Fenomén secesija | Chorvatská secese

Titulní obrázek:HříchFranz von Stuck, po 1893Muzeum umění a řemesel, ZáhřebSECESE V CHORVATSKUdo 9. záříObecní důmotevřeno denněSecese je stejně jako třeba impresionismus divácky vděčné téma. Zajistí zvýšený zájem veřejnosti a při výběru děl se lze splést jen velmi těžko. Pokud ale nepatříte mezi nekritické milovníky tohoto stylu přelomu století a obrážíte jednotlivé výstavy, může se vám stát, že vás některé výstavy brzy začnou nudit. Vidíte podobné věci instalované podobným způsobem. Vedle obrazů a kreseb se přidají do vitríny nějaké ty krajkové šaty s nezbytným slunečníkem, po pár metrech na vás zase čeká obligátní psací stůl nebo alespoň pěkná židle. Secesní sklo je už natolik provařené téma, že musíte navštívit už hodně dobrou výstavu, abyste tam našli vyjímečné a neokoukané kousky. Teď to vypadá, že jsem proti secesi zaujatá, což však není pravda. Pouze mám výhrady k výstavám o secesi. Tu poslední k nezajímavým ale rozhodně neřadím. Právě naopak.turistika, sovičky a typoJedním z nejdůležitějších plusů Chorvatské secese je právě výběr artefaktů. Jsou zde představena díla z mnoha odvětví, ale pouze opravdu špičkové věci, což právě u skla a užitého umění oceníte nejvíc. Další příjemná stránka výstavy je její rozmanitost. Nerada bych prozrazovala dopředu celou expozici, tak jen ve zkratce: malby, sochy, sklo, nábytek, móda, fotografie, plakáty…tedy nic nového… Možná ale je tu více, než se obvykle vystavuje, jednotlivým odvětvím je věnován dostatečný prostor, takže se nestane například to, že je návštěvníkovi předloženo jen deset fotografií, ze kterých nevyčte nic, co by již nevěděl a neviděl. Autoři výstavy vybrali takové snímky a takový počet, že dokumentují více než dobové odívání nebo osobnosti. U expozice nábytku najdete i něco jiného, než na čem se sedělo a u čeho se psalo. U keramiky se dozvíte, čím se od naší odlišuje, u malby zase to, že má s českým secesním symbolismem leccos společného. O chorvatské secesi se u nás příliš neví, z čehož plyne další zásluha této výstavy, včetně vydání obsáhlé publikace, bohatě doprovázené reprodukcemi, tím se ale samozřejmě určila její cena. V průběhu výstavy máte možnost dozvědět se základní jména, události, o secesi mladých umělců od starších a následném zakládání spolků. Krátké texty vás uvedou do souvislostí, aniž byste před panely vystáli důlek do země. Autoři výstavy také připravili několik medailonů o nejvýznamnějších umělcích, ve kterých se dočtete o jejich vlivu či spolupráci s veličinami evropské secese. Nejde o suchý popis, vedle stručného cv můžete sami díky vystaveným dílům bezprostředně ocenit kvality umělce. Co díky internacionalitě stylu uvítáte ve výstavních prostorách Obecního domu možná nejvíce, jsou právě specifika chorvatské secese, kterým byl vymezen dostatečný prostor. architektonické řešeníPoslední chvála na výstavu se týká architektonického řešení. Je to určitě věc názoru, ale pokud vás výstava neunavuje neustálým přebíháním a kontrolou, kterou vitrínu jste ještě neviděli, popřípadě se neztratíte v umělecky se tvářícím bludišti nebo hned při vstupu do výstavní síně neuvidíte všechno naráz, budete se rozhodně více soustředit na vystavená díla. Odcházet z výstavy by se nemělo s tím, že ve vitrínách byly sice pěkné věci, bohužel ale nepřehledně očíslované a legenda že už vůbec nebyla k nalezení. Navíc rozvržení jediného výstavního panelu zvětšilo výstavní plochu a pomohlo gradování výstavy. Do poslední chvíle totiž úplně přesně nevíte, co vás ještě čeká. A jsou to jen samá příjemná překvapení. chorvatská secesní architektura, publikacePublikace, připravená předními chorvatskými odborníky k této pražské výstavě (tj. výběru z výstavního projektu, realizovaného v letech 2003-04 Muzeem umění a řemesel v Záhřebu, který se setkal s mimořádným úspěchem u nejširšího publika i v odborných a vědeckých kruzích), věnuje téměř polovinu svých kapitol právě chorvatské secesi v architektuře. ALEKSANDER LASLO se ve své kapitole Tváře modernity 1898-1918, záhřebská architektura secesní epochy věnuje pojmu secesní architektura (zařazuje spíš stavitelské umění přelomu století do období vídeňské secese do pádu rakousko-uherské monarchie), růstu stavební aktivity na počátku století, prvním výrazným osobnostem a jejich ovlivnění Wagnerem či Loosem, nutně ornamentikou a raným funkcionalistickým purismem na konci prvního desetiletí. Rovněž uvádí čtenáře do problematiky nových stavebních typů a experimentů. O Secesní architektuře ve Slavonii a severním Chorvatsku pojednává kapitola GRGURA MARKA IVANKOVIĆE. Věnuje se zde novému územnímu plánu (moderního) města z roku 1900 a konkrétním prvním secesním stavbám v Osijeku, Varaždinu či Bjelovaru. Stejně tak se dalším územím věnovala JULIJA LOZZI BARKOVIĆ, která zpracovala Secesní architekturu v Rijece, Chorvatském přímoří a na Istrii. Na rozdíl od vnitrozemních měst se v tamější ornamentice objevuje přímořská vegetace a živočichové. V této lokalitě vznikala vedle reprezentativních zemských budov v secesním stylu také okázalá soukromá letní sídla, hotely a sanatoria. STANKO PIPLOVIĆ se v Nástupu secesní architektury v Dalmácii věnuje především Splitu a Zadaru, poslední kapitola o Národní a univerzitní knihovny v Záhřebu. SNJEŠKA KNEŽEVIĆ popisuje její vznik, vývoj a především její styl. Budova se začala stavět v roce 1911 (tedy v roce slavnostního otevření Obecního domu v Praze). Architektura byla navržena v duchu hesla edle Einfalt – stille Grösse (vznešená jednoduchost – tichá velikost) v době, kdy již byly dekorativní a symbolické prvky podřízeny pravoúhlé tektonické struktuře. Její autor Rudolf Lubynski stejně jako jiné postavy tohoto období usiloval ve své tvorbě o originální rukopis; prosazuje zde geometrizující tendence. V textu se dále rozvíjí úvaha nad teorií odívání Gottfrieda Sempera, řešením prostoru podle Adolfa Loose a vůbec Lubynského vztahu ke klasickým formám a historismu. SECESE V CHORVATSKU, Obecní dům, do 9. záříotevřeno denně, 10 – 18hodin, www.obecnidum.cz