Galerie NTK zve na výstavu Industriální architektura na starých plánech a v nových médiích

Průmyslové stavby jsou zhmotněním hospodářských vztahů a výrobních postupů, ale zároveň dílem konkrétních lidí, obrazem jejich schopností, ambicí a představ o světě. Převedení výrobního schématu do uspořádání a rozměrů stavby, volba její vhodné a hospodárné konstrukce i její vnější ztvárnění jsou tvůrčími činy zakotvenými v kultuře a společnosti své doby. Proto říkáme: industriální architektura.

Zobrazení průmyslových staveb v technické literatuře nejprve vycházelo ze způsobu, jakým byly do grafických příloh skreslovány projekty strojů. Teprve když pronikly do architektonických časopisů, objevují se jejich perspektivní kresby a díla architektonické avantgardy se již neobejdou bez fotografií. Původní stavební plány však poskytují barvitější, ale také víceznačnější obraz. Zatímco v pozůstalosti projektanta jsou uloženy rysy na pauzovacím papíře, v archivním fondu, vzniklém činností úřadu, který stavbu schvaloval, zůstávají zachovány jejich signované a kolorované kopie, pořízené různými světlotiskovými postupy a nesoucí další razítka, podpisy a přípisy. A ve fondu stavebníka nacházíme navíc také korespondenci, nabídky, rozpočty a strojní plány, které finálnímu projektu předcházely.

Proces návrhu průmyslové stavby tak můžeme sledovat: rozpoznat jeho aktéry a popsat role, které v něm sehráli. Téměř po celé sledované období se jako nezastupitelná jeví úloha strojíren dodávajících výrobní zařízení a navrhujících nejen prostorové uspořádání, ale často celou stavbu. Na počátku vývoje nelze přehlížet vklad stavebníků, později zastupovaných technickými řediteli. Klíčová však byla práce nezávislých specialistů zasílajících své projekty na vzdálená staveniště a mezinárodně tak zprostředkujících nejnovější postupy. S uplatněním ocelové konstrukce, a především nástupem železobetonu roste význam práce inženýrů stavebních společností. A pokud se součástí tohoto procesu stali architekti, pak především z přesvědčení o poslání své profese – a z rozhodnutí stavebníka. V závěrečné fázi teorie navrhování předbíhá praxi: specializované ústavy vytvářejí návrhy univerzálních výrobních budov. Koncepční skica si svůj význam podrží, konečná projektová dokumentace však tehdy ztrácí na působivosti a na výstavě ji proto nahrazuje umělecká interpretace.

Mnohé z důležitých průmyslových staveb ovšem nebyly ve své době publikovány a v archivech se zatím nepodařilo najít jejich plány. Věnují se jim ostatní výstupy projektu Industriální architektura a také online mapa Industriální topografie na niž odkazují i popisky exponátů. Po dvanácti stavbách z padesáti zde představených již zbývají jen stopy v archivech, časopisech a publikacích.