Ginger a Fred slaví desáté nározeniny

Tančící dům má připomínat postavy dvou asi nejznámějších tanečníků – Ginger Rogersové a Freda Astaira. Ginger je skleněná věž a její oporou je kamenný Fred. Budova má celkem devět podlaží nad zemí a dvě pod ní. Konstrukce je železobetonová a fasáda je složena z devadesáti devíti panelů. Na vrcholu kamenné budovy je kopule z kovových trubek, která má představovat hlavu medúzy. Parcela na břehu Vltavy čekala na svou stavbu půl století. Přesně od 14. února 1945, kdy byl zničen při americkém leteckém náletu původní novorenesanční dům z devatenáctého století. Trosky domu byly úplně odstraněny až o patnáct let později. V roce 1992 pozemek koupila nizozemská pojišťovna Nationale Niederlanden, nyní ING. Zásluhu na vystavění Tančícího domu mají v podstatě dva Češi – Václav Havel a Jaromír Jágr. Václav Havel bydlel ve vedlejším domě a s architektem Vladem Miluničem debatovali o tom, jak by bylo hezké, aby na prázdném místě vyrostl dům s divadlem, knihovnou a kavárnou.Do tohoto projektu se ale sponzoři příliš nehrnuli. Nizozemské pojišťovně se sice projekt líbil, ale využití si představovala jinak a dále také požadovala, aby se na realizaci podílel světoznámý architekt. Milunič tedy oslovil Jeana Nouvela. Ten ovšem odmítl, protože parcela o velikosti 491 metrů čtverečních mu připadala příliš malá. Druhým osloveným byl velký fanoušek Jaromíra Jágra architekt Frank O. Gehry, který výzvu přijal i proto, že Česká republika je rodnou zemí jeho oblíbeného hokejisty. Projekt oba architekti, narození ve znamení Ryby, vypracovali společně.Základní kámen byl položen 3. 9. 1994 a slavnostní otevření budovy, která se oficiálně jmenuje Nationale Nederlanden Building, se uskutečnilo 20. 6. 1996. Na ploše 2965 m2 se rozprostírají kanceláře, v nejvyšším patře má své místo i o 679 m2 velká restaurace a 400 m2 zabírá konferenční a školící středisko v přízemí a suterénu budovy. Část interiéru navrhla britská architektka českého původu Eva Jiřičná. Projekt stavby na Rašínově nábřeží vyvolával u odborné i laické veřejnosti různé ohlasy. Ovšem po dostavbě byla budova architekty vybrána mezi pět nejvýznamnějších českých staveb devadesátých let v anketě časopisu Architekt. Dům byl oceněn překvapivě i Klubem za starou Prahu. Česká národní banka pak v roce 2005 vydala pamětní minci s námětem Tančícího domu jako příklad současné budovy v rámci cyklu Deset století architektury. V zahraničí získal dům ocenění v kategorii designu v anketě amerického časopisu Time.Frank O. Gehry se narodil 28. února v Torontu jako Frank Goldberg. Od roku 1947 žíje v Los Angeles. V roce 1951 absolvoval architekturu na University of Southern California, poté stáž u architekta Victora Gruena v Los Angeles. V letech 1956–57 studoval urbanismus na Graduate School of Design Harvardské University, v letech 1957–58 prošel společnou praxí s architekty Pereirou a Luckmanem v Los Angeles, v roce 1961 pak praxi s architektem André Remondetem v Paříži. V roce 1962 založil firmu Frank O. Gehry Associates v Los Angeles. V roce 1989 získal Pritzkerovu cenu, v roce 1992 cenu Premium Imperiable, v roce 1999 Zlatou mediali AIA a v roce 1999 Zlatou mediali RIBA. Mezi jeho realizace patří například Millenium Park v Chicagu, Walt Disney concert Hall v Los Angeles nebo Guggenheimovo muzeum v Bilbau. Vlado Milunič se narodil 3. března 1941 v jugoslávském Záhřebu. Jeho rodiče pocházeli z Černé Hory. V padesátých letech se vraceli z pobytu v USA a při mezipřistání zůstali jako političtí uprchlíci v Praze, protože se dozvěděli o probíhající Titově čistce. Studoval na FA ČVUT v Praze. Po studiu, do roku 1969 byl na stáži v Paříži. Po návratu do Československa od roku 1970 spolupracoval s Janem Línkem s kterým začínal v projekční kanceláři Karla Pragera. V roce 1990 založil vlastní Studio VM (Volné Myšlenky). V červnových volbách kandidoval do Poslanecké sněmovny jako nestraník za Stranu zdravého rozumu. Z jeho realizací jmenujme například Dům dětí a mládeže v Modřenech nebo Areál bytových domů Hvězda na Petřinách.A na závěr citát Vláda Miluniče: „Jsem český architekt, protože jsem vystudoval české školy. Ale nejsem Čech, i když mám už české občanství. Jsem Jugoslávec, protože se tak cítím – navzdory tomu, že Jugoslávie už není. A jsem Pražák, protože v Praze jsem doma.“