Fusion – art hotel pro každého

Jeden hotel za druhým Na tom, jak unikátně tento hotel vypadá, se zásadní mírou podílel pan Nah-Dja Tien, Holanďan s čínskými předky. Je to vysoký, veselý sympaťák,nadšený propagátor nových (nejen internetových) technologií, který má schopnost hrát si a nejvíc ze všeho ho baví neustále vymýšlet další a další novinky a zlepšení.

Vystudoval hotelový management, poté odešel za praxí na půl roku do Londýna a během dálších šesti měsíců se podílel na otevření hotelu u pařížského Disneylandu. „To byla moje první práce – poprvé jsem otvíral hotel. Tam si mě všiml jeden manager a řekl, že teď otvírá nový hotel a chtěl, abych pro něj pracoval." vypráví o svých začátcích. Následovalo dalších devět hotelů v různých zemích, mezi nimi například pražský hotel Andel’s.

Poslední trojicí tvoří hotely, které nesou přízvisko ‚butikové‘. Právě na nich se toho Nah-Dja naučil nejvíc. Jde o Icon, Moods a posledním je právě fusion. „Hotel Icon byl můj první designový butik hotel. Tam jsme měli 30 pokojů a jednu restauraci, bylo to maličké. Získal jsem ale tehdy skutečně hodně zkušeností od architektů. Hotel Moods je trošku větší. Tam už jsem byl samostatnější. Investor, se kterým nyní spolupracuji, nemá takový přehled o hotelových trendech a designu. Ale v případě fusion hotelu byl na počátku jeho nápad – udělat mix mezi hostelem a hotelem. Proto název fusion. V něm jsem otvíral celkem 4 prostory najednou – dvě restaurace, bar, hostel a hotel. A spolupracoval jsem zde se stejnými interiérovými designéry, kteří dělali i hotel Moods." popisuje své poslední úspěchy Nah-Dja a dodává: „Tato práce je velice zajímavá, protože otevírám hotely a mám možnost propojit interiérový design, grafický design a své nadšení technologiem. Mám možnost propojovat vše v jedno. A to je super, je to můj ‚dream job'."

Dlouhá cesta k cíli Dům, ve kterém fusion hotel vznikl, má za sebou náročné období. Pět let se v něm bouralo, potom tři roky vyčkával a až během posledních dvou let se pracovalo na tom, co zde vidíme dnes. „Když jsem sem přišel, byl už dům úplně čistý, bourací práce byly hotové. Ale musím říct, že to byla trochu škoda, protože jsme viděli například staré dveře, nebo zábradlí ze schodiště, to vše bylo vybourané. To zábradlí pro nás mohl být úplně perfektní originál, teď tu máme zábradlí ze skla a oceli.“ svěřuje se Nah-Dja s poněkud tvrdou realitou necitlivého způsobu ‚rekonstruování‘. Naštěstí například prostor, ve kterém je dnes bar, byl díky své estetické síle a úchvatnému skleněnému zastropení zachován a ušetřen bourání. Z historické části stavby dnes také můžeme obdivovat alespoň věrnou kopii vstupních dveří, vytvořenou na základě dobové fotografie.

Bezmezná kreativita V případě dřívějších hotelů pracoval Nah-Dja pro velké hotelové firmy jako je Rannaissance hotel nebo Vienna International. To jsou ale velké hotelové řetězce, u kterých je problém prosadit nové a neotřelé nápady. „Velké společnosti nechtějí nic měnit a dělají to, co dělá hotelový svět už 20 let. Je velice těžké udělat krok doleva nebo doprava. Zatímco tady ve fusion hotelu je spousta inovací. Hlavně co se týče designu a grafického designu, to je dnes čím dál víc žádané."

