Holešovické mlýny – Classic 7
Významný – a dosud nedoceněný – český architekt Bohumil Hübschmann (1878–1961; po tragické smrti svého syna architekta Aleše H. na konci války si jméno počeštil na Hypšman) – byl absolventem pražské techniky a poté i věhlasné školy prof. Otto Wagnera na vídeňské Akademii, kde s ním mj. studovali i Pavel Janák, Antonín Engel nebo František Roith. Hübschmann byl oddaným wagneriánem, jak je patrné na celé jeho tvorbě, k jejímž vrcholům patří pražské práce: koncept a realizace prostoru pod emauzským kostelem, dům pohřebního bratrstva na rohu Široké a Maiselovy ulice, dostavba Plodinové burzy na Senovážném náměstí, vlastní dům na Ořechovce, Sieburgova a Muchova vila v Bubenči a další stavby v naší metropoli, v Litoměřicích a jiných místech.
Zdeněk Lukeš , 25. 5. 2009
Hübschmann byl rovněž vynikajícím autorem industriálních areálů: továrny na dusíkaté látky v Ostravě, továrny ing. Podhájského, sklárny a konečně sila a parních mlýnů v Praze-Hostivaři a dalších mlýnů a pekáren při Jankovcově ulici v Praze-Holešovicích. Všechny tyto průmyslové stavby vznikly v období 1909–1922 a nesou obdobné motivy – charakteristická je např. věžová nástavba zakončená stanovou střechou.
Osobně považuji za nejzdařilejší právě holešovické Akciové mlýny (1909–10; celým názvem Akciový první parní mlýn v Holešovicích; čp. 1037/VII). Jednak jsou nejstarší, jednak mají nádherné průčelí z neomítaného zdiva – střídají se tu šedobílé a červené lícovky, které vytvářejí na průčelí jednoduché geometrické obrazce. Stavba byla donedávna prakticky černá a právě tato jemná hra, za niž by se jistě nemusel stydět ani Jan Kotěra, nemohla v plné síle vyniknout.
Na prvním místě je tedy třeba ocenit, že autoři architektonického řešení tento objekt respektovali, včetně velkorysého interiéru vycházejícího z původní funkce. Tento posun pak naznačili střídmým užitím motivu skleněných hranolů vystupujících z líce fasády (stejný motiv se objevuje již na starší práci CMC – adaptaci Holešovického pivovaru). Po zbourání méně významných staveb pak doplnili areál proskleným kolmým křídlem a přístavbou. Celý koncept uzavírá budova bývalého skladu mouky s podobnou náplní. Vzniklo tak unikátní propojení starších a soudobých prvků, které uzavírají komorní piazettu s vtipným geometrickým členěním, jež mj. odkazuje k rytmizaci fasád. Toto malé náměstí je pro mne zvlášť cenné – podobný příklad, kdy se myslelo i na podobný městotvorný prvek, zatím znám jen z Nového Smíchova (při Stroupežnického ulici naproti synagoze; D3A architekti).
Oceňuji rovněž živý parter, kde budou obchody a restaurace, škoda, že se vyhlídková restaurace nemůže také objevit na střeše budov, odkud je skvělý výhled na řeku a okolí. Jen mne mrzí, že v prostoru mezi mlýny a řekou vznikla na můj vkus až příliš vysoká nepřerušená bariéra nových domů (projekt ADNS), takže se areál ocitl v poněkud jiné situaci, než to bylo dříve, kdy tam stávaly jen drobné secesní domky přístavní správy arch. Františka Sandera.
AUTORSKÁ ZPRÁVA | DAVID R. CHISHOLM, VÍT A. MÁSLO / CMC ARCHITECTS
Souvislosti Holešovické mlýny v Praze 7 neboli „automatizované mlýny“, jak byly původně nazývány, pocházejí z roku 1910 a byly prvním automatizovaným zařízením na mletí mouky v Praze. Ačkoli byl tento areál dokončen více než deset let po Pražských jatkách, Holešovickém pivovaru a Holešovickém přístavu, byl zcela jistě součástí kontinuity důležitých průmyslových areálů, jež vznikly na holešovickém poloostrově. Krásná a dynamická cihlová budova hlavního mlýna s výhledem na Vltavu je dosud považována za jeden z nejpozoruhodněji zachovaných průmyslových objektů Prahy. Její konstrukce je geniální. Sestává z nosných cihlových zdí, litinových sloupů a dřevěných trámů. Původně tato budova měla silo, které tvořilo dominantní přístavbu. Na počátku nové výstavby však bylo strženo, protože již nemělo žádné vhodné funkční využití.
