Architektura /

Franz Sumnitsch a BKK-3: kolektivní bydlení v novém pojetí

Díky zájmu ze strany studentů architektury o přednášky pořádané v žižkovské centrále Raiffeisen stavební spořitelně v loňském školním roce se RSTS rozhodla v úspěšné spolupráci s CCEA pokračovat. Každé čtvrtletí přijede do Prahy zástupce některého zajímavého rakouského architektonického ateliéru představit práci studia. 30. října to byl Franz Sumnitsch z vídeňského BKK-3.

Klára Pučerová , 22. 11. 2006

Název BKK-3 je zkratka třetí generace ateliéru Baukünstlerkollektiv, založeného ve Vídni v 80-tých letech. Jedním ze zakladatelů byl právě Franz Sumnitsch (1961), jeho souputníkem Johny Winter (1949). To, čím si získala kancelář uznání, byla její reakce na stereotypní řešení bytových domů. Architekti se rozhodli pro užší spolupráci se stavebníkem a vsadili na světlé, prostorné, mezonetové a především individuálně vytvářené byty, možná by se spíš hodilo říci interiéry. Východiskem pro jejich byty, jejichž prvním - de facto manifestačním - počinem byl obytný blok Sargfabrik, je tradice vídeňských Hofů. Čech si asi spíš vybaví kolektivní dům, tzv. koldům, u kterých spíš ale v dnešní době vnímáme jejich nedokonalosti a problémy. Jedním z nejvýraznějších nedostatků koldomu je uzavřený svět sám pro sebe, což jistě může fungovat, ale je to generační záležitost. Stárnou lidé, domy i vztahy. Co fungovalo u rodičů, nemusí fungovat u dětí, co vyhovuje právě nastěhovanému mladému páru, může pro tu samou dvojici vypadat za padesát let jako velká překážka. BKK-3 se rozhodli postavit dům, kde budou dostupné velmi kvalitní byty, kde bude potřebné praktické zázemí, stejně jako místo pro zábavu a relaxaci. Dům má být soběstačný i v těchto ohledech (klub, jídelna, bazén), ale nemá být nedobytnou pevností. Její obyvatelé jen mají být zvýhodněni blízkostí služeb. Takovou stavbu nemůže asi člověk objektivně posoudit bez zkušenosti nebo kontaktu s obyvateli, navíc ne dřív než po několika letech. Sargfabrik má již za sebou první desetiletí. Nevím, zda je to již dostatečná doba. V každém případě jeho obyvatelé získali působivé a snad i praktické byty. Možná, že jediným kamenem úrazu byla údržba (ve všech smyslech slova) domu, resp. koldomu. Pokud se o celý komplex budou starat firmy, nemusela by myšlenka kolektivního bydlení být tak složitá. Jistě se však do takového bytu nenastěhuje morous nebo samotář, který proklínal koleje od prvního týdne až do promoce, pokud mu tedy neodešly za dva roky nervy a on s nimi do pronajaté garsonky. Přednáška Franze Sumnitsche v žádném případě nepůsobila jako popis složitého nalézání optimálního řešení; architekt o této obdobě vznikajících populárních loftů v historických budovách mluvil jako o svých úspěšných realizacích, které fungují a jsou oblíbené. Má skepse, nebo spíš opatrnost, pramení především z nedostatku důvěry ke kolektivnímu bydlení jako dlouhodobě vyhovujícímu řešení. SargfabrikMiss SargfabrikPřednáška se z velké části týkala projektů sociálního bydlení, konkrétně práce s interiérem (mezonetové individálně řešené prostory s možností pořízení dalšího pokoje), s výrazným podílem zeleně (vnitřní dvorky, terasy, střešní zahrady) a společnými službami pro byty. Jako propracovanější verze těchto bytů realizovali jen o dva roky později BKK-3 Miss Sargfabrik, také ve Vídni. Další představené realizace byly administrativní stavby IP. ONE z počátku nového století, v roce 2003 pak realizovaná dvojka. Kromě praktického a příjemného zázemí pro zaměstnance si opět architekti zahráli s formální stránkou, která s sebou přináší nutnost vyřešení technických problémů, ale také vytváří zajímavý prostory neobvyklých rozměrů. To, co kromě fasády zaujme na první pohled, je schodiště. V řezu pak zjistíte, že vertikální komunikace není kolmá, takže jednotlivá patra jsou opět individuálně pojatá. Další budova ICUB v Lustenau, možná zvenku nevypadá zprvu tolik neobvykle. Podle fotografií (s kterými si BKK-3 vyhrají stejně jako se samotnou architekturou) se zdravotnickým personálem v interiérech to tak není. Stavba působí opravdu dotaženě, po formální stránce, ale i z hlediska materiálů. IP.ONEIP.TWODalší představené realizace opět vynikaly zejména velkými zkosenými stěnami, (zpravidla pásovými) okny, jednoduchostí i v barevnosti a invencí: architektura výstavy o jídle a vše s tím souvisejícím ve Wien Museum, rodinný dům Dryer Haus v Badenu, Volksbank v Salzburgu, Museum Porsche ve Stuttgartu, letiště v Mnichově nebo byty Elbe v Hamburgu. Kromě toho dokázali svůj rukopis naroubovat na historickou stavbu. Kupodivu to nedopadlo vůbec špatně, pokud byste škodolibě čekali postmoderní šílenost, byli byste zklamáni. DryerUm die WurstBKK-3 se snaží rovněž propagovat architekturu nejen prostřednictvím jí samotné, ale i spoluprací s umělci a pořádáním různých neobvyklých akcí, klidně ještě před otevřením stavby. Jejich realizace ukazují další možnou cestu. Nechte se inspirovat, třeba hned k návštěvě po ujejich stránkách www.bkk-3.com nebo vídeňských ulicích.

Klíčová slova:

Generální partner
Hlavní partneři