Hodnoty v architektuře a myšlení v souvislostech

Akademický architekt Jakub Cajthaml se narodil v Praze roku 1963. Od útlého věku se pohyboval díky rodině a jejím přátelům mezi umělecky i architektonicky aktivními lidmi, díky čemuž si vytvořil ucelený názor na architekturu a přidružené činnosti. Jeho dědeček Ing. arch. Alois Mikuškovic byl zakladatelem urbanismu v ČSR, takže jako vnuk úspěšně navazuje na rodinnou tradici. Svá studia na VŠ UMPRUM dokončil roku 1988 a dnes jeho tvorba čítá široký záběr, kromě individuální výstavby a rekonstrukcí se také věnuje urbanistickým studiím, designu, divadelní a filmové scénografii. Už jako student získal ocenění v mezinárodní studentské soutěži na divadlo v Amsterdamu, kde vytvořil amorfní tvary v kontrastu se strohou geometrií. Nenechá se od investora koupit za cenu, že by vytvořil něco, s čím by nebyl spokojen a co by neodpovídalo jeho pracovnímu i životnímu přesvědčení. Během dosavadní kariéry byl mnohokrát oceněn, například v Cannes získal ocenění MIPIM za rekonstrukci domu na Janáčkově nábřeží v Praze. Založil si architektonické studio PROJEKT DESIGN ABA. Zbožňuje rybaření v Norsku, kam jezdí “dobít baterky”.

Jakub Cajthaml vnímá architekturu velmi zodpovědně, což lze postřehnout z jeho rozhovorů i tvorby. Je si jistý svými zásadami, ale zároveň z něj čiší pokora a respekt k danému dílu a investorovi. Klade důraz na řešení v souvislostech a na vedlejší efekty svých realizací. Lidé vytrhávají věci z kontextu a roli architekta vidí mimojiné v tom, že sladí požadavky investora s estetickým i technickým provedením, okolím a v neposlední řadě s finančními možnostmi investora. Architekt podle něj musí vycítit, v jakou chvíli má to či ono vyzdvihnout nebo naopak potlačit, protože tvoří život a styl života obyvatel, a musí dávat pozor, aby nesklouzl k reprezentaci vlastního ega. Jakub Cajthaml se sám někdy cítí jako psycholog, protože pokud správně neodhadne finanční možnosti, požadavky a úmysly investora, nemůže kvalitně pracovat. Zároveň ho musí přesvědčit o svých nápadech a řešeních.

Jelikož se věnuje i designu a spoustu prvků do svých realizací navrhuje osobně, bojuje často s řemeslníky, kteří nemají silnou vůli pouštět se do nových a složitých úkolů. Vnímá to tak, že i 20 let po revoluci jsou místní lidé zakořeněni ve svých stereotypech a lenosti a i dnes je stále těžké najít například osvíceného investora, který si hledí dlouhodobějších hodnot stavby nebo interiéru. Jak sám říká, lidé si postaví dům za několik miliónů, a pak si ho vybaví tím nejlevnějším nábytkem z bytových “supermarketů”. Chtějí to mít co nejdřív hotové, ale na druhou stranu za pár let to budou muset obměnit, protože trvanlivost těchto výrobků je často rychle pomíjivá. Naproti tomu za první republiky, kdy výstavba v Československu dosahovala mezinárodních kvalit a uznání, lidem s penězi nechyběla chuť a potřeba investovat do kvalitní, individuální a trvanlivé výroby na zakázku. I dnes si lidé neuvědomují, že leccos individuálního a originálního navržené architektem nebo designérem na zakázku vyjde od zkušeného řemeslníka levněji, než v obchoďáku na městské periférii. Tato situce samozřejmě souvisí s konzumním a hektickým stylem dnešního života - každý chce mít všechno hned teď.

Jakub Cajthaml se nepokouší se svým studiem o vlastní pomníky, které by vyzdvihovaly jeho velikost a hrály by na laciný efekt. Ve své tvorbě se snaží o rovnost mezi formou a obsahem. Pro někoho to může znít jako klišé, ale toto tvrzení dokazují například jeho rekonstrukce, u kterých si kolemjdoucí ani nevšimne něčeho podivného nebo neobvyklého. Dům prostě zapadne do svého okolí a nesnaží se blískat honosnými doplňky, které bojují o pozornost za každou cenu. Můžeme si toho všimnout například na rekonstrukci základní školy v Klatovech z roku 1904, kde architekt dostavěl nové střešní vikýře či odkryl spodní - rubovou - část schodišť, aby vynikla konstrukce a původní kámen. Ani jeden případ nebije do očí a zbytečně na sebe neupozorňuje. Jiný příklad je přestavba činžovní prvorepublikové vily na soukromou, kde nechal vybourat nová okna a dveře, a hlavní vchod přemístil jinam. Také hmota bytového domu ve Velkých Přílepech navzdory svému rozpočtu nevypadá jako kostka se sedlovou střechou, jak to bývá obvyklé. Dům se odlišuje proniknutím spodní hmoty až nad střechu, díky čemuž podkroví získá další rozměr a prostor, a celková symetrie fasády dodá domu eleganci. Rodinný dům v Kolodějích se dvěmi našikmo protknutými obdelníky v půdoryse může připomínat krystal pyritu, který si architekt Cajthaml o pár let později oblíbil natolik, že ho má vystavený ve své kanceláři na pracovním stole. Mezi další jeho tvorbu patří například návrh části interiéru bývalé Havlovy vily na Barrandově, interiér studií Cinemasound v Jirchářích nebo interiér music clubu Madonna, kde použil pestré barvy odrážející patrně energii clubu a samotné popové hvězdy.