Pro Nah-Dju je důležitá jednota interiérového designu s grafickým designem a vzhledem webových stránek. To prosadil již při realizaci hotelu Icon, prvním designovém butik hotelu v Praze. Proto si ho vybral ke spolupráci majitel budoucího hotelu Moods. Zde se setkal s designéry Romanem Vrtíškou a Vladimírem Žákem, kteří se podíleli i na výsledné podobě fusion hotelu. „Někomu stačí naplánovat vše na papír a vidí, jestli je to dobré nebo ne. To já bohužel neumím. Poznám to, až když vidím dvě věci vedle sebe. Pak umím rozhodnout, zda chci právě tohle. Ale když o tom někdo jen mluví, je pro mě těžké si to představit. Proto věřím autorům, kteří dělali hotel Moods, a kteří pracovali i tady ve fusion hotelu. Jejich vkus a způsob myšlení mi stoprocentně sedí. Předtím jsme to zkoušeli se dvěma velkými architektonickými kancelářemi, ale jejich výsledky nás moc nezaujaly." vysvětluje Nah-Dja důvod spolupráce s mladými tvůrci. „Když mám kreativní studenty, jejich nápady jsou tisíckrát kreativnější. Ale na druhou stranu většinou jejich plány nestačí na realizaci. Takže to byla spolupráce – velká společnost udělala plány na povolení a s mladými designéry jsme pak spolupracovali v závěru - to byly 4 měsíce, kdy se vybíraly barvy a nábytek."

Galerie nebo muzeum? Pro interiér fusion hotelu je charakteristické použití černé a bílé, což vytváří ideální podklad pro různé grafické umělecké výtvory, kterými se to po stěnách jen hemží. Nejen ve společných prostorách, ale i v každém pokoji najdeme různé grafiky. Ty má na svědomí Klára Tesařová. „První pokusy o uměleckou výzdobu jsme vedli s pražskou organizací Art Banka, ale to nefungovalo. Získal jsem tedy kontakt na Davida Černého, který má svůj ateliér v Meet Factory na Smíchově. To byla první spolupráce. Po otevření to už bylo jednoduché. Hodně lidí přijde samo s tím, že by tu chtěli vystavit své fotografie nebo obrazy. Teď mám seznam lidí do konce roku. Neděláme to za peníze, důležitá je pro nás možnost neustálé změny." pochvaluje si výhodnou spolupráci Nah-Dja.

Téma fusion hotelu vyplývá i ze stylu nábytku, který tvoří jak nejnovější české židle, oceněné cenou Red Dot Design Award, tak vintage nábytek, který je výsledkem sběratelské a restaurátorské práce Nah-Djovy spolupracovnice z minulých let. „Pracovala v oboru sociálních médií, byla manažerkou na Facebooku a Twitteru a jejím hobby je starý nábytek. O víkendu ho doma opravovala a pak ho prodala. Moc se nám to líbilo, vše je její práce. Třeba na stoly v baru byly použity desky z kostela, což je 150 let staré dřevo. Kontrast nového a starého, to je fusion hotel.“

Hotel pro každého Nápad investora bylo tedy skloubit hostel a hotel. Návštěvníci Prahy si tak mohou vybrat z cenové nabídky od 10 do 200 Eur za noc. Tomu odpovídá i variabilita počtu lůžek na pokojích, od klasických dvoulůžkových až po osmilůžkové, jeden je tu dokonce šestnáctilůžkový. Tím by měli být uspokojeni jak studenti, tak byznysmeni. „Naším cílem nebyl top segment, ale být nejlepším tříhvězdičkovým hotelem v Praze. Když srovnám investice jiných hotelů, tak zde bylo použito možná 30% investic ve srovnání s hotelem Moods nebo Icon. Například všechny elektrické kabely vedou na zdech, stejně v pokojích elektřina, vzduchotechnika, všechno je záměrně viditelné a náklady jsou nižší. Podlaha je betonová."

