Herzog a de Meuron v Mnichově

Výstava však byla velmi dobře připravena, jak se o tom mohli přesvědčit také v rotterdamském NAI a londýnském Tate Modern a naposledy během letošního léta v mnichovském Haus der Kunst ( 12.5. – 30.7.).Jestliže v Basileji a Londýně bylo výhodou, že se výstavy konaly v galeriích navržených přímo těmito architekty a pro Rotterdam připravili speciální „voňavou“ část expozice, tak předností mnichovského prostředí byla pro architektonickou dvojici důvěrně známá atmosféra. V roce 1992 zde byla otevřena nedobytná Sammlung Goetz, následoval zajímavý obytný dům na Herrnstrasse, pak velkolepá přestavba v historickém centru města Fünf Höfe („Pět dvorů“, komplex pasáží) a od letošního Mistrovství světa dobře známá futuristická Allianz Aréna. Navíc to nebylo poprvé, kdy by architekti představovali v bavorské metropoli své dílo, v roce 1991 to byla pod názvem Architektur von Herzog und de Meuron výstava v Kunstverein München. Tentokrát však měli tamní návštěvníci možnost porovnat koncept a realitu, tedy ideální návrhy konfrontované s většími uskutečněnými projekty, během stavby nutně pozměňovanými, navíc budovami Mnichovany neustále prověřovanými a vzniklými v jim známém kontextu.ARCHITEKTURA PRO VŠECHNY SMYSLYJednoduchý název eine ausstellung, no. 250 vypovídá o počtu představených projektů, soutěžních návrhů nebo realizovaných staveb. „Výstava“ je netradiční v mnoha ohledech, jedním z nich je i potlačení vnímání vizuální stránky architektury jako jediné důležité. Zatímco naprostá většina výstav prezentuje architekturu tímto způsobem, lidé a architekti především vnímají stavby také po stránce haptické, všímají si i vůní či pachů. Z tohoto důvodu vytvořili Herzog a de Meuron pro výstavu v Rotterdamu sérii vůní, které charakterizují architekturu. Proto namísto vševypovídající „Výstavy“ tehdy zvolili raději název „Beauty and Waste“. Stejně jako je výstava zaměřena na vývoj projektu, je také koncept výstavy v neustálém vývoji. V Haus der Kunst se navíc kromě vůní vystavovaly také sladké sny... Sladké sny...„Výstava“ v mnichovském Haus der KunstJak již bylo zmíněno, výstava dokumentovala spíš cestu a vývoj práce na projektu, než jeho konečnou podobu. Je to záznam pokusů, inspirací, intuice, náhody i vědomého postupu a rozvíjení motivu. Tento model počítá s divákovou účastí, vyžaduje si pozornost. K pochopení mnoha různých typů modelů prezentovaných na jedné desce stolu návštěvníkovi napomáhá jen stručný popis objektu s datací a lokalizací, popř. třemi čtyřmi malými fotografiemi nebo vizualizacemi. Pokud se tedy seznamuje se stavbou pro něj do té doby neznámou, je mu nabídnuta vlastně podobná zkušenost jako pozorovateli, který monitoroval vznik stavby od prvního nápadu po realizaci.MODELPro tvorbu Herzoga a de Meurona má model nezastupitelnou roli. To, co se rozhodla dvojice architektů vystavit, rozhodně nemá nic společného s tradiční formou výstavy: výlučně reprezentativní modely konečných řešení, prokreslené či modelářsky dokonalé varianty. Model jim evidentně neslouží jen jako fyzické definování nápadu, ale naopak je s ním experimentováno tak, že i nově vzniklý tvar může tvůrce inspirovat k úpravám projektu. Hlavní prostory výstavy zaplnily stoly s množstvím skic, leckdy velmi narychlo slepeného papíru či fólie, pospojované nejrůznějšími svorkami, až po nejpropracovanější modely. Ty zde zastupovaly myšlenkový postup, kromě linie vedoucí ke konečné podobě byly vystaveny i ty, které dokumentovaly slepé cesty, při kterých vznikly další varianty. Ty ukázaly jiné možné řešení, ale rovněž byly leckdy využity mezi prvními formulacemi návrhů u pozdějších projektů. To samozřejmě není v praxi neobvyklé. K