nákupní zónou.

Novogotická katedrála Panny Marie v Linci, s jejímž projektem se začalo v roce 1855 a která byla vysvěcena v roce 1924, je největším chrámem v Rakousku. Katedrální náměstí bylo samo neuspořádané směsicí nejrůznějších slohů okolních staveb a působilo stále „nedokončeně“ i díky tomu, že původní idea vybourat všechny stavby mezi ulicemi Stiferstrasse, Hafnerstrasse, Baumachstrasse a Herrenstrasse a vybudovat zde park nebyla realizována. Místo různých soukromých zásahů, jako zřizování předzahrádek, staveb garáží ad., bylo potřeba se na prostor podívat jako na součást města. Proto byla o jeho řešení vypsána soutěž. Zadání bylo postupně rozšířeno o stavbu hotelu, podzemních garáží a revitalizaci dvou stávajících barokních budov.

Startovním bodem pro novou úpravu se stala výstavba hotelu, k němuž patří i část podzemních garáží zabírajících celý prostor pod náměstím, téměř až po stěny katedrály. Pro obyvatele Lince bylo velmi překvapující, těžko představitelné a přijatelné, že to obrovské staveniště, které dokonce ukouslo ze stávajících zelených ploch, je veřejným zájmem. Dnes obě, nová budova nad zemí i část podzemní, velmi dobře zapadají do okolní různorodé zástavby, jakoby na místě stály vždycky. Přístup do podzemních garáží byl navržen samostatně z úzké Stifterstrasse. Ačkoliv výjezd z tohoto podzemního světa (který je ve velmi elegantní kombinaci odstínů bílé, matně žluté a tmavočervené) se neobejde bez nadzemní konstrukce, přijatelně decentní prosklený výtah a schodišťová věž byly umístěny v dostatečné vzdálenosti od osy symetrie katedrály, aby bezděčně nezískaly důležitější roli, než pro jakou byly navrženy.

Celkový návrh náměstí vyjadřuje klidnou zdrženlivost: s výjimkou zelené plochy v severovýchodním rohu je celý prostor kolem katedrály vydlážděn světlými čtvercovými deskami. Není zdůrazněna žádná pohledová osa ani směr chůze, jen lehce je topograficky dlážděním naznačen pohyb, volnost užívání, což je určitou raritou v našich současných stylizovaných městských centrech. Není to jen nevyužitá, nadbytečná dlážděná plocha, ale dobře uspořádaný sled veřejných prostranství, jejichž pořadí má těsný vztah k nové budově hotelu v jihovýchodní části prostoru.

Architekt umístil novou budovu postavenou na půdorysu nepravidelného obdélníka krátkou stranou na jih do Stifterstrasse a východní fasádou relativně blízko k stávajícím barokním stavbám, které uzavírají náměstí směrem do Herrenstrasse. Východní fasáda je ve směru od jihu v jedné třetině lehce ohnutá, a tím se odklání od rovnoběžky s Herrenstrasse. Úzká ulička se tak může před svým ústím do malého čtvercového náměstíčka ohraničeného novou budovou a stávajícími historickými stavbami příjemně rozšířit a překvapit za rohem krásným výhledem do otevřeného prostoru s katedrálou. Během teplé části roku užívá restaurace v renovované historické barokní budově část náměstíčka jako svou „zahrádku“ a naproti staví stoly pro své hosty personál nového hotelu. Můžete zde posedět chráněni před hlukem dopravy v prostředí, kde se stýkají různé epochy i měřítka. Malé měřítko barokních domů rozšířených novou konstrukcí z oceli a skla stojí proti heroickému, romantickému kolosu Mariánského dómu, manifestu rekonstrukce období, které uprostřed středověku usilovalo o své vykoupení s pomocí architektury a náročné řemeslné výroby. Umístěním hotelu jako solitéru do okrajové části prostoru a poměrně těsně ke stávající historické zástavbě se kolem něj vytvořil kruh uliček, alejí a malých náměstí, prostor Domplatzu tím byl urbanizován = zabydlen a stal se součástí centra, srdcem města.

Nový hotel je sebevědomá solitérní budova na jedné straně reagující na uspořádání a výškový přesah sousedních staveb, když na druhé tvoří odezvu velmi jemné a křehké avšak dominantní konstrukci katedrály. Budova hotelu „pluje“ nad plochou náměstí, její hmota je betonovou rámovou konstrukcí rozředěna, zatímco se její tvarosloví v křížení profilů fasády směrem vzhůru stává štíhlejším a navazuje na vznosné sloupy a opěrné prvky katedrály naproti a podtrhuje tím současně sílu celku složeného z jednotlivých malých prvků. Pečlivě sestavené prefabrikované betonové prvky fasády svou, jakoby nahodilou, nepravidelností a nepřesností maří banalitu, nudu a naopak symbolizují pevnost a sílu dovedně řezaného kamene.

Vstup do hotelu je umístěn zhruba uprostřed východní fasády. Veřejné prostory, lobby, recepce, snídaňová místnost a bar jsou umístěné v přízemí s orientací do náměstí. Nálevkovité atrium, vyříznuté do kvádru hotelu, přivádí shora světlo do úzkých chodeb a opakuje téma transparentnosti a otevřenosti v interiéru. Hotelové pokoje jsou prostorné, vzdušné, se zasklením na celou výšku podlaží nabízejí intenzivní zážitek těsné sounáležitosti s katedrálou a nejbližším okolím.

Závěr

Budova hotelu Domplatz s výraznou železobetonovou konstrukcí stojící na náměstí v hornorakouském Linci, v těsném sousedství novogotické katedrály Panny Marie a barokních historických budov, získala od svého dokončení v roce 2009 mnohá ocenění: • architektonickou cenu „vis a vis“ jako ukázková stavba pro kulturu, turismus a sport za rok 2009, • regionální státní cenu Horního Rakouska pro umění za rok 2010 „Stavba roku“. • je nominována na evropskou cenu za architekturu „Mies van der Rohe Award – European Union Price 2011“.

Redakce děkuje ateliéru Hohensinn Architektur za poskytnuté materiály.