Brzy po hlavním automatizovaném mlýně byla dokončena druhá ze dvou největších budov tohoto mlýnského areálu, jež však plnila funkci skladovacích prostor. Spočívala na železobetonové nosné konstrukci a byla provedena na základě jednoduššího utilitárního plánu. Během let do areálu přibyly další vedlejší objekty, z nichž většina byla na počátku výstavby rovněž stržena, aby uvolnila areál modernějším a účelnějším budovám. V současné době jsou Holešovické mlýny (nyní projekt Classic 7) ikonou Prahy 7 – jsou to velké, bezpečné a vyvážené „lodě“ v přístavu, jež se, jak se zdá, ztotožnily se svou funkcí katalyzátoru revitalizace pražské čtvrti Holešovice. Urbanismus Tak jako byly v historii Holešovické mlýny součástí průmyslových areálů Prahy 7, nový urbanistický plán byl rovněž součástí série projektů, kterým studio CMC téměř o 100 let později dalo nový život. Vznikl nový areál, i když jiný, rovněž s velkorysým veřejným prostorem, který využíval blízkosti řeky Vltavy, osciloval mezi pravoúhlou urbanistickou koncepcí této čtvrti a svou povahou otevřeného areálu. Urbanistická morfologie projektu Classic 7 vychází z působivosti a ducha dvou dominantních budov, které vyžadují přiměřený okolní prostor, jakož i z urbanistického záměru spočívajícího v celistvosti vizuálního propojení, jež obyvatelům této čtvrti umožňuje využívat řeku. Část prostor areálu vyplnily nové objekty, které byly navrženy s ohledem na propojení s řekou – výhled na břeh a ze břehu Vltavy. Architektura Téměř každý architekt sní o poměření svých sil a schopností se zadáním rekonstrukce a revitalizace tak fantastických průmyslových objektů. Ať byla stávající architektura plánovaná, či náhodná, nyní symbolizuje klasickou krásu a poezii zašlé éry naší historie. Rekonstrukce historických budov a dokonalé umístění všech požadovaných nových nápaditých prvků tak, aby plnily své nové funkce, určitě nebyly snadným úkolem. Při realizaci náročného úkolu ochrany versus invence studio CMC považovalo za určující faktor ducha těchto budov, včetně jejich zvláštností. Tento projekt by nebylo možné realizovat tak úspěšně bez neuvěřitelné podpory a spolupráce ze strany organizací památkové péče. Nová architektura areálu Classic 7, obdobně jako v případě ARENY Holešovický pivovar, prezentuje dualitu historické architektury a architektury inteligentních, vzdušných a kontrastních objektů a i nyní, o 100 let později, nese známky rukopisu autorů. Projekt Projekt Holešovické mlýny neboli Classic 7 prošel různými vlnami stavební strategie a výkyvů trhu, než byl nakonec realizován jako kancelářský komplex. Jeho volný plán a velké a účelné konstrukce původních mlýnských budov byly velmi vhodné pro moderní kancelářské využití. Stavební strategie dále spočívala v poskytnutí originality a kvality jinému typu uživatelů kancelářských prostor kategorie A, již nemají vyhraněný zájem o zcela nové komplexy moderních kancelářských budov s rozsáhlými zelenými plochami parků. Etapy I a II projektu Classic 7 vycházejí téměř výlučně z plánu kancelářských prostor s obchody, restauracemi a kavárnami v parteru. Finální Etapa III bude zahrnovat kanceláře a luxusní byty v elegantním štíhlém věžovém domě s výhledem na Vltavu.
CLASSIC 7 BUSSINESS PARK JANKOVCOVA, PRAHA 7 – HOLEŠOVICE KLIENT AFI – Europe ŘEDITEL PROJEKTU Ronen Goldberg AUTOŘI David R. Chisholm, Vít A. Máslo SPOLUAUTOŘI Martina Trejtnarová, Evžen Dub GENERÁLNÍ PROJEKTANT CMC architects, a s. HIP Zdeněk Brancuzký SPOLUPRÁCE Jan Mužík, Dana Šilhartová, Stella Boechat, Marek Jesenský, Martin Lukáč, Frederic Gallio STATIKA Němec – Polák (projekt) / Pavel Němeček (realizace) DOPRAVNÍ ŘEŠENÍ Projektový atelier DUA, s. r. o., Václav Malina, Jiří Paleček PROJEKTOVÝ MANAGEMENT EC Harris, Jiří Vlasák STUDIE 1999 PROJEKT 2000–2002 REALIZACE I. etapa 2006–2008
Psáno pro časopis Architekt 05 2009
