Horská harmonie. Uprostřed Jizerských hor vyrostly stavby respektující své okolí

Na začátku bylo přání – obytná roubenka a samostatně stojící doplňkové stavení s technickým zázemím a potenciálem pro volnočasové využití. Z roubenky nakonec sešlo, ale dům, který byl postavený namísto ní, i tak plně respektuje prostředí Jizerských hor. „Po dlouhé diskuzi s investorem jsme dospěli ke společnému rozhodnutí neimitovat historické přístupy a roubenky, ale postavit moderní dům s využitím soudobých materiálů a detailů, který však nebude vizuálně vyčnívat a zbytečně na sebe upozorňovat. Jednoduše bude pokorný ke svému okolí a respektovat charakter horského prostředí i přírody,“ říká architekt Martin Vomastek z ateliéru Labor 13, spoluautor této realizace. A z těchto hodnot vznikl hlavní koncept obou staveb. Jedná se o tvarově podobné, paralelně postavené hmoty. Každá stavba má svůj vlastní vzhled, konstrukční řešení, vnitřní klima i standard. Přesto k sobě patří. Na první pohled odlišné stavby spojuje vedle podobné siluety i střídmost použitých materiálů a minimalistické provedení.

Více k tématu

A Architektura

Elegantní dřevostavba rodinného domu se halí do intimního pláště z modřínových latí

29. 7. 2022

A Architektura

Apartmánovou chalupu v CHKO Jizerské hory rozšiřuje černá přístavba

6. 5. 2021

Pro každodenní život i rekreaci

Hlavní ze staveb, určená k bydlení, byla vystavěna z klasického zdiva a obložena modřínovými latěmi. Jinak pravidelný obdélníkový tvar domu záměrně narušuje zapuštění vstupu a velkých posuvných oken obývacího pokoje. Tento „chybějící“ prostor je kompenzován rozsáhlým vikýřem v horním patře, který nejenže v podkroví vytváří více místa, ale zároveň do něj přivádí hodně světla. Rozsáhlé okenní prvky tak prostupují celou hlavní stavbou. „Velkoformátovými okny jsme se snažili do interiéru přivést co nejvíce přirozeného denního světla a zároveň jimi maximalizovat pohledové propojení domu s okolní přírodou,“ vysvětluje architekt Martin Vomastek. Nejvíce prosklený je centrální obytný prostor v přízemí, který sdružuje kuchyňský kout, jídelnu a obývací pokoj. K setkávání kromě hlavního obytného prostoru slouží v přízemí také odpočinková místnost se vstupem do soukromé finské sauny, u které nechybí koupelna s ochlazovacím vědrem. Horní patro představuje klidovou část domu. Jedna jeho strana je věnovaná pokoji pro hosty se samostatnou koupelnou a šatnou, na druhé straně je situovaný dětský pokoj s otevřeným krovem a vestavěným patrem. V prostřední části se pak nachází ložnice majitelů, společná toaleta, koupelna a šatna.

Barevná symbióza

Celým interiérem hlavní budovy prostupují světlé barvy. Bílé stěny vkusně doplňuje přiznaný železobetonový strop a ve spodním patře také podlaha z litého teraca. Hojně zastoupeno je zde také dřevo, a to nejen coby podlahová krytina ve druhém nadzemním podlaží, ale i v podobě kuchyňské linky s vestavěnými skříněmi a dalšího nábytkového vybavení. Fungující symbiózu bílé, šedé a dřeva doplňují efektní černé detaily. „Černé prvky jsme do interiéru zasadili v podobě rámů oken, spotřebičů, vodovodních baterií a sprchových hlavic, kovových konstrukcí jídelních židlí, svítidel a vypínačů,“ vypočítává architekt Martin Vomastek z ateliéru Labor 13 a dále pokračuje: „Pro elegantní kontrast s dveřními křídly v drásaném dubu jsme zvolili také černé kování, konkrétně kliky TERRY od českého výrobce M&T. Kromě jejich kvalitního provedení, které máme léty prověřené z jiných projektů, a které zaručuje, že se černá z klik během let neoloupe, nám do interiéru smysluplně zapadal jejich hranatý, a přesto ergonomický tvar.“ Na pohled strohé linie klik TERRY ještě více podtrhují čtvercové rozety ve stejném barevném provedení. „Kliky TERRY i spodní hranaté rozety nesou speciální matný titanový povrch, který je nejen vysoce odolný vůči mechanickému poškození, ale navíc si i po mnoha letech každodenního kontaktu s rukama zachovává svoji barevnost,“ doplňuje Roman Ulich, hlavní designér společnosti M&T, českého výrobce designového dveřního kování.

Stodola otevřená přírodě

Hlavní stavbu doplňuje druhá, která svým vzezřením připomíná stodolu. Hospodářské využití u ní však nečekejte – slouží spíše jako zahradní domek s technickým zázemím. Je tvořena železobetonovou konstrukcí s otevřeným krovem a vestavěnou galerií. Zvenčí je obložená místními žulovými kameny. Ze tří stran je budova vybavena velkými vraty, kterými lze vnitřní prostor zcela otevřít, a tím jej až na rohové sloupy propojit s okolní přírodou. „Přirozené návaznosti mezi vnitřním prostorem stodoly s exteriérem napomáhá dlažba, která plynule přechází v terasu mezi oběma stavbami,“ říká architekt Martin Vomastek a dodává: „Tato dlažba je tvořená stejnými žulovými kameny, jaké byly použité pro obklad stodoly.“ Prostor terasy je privátnějšího charakteru, od okolí je totiž částečně odcloněn stavbami. Koncepce lehce se rozbíhajících budov však zachovává průhledy do okolí. Součástí terasy je také historická studna, nedaleko domu pak vzniklo koupací jezírko.

Harmonie celku

Záměr vytvoření příjemného rodinného zázemí a současně přirozeného splynutí moderních staveb s prostředím Jizerských hor se architektům podařil splnit dokonale. Důkazem jim je nejen spokojenost majitelů, ale také kladné hodnocení ze stran místních obyvatel. „Architektura je o souhře milionů detailů, které do sebe musí zapadnout, vzájemně harmonizovat, aby vše fungovalo, jak má. I proto jsme byli přítomni celému procesu výstavby – abychom měli pod kontrolou provedení všech technických i designových detailů,“ uzavírá architekt.