Heraklithová tiskárna v Českých Budějovicích

Jedním z mnoha aspektů, jež mají vliv na tvář architektury, je skutečnost, že je téměř vždy výsledkem spolupráce architekta a investora. A v případě osoby architekta Ivana Kroupy to platí dvojnásob. Každá jeho realizace je jedinečná a naprosto odlišná od ostatních. Jak sám říká: „Každý můj dům je jiný, protože každý klient je jiný a i každé místo, pro které je dům určen, je jiné.“

Nenápadná nápadnost

Investorem a majitelem tiskárny v Českých Budějovicích je Jaroslav Karmášek, který lásku k této profesi zdědil po svém dědečkovi. Osobnost investora se do této realizace promítla svou skromností. „Ten dům se neexhibuje, je trošku ponořený do sebe, stejně jako jeho majitel.“ podtrhuje toto tvrzení arch. Kroupa.

Jednoduchost a nenápadnost celé stavby je však pouze zdánlivá a díky netradiční Heraklithové fasádě způsobuje jistý rozruch. Pro kolemjdoucí nezůstává bez povšimnutí, naopak vyvolává u místních obyvatel sice rozličné, ale vždy silné reakce. A vlna kladných i záporných emocí je důkazem toho, že se architektovi podařilo vytvořit neobyčejný dům, který nenechává nikoho chladným, což v historii architektury provázelo téměř každou průlomovou stavbu.

Kontroverzní fasáda Heraklith

Hlavní pozornost upoutává především na první pohled netradiční řešení obkladu fasády, pro který byly použity desky Heraklith bez jakékoli další úpravy. Heraklith, který v Česku vyrábí Knauf Insulation je totiž vytvořen z dřevitých vláken, jež jsou před povětrnostními vlivy chráněna cementovým postřikem a žádnou další krycí vrstvu nepotřebují. Taková fasáda je jednak ve shodě se současným trendem snah o materiálovou pravdivost, zároveň je i ekonomicky výhodná.

Je to však právě ona cementová šeď, která u mnoha lidí vyvolává pocity chladu a ponurosti. Podobné reakce vzbuzoval například pohledový beton, který si postupem času získal své místo v rejstříku povrchových úprav moderních staveb a málokoho dnes překvapí. I v tomto případě je to tedy spíše strach z neznámého.

Použití Heraklithu byl rozhodně odvážný designový krok, nicméně nebyl prvoplánový. Heraklith svou funkci plní bezchybně a vedle odpůrců má i své obdivovatele, kteří z něj naopak cítí vlídnost a hřejivost, způsobenou jeho materiálovou podstatou. Právě tato tvarová pestrost a přírodní charakter dodávají materiálu na zajímavosti a vytváří působivý reliéfní obraz, který má svoji hloubku a bohatý detail. Dům ve výsledku působí dojmem, že má na sobě doslova jakýsi kožich a na první pohled fádní šeď ve skutečnosti při bližším pozorování nabízí širokou škálu mnoha odstínů.

Za málo peněz hodně muziky

Častým příkladem neúspěchu bývá snaha investora získat za své peníze dražší dům, než jaký si může opravdu dovolit. Zpravidla to pak vyústí v redukování původních plánů, nebo použití méně kvalitních výrobků. Jak to bylo u projektu tiskárny popisuje Ivan Kroupa takto: „Dělalo se nám to dobře, protože se hned na začátku dohodlo, že náklady jsou limitované, a že se budeme zabývat jen tím, co je opravdu nutné. Proto dům působí čistě jak z pohledu dispozice, tak konstrukčně a také v detailech.“ První dojem, navozený jednoduchou ale precizně provedenou fasádou, přivádí k dokonalosti i samotný interiér stavby. Působí střídmě, ale hřejivě, a nabízí přesně to, k čemu byl vytvořen – místo, kde se zaměstnancům dobře pracuje, a které svou kultivovanou jednoduchostí demostruje nejen možnost přístupu k architektuře, ale i určitý životní styl.