Gehryho koráb nad Paříží: Fondation Louis Vuitton

Trocha historie

Když se roku 2001 sešli architekt Frank Gehry s ředitelem koncernu LVMH Bernardem Arnaultem, který ho seznámil se svými plány postavit novou budovu nadace Louis Vuitton, asi ani jeden z nich ještě netušil, že se pustí do jednoho z technicky nejnáročnějších projektů dnešních dnů. Výsledkem je monumentální a esteticky podmanivá stavba, která slouží zároveň jako galerie i jako zázemí pro umělce a do níž se vešlo 11 různých výstavních prostor, objemná posluchárna a řada balkonů určených pro společenské události a umělecké instalace.

Gehry se při navrhování nechal inspirovat jinými pařížskými výstavními prostory, např. Velkým palácem u třídy Champs Elysées z roku 1900, charakteristickým svou prosklenou konstrukcí a střechou. Sám návrh nadace Louis Vuitton má potom evokovat větrem zmítanou námořní loď.

Architekt se záhy pustil do svého charakteristického způsobu práce: nejdříve improvizoval a skicoval, potom začal připravovat modely z papíru, dřevěných kostek a plexiskla. Těch muselo vzniknout bezmála 60, než koncept budovy nabral svou finální podobu. Výsledný návrh byl naskenován a stal se podkladem pro digitální elektronický model, který dále sloužil jako předloha a médium projekčních prací.

Návrh byl jen začátek

Zde se začala psát pozoruhodná kapitola samotné stavby budovy. Na základě 3D skenu finálního Gehryho modelu se uskutečnilo projektování konstrukcí a vnitřních dispozic. 3D model posloužil také jako základní struktura pro BIM (Building Information Management) model, skrze který šlo efektivně projektovat jednotlivé části a etapy stavby, účelně rozdělit práci mezi zainteresovanými dodavateli a zároveň sledovat vývoj konstrukce celého objektu krok za krokem.

Vlivem přísné regulace nesměla nadace Louis Vuitton překročit objem budovy, která se předtím na parcele nacházela. Musela se tedy vejít na čtyřhranný pozemek a objemově potom nepřekročit limit dvou poschodí; cokoliv vyššího a objemnějšího pak muselo být ze skla. Výchozí omezení ale nakonec dala vzniknout podmanivé a technicky náročné stavbě: Základní betonovou desku tloušťky 2,6m tvoří 11000 m3 betonu a 1900 tun oceli. Primární betonová a ocelová konstrukce dále podpírá bílé stěny různých tvarů a forem, tzv. „icebergs“ - ledovce, které se prolínají s prosklenými fasádami a společně vytvářejí hydroizolační plášť budovy. Celou stavbu obklopenou uměle vytvořenou vodní plochou přikrývá 12 prosklených plachet, které mají dle návrhu architekta evokovat větrem napnuté plachty plachetnice.

Co se skleněného krytí stavby týče, pak nelze nezmínit, že na stavbě zanechal svou výraznou stopu i český dodavatel, společnost Sipral. Ta se na tomto projektu podílela dodávkou prosklených fasád různé geometrické složitosti. Celkem 42 vnějších konstrukcí zahrnuje celoprosklené fasády, světlík, vstupní systémy a karusely, únikové východy, požární systémy tvořené otvírkami pro přívod vzduchu a odvod tepla a kouře, požárně odolné konstrukce, konstrukce s vysokou akustickou neprůzvučností i konstrukce odolné proti násilnému vniknutí. Další dvě konstrukce se nacházejí v interiéru, prosklená zborcená fasáda odděluje kavárnu od prostoru lobby a 17 speciálních ohýbaných skel zvyšuje akustickou pohodu fóra.

Fondation Louis Vuitton a Paříž

Závěrem dodejme, že palác nadace Louis Vuitton stojí na západním okraji Paříže, v Bouloňském lesíku, na dosah ruky od administrativní La Défense a poblíž těch nejluxusnějších a nejdražších čtvrtí. Dokončení stavby bylo ohroženo, když jejím odpůrcům, obávajícím se záboru zeleně a veřejných prostor, vyhověl soud. Situaci odblokoval až francouzský parlament, který nakonec odhlasoval speciální zákon, ve kterém dokončení budovy prohlásil za národní zájem a „významný umělecký příspěvek pro celý svět“. Věřme, že mimořádná galerie od Franka Gehryho bude dobře sloužit nejen světu, ale i samotným Pařížanům. Ostatně, po 55 letech má stavba přejít do vlastnictví francouzského státu.