Historie se opakuje aneb Kaplický v Paříži a v Praze

Jestli dnes se v Praze mluví o neregulérnosti soutěže, v Paříži tomu bylo nejinak. K pražským útokům na regulérnost soutěže se Kaplický vyjádřil: „Není přece reálné, aby se architekti spolu neznali. ... Mimochodem, v Paříži jsme před lety byli v mezinárodní soutěži na knihovnu taky druzí. Pokud bychom uvažovali podobně, tak jsme asi měli také žádat zrušení soutěže.“Tam mezinárodní porota vybrala čtyři projekty (z toho projekt Future Systems) a prezident měl rozhodující slovo. Kaplický o tom říká: "Málem jsme vyhráli, kdyby si prezident Mitterrand nevybral Francouze". Ve své době se proslýchalo, že vztahy k mladému architektovi knihovny, která dnes nese prezidentovo jméno, nebyly jenom nacionálního charakteru.Pařížské projekty byly posuzovány na dvou úrovních: v měřítku města, kde řeka a instituce předpokládají městské prostředí, skládající se z budovy a veřejného prostoru. Na úrovni budovy se zvláštním provozem knihovny, kde se slučují tři hlavní prvky: veřejnost, personál a kniha. Zastavila bych se na té první, městské.Ve své době na místě knihovny městské prostředí neexistovalo a jedním z poslání knihovny bylo právě k němu vytvořit základ, jádro městské čtvrti, která se měla kolem ní rozvinout a propojit ji s přestavbou druhého břehu Seiny v Bercy. (Do jaké míry, vybraný a postavený projekt knihovny splňuje tuto úlohu je jinou otázkou.)Projekt pařížské knihovny (Techniques et architecture)Časopis Techniques et architecture tehdy o projektu Kaplického napsal: „Future Systems dal evidentně přednost skulpturální formě. Tvar skořepiny je silně sugestivní: knihovna, odkud je vidět na celou okolní Paříž, se otevírá na lávku, která ji přetíná na dva díly. Lávka tu nabývá zvláštního významu, spojuje přímo novou komunikaci se Seinou a parkem Bercy. ... Projekt představuje evidentní silnou identitu jako skulptura v parku. Návrh je ale problematický pro definování jeho městského okolí. Jeho síla spočívá v jeho neobvyklosti v pařížském prostředí, ale nedovoluje předvídat rozvojové možnosti budoucí městské části. Mění Paříž na nejistou kulisu v pozadí, něco jako prostředí, které je tu od nepaměti.“Postřeh se zdá být zajímavý. Pařížský návrh jasně spojuje knihovnu s tehdy již z části vybudovaným parkem Bercy, ale otáčí se zcela zády k nově projektované čtvrti Tolbiac. Pražský příklad je z tohoto pohledu podobný: „Oko“ obdivuje historické památky, zelená barva knihovny odráží parkovou zeleň, ale budova ignoruje městskou část, kterou bude přicházet naprostá většina návštevníků a uživatelů.