Pokoje mají dvě speciality. Jedna se jmenuje Stackable Rooms, kde jsou dvě postele, ale když přijede rodina s dětmi, je možné je rozšířit až na čtyři lůžka. Druhou zvláštností jsou pokoje, které celé zaplňuje jedna velká postel pro šest lidí. „Ty velké postele, to byl vtip, marketingový krok pro lidi jako jste Vy. Vy byste přece nešel do normálního hotelu. Jste tady, protože jsme udělali něco jinak." poodhaluje Nah-Dja svou taktiku.

//-->

//-->

Pozoruhodné interiérové prvky Mohli bychom vyjmenovávat, co vše tu je pozoruhodné – černé hotelové chodby, kde září zelené diody čísel pokojů, již zmíněné grafické kresby na stěnách, nebo recepce s šuplíkovým pultem jako z Alenky v říši divů. Největším lákadlem je ale bezesporu oblý sněhobílý barový pult, který je na kruhovém půdorysu a ještě navíc se otáčí. „Ten strop byl tak impozantní, že jsme udělali kulatý bar. A protože jsme měli nápad i peníze, měl jsem volné ruce. Myslím, že co se týče nákladů, jde dokonce o nejdražší bar v Praze, možná i v České republice. Všechen ten mechanismus plus to, že to je vlastně 3D bar." mluví Nah-Dja o své chloubě s neskrývanou pýchou.

Náročný mechanismus umožňuje, že se barový pult otáčí a s ním i ti, kdo sedí na barových židlích okolo. Hlavním záměrem a důvodem pro takto náročné řešení byla snaha vytvořit sociální prostor, kde návštěvník může buďto stát na okraji a čekat, kdo přijede, anebo naopak si může sednout k baru a za jízdy pozorovat všechny kolem. „Je to takový vtip. Nemám s tím moc zkušenost, ale vím, že je náročné, dělat tu barmana, protože když se ten bar točí a já někoho obsloužím, tak za pár minut je jinde." směje se Nah-Dja. „Bar se totiž točí, židle také, ale číšník uvnitř se netočí. Protože elektřina a voda, s tím už by bylo těžké točit."

Jinou technickou ‚vychytávkou' je speciální telefonní budka Skype Booth. Jako je zvykem mít v hotelu telefon pro hosty, fusion hotel jde dál a nabízí svým klientům možnost videohovorů. Rudá kožená kabina obsahuje pohodlné sofa a velikou dotykovou obrazovku s kamerou. Stačí se jen přihlásit ke svému Skype účtu a hned můžete sami nebo společně s přáteli velice pohodlně zavolat svým známým.

Závěr a záměr „Je to všechno moje srdeční záležitost.“ svěřuje se Nah-Dja na závěr. „Jsem rád, když můžu něco vymýšlet, potom to realizovat a mít první hosty. A nejvíc šťastný jsem, když přijde hodně lidí, kteří mají zájem o to, co jsem udělal. To je pro mě asi to nejdůležitější." Jeho taktika je jasná – zapůsobit na návštěvníky a překvapit. „Můj cíl je, aby si lidé hotel pamatovali. Spousta lidí cestuje a bydlí v nudných hotelích. A já chci, aby si lidi rádi udělali pár fotek, pak to jde na Facebook, na sociální média a tím se stáváme slavní.“ prozrazuje Nah-Dja, „V Praze je asi 800 hotelů, takže na čtverečný kilometr je v Praze víc hotelů než v New Yorku. Praha je opravdu obrovský hotelový trh. A když se tu povede udělat hotel, který má úspěch ve světě, tak to je opravdu něco."

A na otázku jaký je jeho oblíbený ‚konkurenční‘ podnik, má hned po ruce odpověď: „Naši architekti Roman Vrtíška a Vladimír Žák mají moc rádi Park Hotel tady v Praze. Pro ně je to super barák, ale já to tak bohužel nevnímám. Ale když vidím například hotel Omm v Barceloně, tak z toho jsem unešen, to jsou pro mě krásné moderní hotely."