Grand Paris

Centrum Paříže

Plány a programy nazývané Velká Paříž a pod. se téměř vůbec netýkají města tak, jak jej znají turisté nebo i mnozí pařížané. Město intra-muros není předmětem současného záměru, který se nezabývá osudy 2 mil. jeho obyvatel, ale příměstských oblastí hlavního města a celku metropole o 12 milionech duší.   Z krátkého historického pohledu se vnitřní město nicméně přece jen mění, mnohé původně dočasné stavby se dnes staly historickými památkami. Snahy o renovace a přestavby a ekonomická přitažlivost znamenají, že vnitřní Paříži nehrozí sklerotická budoucnost města – muzea.   Již nějakou dobu se o vnitřní Paříži mluví hlavně v souvislosti s problematikou výškových staveb, která byla předmětem množství projektů, architektských plánů a úvah. Jejich výsledkem je dnešní teoretické rozhodnutí o tom, že by se mohly vybudovat v šesti ne zrovna centrálních okrscích. O jejich bližším určení se ale zatím mlčí a současná výstava „Evropské věžáky“ jenom dosvědčuje rozmanitost jiných evropských realizací.   Akce Grand Paris   Myšlenka Velké Paříže není novinkou, téma se periodicky objevuje již několik desetiletí, aniž by kdy došlo k nějakým globálním, skutečným urbanistickým rozhodnutím, kromě realizací „nových měst“ v 60. letech.   Dnešní snahy jsou ve skutečnosti čtyři různé koordinované (?) akce.   Od roku 2006 se pracuje na regionální úrovni na projektu Paříž Metropol, který by koordinoval projekty ve 200 obcích aglomerace, a posléze je shromáždil v regiónu Ile-de-France. Cílem má být zlepšení bytové politiky (výstavba 70 000 bytových jednotek v regiónu ročně), ekonomický rozvoj území a finanční solidarita mezi obcemi.   Jiný návrh pochází od pravicových senátorů, kteří se zabývají již delší dobu otázkou statutu Velké Paříže v rámci „decentralizace“ a mimo jiné navrhují instituční sloučení 4 départementů (okresů), Paříže a 3 blízkých předměstí (Hauts-de-Seine, Seine-Saint-Denis a Val-de-Marne), do nové územní jednotky.   Všudypřítomný prezident Sarkozy zadal ministru pro rozvoj metropolitního regiónu studii, zvanou Region Capitale, která má do konce letošního roku navrhnout strategický program na 30 let v ekonomické a dopravní oblasti. Práce na programu, dnes nazývaném Velká Paříž, zahrnují 6000 stránek z různých disciplin a z tohoto pohledu znamenají určitý pokrok. Samozřejmě se nezabývají ani účastí obyvatel na projektech, ani možnostmi a způsoby appropriations realizací obyvatelstvem a pokračují v tendenci vytváření městských čtvrtí jako pevných objektů.   Základní nejasnosti ale vyplývají z obtíží definovat teritorium Velké Paříže, protože např. polovina pracujících z přilehlého okresu Oise (Picardie), kterým se zmíněné plány nezabývají, pracují v Pařiži.   Prezident doplnil Velkou Paříž také konzultací deseti skupin architektů a urbanistů, kterým dal 3/4 roku na vypracování „výjimečného projektu na rozvoj metropole“. *     Politické zázemí   Všechny tyto akce mají pochopitelně politické pozadí.   V centralizované Francii je de facto pařížský starosta druhou nejvlivnější osobou po prezidentu – mocnáři. Připomeňme, že tuto funkci ustavil až Jacques Chirac, který ji zastával deset let před nástupem na prezidentský stolec. Dnešní socialistický starosta Paříže se netají podobnými ambicemi. Je nasnadě, že Velká Paříž by znamenala moc nad největším a nejvýznamnějším francouzským regionem.   Politici spekulují o tom, jaký dopad by mohla mít reforma, týkající se vytvoření skutečné Velké Paříže na politickou scénu. Protože výsledek se zdá nejistý pro obě strany, je pravděpodobné, že všechny projekty počkají alespoň do příštích regionálních voleb v roce 2010.   Jako prestižní akci plánuje prezident pořádat v Paříži napřesrok a každé další čtyři roky „světové forum měst“.  

Zlé jazyky chápou prezidenské rozhodnutí omezit zatím program Velká Paříž na konstrukci automatického metra za zcela pochopitelné. Sarkozy ohlásil v této oblasti spolupráci státu s regiónem. Rozhodnutí, které znamená, že přes ohlašovanou decentralizaci a zvětšení kompetencí místních zastupitelstev, stát si chce v regionu Ile de France zachovat svůj silný vliv.

Dopravní schema

Na rozdíl od svých předchůdců, kteří za sebou nechávali pomníky prestižních budov, prezident Sarkozy si vzal za svůj projekt urbanistického řádu..   Zvolil tedy jako první (a poslední ?) krok k Velké Paříži nové dopravní schema, ministerský projekt, jehož základem by byla výstavba nadzemního metra, které zjednodušeně řečeno, má propojit sever (a letiště v Roissy) s jihem (letiště Orly). Projekt má své příznivce (usnadnění dálkové dopravy, snadnější dojížďka do centrálních zaměstnání) a odpůrce (protiklad prohlašované rekoncentrace et naopak další rozšiřování území megapole).   Pro urbanisty s tím ovšem přímo souvisejí také studie vícepólových měst, protože v Roissy vyrůstá nové ekonomické centrum. V Saclay na jihu je na programu Plan Campus, s ambicí stát se „jedním z největších vědeckých a technologických světových center“.   Smyčka projektovaného bezpečného metra by se skládala ze 140 km státní intervence ministerstva dopravy. Región Ile de France by s městem zajistilo napojenou sekundární síť. Pařížan tak má strávit max ½ h v městské dopravě, při rychlosti automatického metra 130 km / hod.   Projekt metra by měl stát 35 miliard euro a výstavba začít v roce 2012. Jeho realizace by znamenala půjčku na 12 let, kterou někteří považují za „triumf optimizmu“.V jednání jsou možnosti systému PPP. K tomu kreslený vtip v týdeníku Express klade otázku „Jak to budete financovat ?“ „To je grand pari (velká sázka)“.   Projekty architektů   V rámci programu Grand Paris se rovněž konala mezinárodní konzultace na téma „Výjimečný projekt pro metropol“. Prezident vybral deset architektských a urbanistických ateliérů, převážně francouzských, tedy pařížských nebo v Paříži již dříve angažovaných.   Návrhy Grand Paris deseti architektonických ateliérů jsou vystaveny mezi odlitky historické architektury v Cité de l´Architecture. Numerické perspektivy, video, trojrozměrné ukázky, vše se snaží předvést zářivou virtuální budoucnost velkoměsta za třicet let. **   Práce na projektech měla vést, alespoň v duchu zúčastněných ateliérů, k předsednictví budoucí instituce, která bude upřesňovat projekty. Podle posledního prezidentského rozhodnutí ale tyto „skutečné poklady“ nejsou určeny k realizaci, mají sloužit jenom jako zdroje nápadů pro další rozhodování.    

• Výstava „Evropské věžáky“, Pavillon de l´Arsenal, 14/5/2009 - 4/10/2009 ** Od 30.4 do 22.11, Cité de l´Architecture, 16e arr.

  titulní foto: vize ateliéru Christian de Portzamparc