prezentaci na výstavě to však od architektů vyžaduje jistotu vlastní kvality, což Herzog a de Meuron mají nejen díky Pritzkerově ceně (2001), Stirlingově ceně (2003), ale především dlouhé řadě kvalitní a lidmi více než vstřícně přijímané architektury. Modely a vizualizace FilharmonieImpozantní stavba Filharmonie v Hamburgu by měla být dokončena v roce 2009 Jeden z modelů, s horizontálním a vertikálním řezemDalší z mnoha modelů Filharmonie Filharmonie bude stát na výrazném místě, má se z ní stát opravdová dominanta, která bude ovládat okolí. Počet nejrůznějších modelů tomu odpovídal.LEGO House, vytvořeno pro L´architecture est un jeu magnifique, Centre Pompidou, 1985Druhou významnou složkou výstavy byla vizuální prezentace díla. V projekční místnosti byla připravena vedle jednotlivých pořadů a dokumentů opravdu poctivě dlouhá (přesně tak, jak sliboval název výstavy) smyčka fotografií staveb, zachycující průběh realizací včetně rozestavěného hlavního stadionu v Pekingu pro připravované OH 2008. Na snímcích vynikají základní charakteristiky tvorby basilejské architektonické kanceláře. Jsou zde zachyceny lapidární objemy, stejně tak odvážné konstrukce, jednou oblé, podruhé lomené a ostré, povrchy měnící se s různým osvětlením, výrazná barevnost interiérů i exteriérů, kterou konzultují s osvědčenými výtvarníky. Projekce. Hlavní stadion OH 2008 v Pekingu, vizualizaceModely pekingského stadionuVelký model hlavního olympijského stadionuV další části výstavy dokládali architekti své postoje při zpracovávání urbanistických projektů, a to již mnohem podrobněji. Na panelech, představující návštěvníkům dvě rozsáhlejší lokality Jindong Development District (Jinhua, Čína, 2003-04) a Tree Village Campus (Beijing, Čína, 2003-04), bylo zdůrazněno intelektuální řešení studie, tedy analýza prostředí a důraz na kontextuálnost. Zakreslování do map, rozvíjení variant půdorysů obytných bloků, uličním perspektivám a vizualizacím, evokujícím včelí plástve nebo krajku až po konkrétní fasády domů, byl v tomto případě věnován na výstavě opravdu velký prostor. Herzog s de Meuronem zde předložili studii, která by měla být atraktivním a promyšleným řešením pro daná místa. Tree Village Campus, Beijing, řešení fasádyJindong Development District, Jinhua, při pohledu na ty variace mě napadá kahnovská otázka: cihlo, čím chceš být?Kdyby jste nevěřili fotografiím...Právě u těchto projektů je příhodné zmínit Herzogův příměr práce ateliéru a tvorby Andyho Warhola – běžně užívaným tvarům a materiálům dát nový rozměr jinými přístupy, ničit architektonická klišé... O tom, že hledání optimálních objemů probíhalo stejnou cestou jako u předchozích projektů, svědčí stoly plné modrých „modelů“, včetně těch nepoužitých, stejně jako v ateliéru schovaných v bednách pod pracovními deskami. Jako doklad toho, že není zeď jako zeď, že i z obyčejných cihel se dá udělat zajímavá fasáda, byla na výstavě kromě rozsáhlé fotodokumentace i část takové zdi postavena. Snímky byly jedním z mnoha připomenutí, že cit pro detail architektům nechybí. Zachycovaly zajímavé momenty, které by mohly vypadat jako samoúčelné, ale dřív jako vtipné, působivé a zvlášť v tomto případě finančně nenáročné.Jako mínus výstavy by se mohl jevit fakt, že k ní nebyl vydán katalog. Jsou to ale naopak otevřená zadní vrátka pro případ, že by se výstava mohla v dalším městě jmenovala jinak, že by mohla být opět rozšířena. Ausstellung byla připravena pro návštěvníky, kteří budou ochotni přistoupit na její formu. A těm pak nabídla z mozaiky modelů, projekcí, skic, ukázek materiálů tvořících texturu fasády nebo i vůní dokonalý obraz tvorby těchto architektů. Navíc doplněný díly výtvarníků, s nimiž spolupracují.