Experiment bez dveří. Architekti radikálně prověřili, co vše je možné v panelovém bytě

Paneláky, paneláky a zas ty paneláky. Poslední dobou o nich na architektonické scéně slyšíme víc a víc. A není se čemu divit. V paneláku žije přibližně 3 milióny Čechů, téměř třetina populace a ty zbylé dvě, s nimi mají minimálně prostorovou zkušenost, jelikož u nás panelákům z dohledu jen tak neuniknete téměř v žádném městě a někdy i vesnici.

Více k tématu

A Architektura

Na kost betonového panelu. Radikální rekonstrukce panelákového bytu

25. 3. 2023

A Architektura

Hravá nedokonalost a levné materiály. Rekonstrukce panelákového bytu mladých umělců od studia NEUHÄUSL HUNAL

1. 9. 2020

I to je důvodem, proč je diskuse ohledně paneláků a panelových sídlišť dodnes stále živá, a dělí se mezi skupiny příznivců, milovníků až po ty největší odpůrce a zavrhovatele. Ať už je názor jakýkoliv, panelovým sídlištím a domům nelze opomenout jednu zásadní věc, a to je množství, kterým dokázaly pokrýt bytovou situaci Česka v určitém období, a to většinou ve – vzhledem k době – vysokém standardu bydlení ve městě.

Jak nedávno zmínil Adam Gebrian, panelová sídliště vznikala především kvantitativně a proto na „kvalitu“ tolik nezbyl čas, tak je tomu ostatně u jakékoliv stavební činnosti. Často právě stejnost, a replikace jednotek ve velkém množství některé lidi vede k názoru, že paneláky jsou neosobní. A možná i to má za následek „boom“ rekonstrukcí v posledních letech u nás, které naopak poukazují na to, že tuto „stejnost“, si lze přetvořit k obrazu svému.

Známé zadání

NEUHĀUSL HUNAL za sebou měli již dvě povedené nevšední rekonstrukce v paneláku. Byt na sídlišti Krč a byt pro malíře. Poté byli osloveni s dalším podobným zadáním, ale nyní přišel radikální požadavek hlavně od samotného klienta.

„Sochař a sklář ve svém bytě na pražském sídlišti vždy pracoval – proto si v rámci totální rekonstrukce přál navrhnout také sklářskou dílnu. Co si naopak nepřál, to byly dveře.  Neobvyklé zadání má cenný potenciál generovat neobvyklá řešení, čehož jsme se rozhodli využít k experimentu: jaké jsou maximální možnosti klasického panelákového bytu? Jak daleko lze zajít?“ upřesňuje David Neuhäusl.

Tři hokejky

V interiéru se s tím ateliér NEUHĀUSL HUNAL tzv. „nemazal“ a šel až na hranu toho, co jim statika dovolí. I proto zrušili všechny nenosné příčky tak, že v půdorysu bytu zůstala pouze prostřední stěna vymezující ložnice od obývacího pokoje s kuchyní. Právě stísněnost panelákových dispozic bývá často faktorem, proč se v nich někdo nemusí cítit dobře. V tomto případě zrušením příček vznikl jednotný otevřený prostor, kterým prochází světlo z obou stran domu.

Právě světlo bylo jedním z klíčových elementů toho, proč autoři pro nové aditivní dělící prvky zvolili materiál copilit. Vysoké skleněné profily vytvářejí transparentní příčky, které matně rozmazávají dění na druhé straně, ale plně nechávají prostoupit světlo všemi kouty půdorysu. Temný byt se nyní stává světelným prostorem, který se proměňuje v čase. A aby nové dělící prvky nepůsobily v prostoru „invazivně“ rozhodli se je namísto ostrých úhlů zaoblit, aby jimi tak jako světlo, volně proplouval i prostor. Vznikla tak velmi netradiční koupelna, a „tři hokejky“.

Sprchovat se v obýváku? Proč ne

Autoři tak copilitovými hokejkami „rozmlžili hranice a funkce“ mezi jednotlivými zónami ložnice s šatnou, kuchyní s jídelnou a pracovnou. Patrně nejpozoruhodnějším prvkem se ale stala koupelna, která sprchou půlkruhem vstupuje přímo do centra obývacího prostoru na místě bývalé koupelny. Sprchující osobu dělí od obýváku pouze průsvitná linie skla, po které stéká voda. Pro někoho jistě příliš, pro klienta, kterému je byt ušit na míru, ale naopak splnění přání. A tak je to správně.

Právě to je totiž nejdůležitějším manifestem této rekonstrukce v celospolečenském měřítku, mimo její vlastní vysokou architektonickou hodnotu. Fakt, že panelákový byt lze rekonstruovat opravdu nekompromisně a doslova na míru každému. Je hlavně potřeba jasně definovat své představy životního prostoru. A k této definici vám nejlépe pomůže architekt, architektka či ateliér, který se nebojí zkoušet neozkoušené a testovat limity a potenciál „stejných“ krabiček, nebo pro někoho hanlivě, králikáren.

Protože paneláky tady máme a mít budeme. Ale když už je máme, nesmíme se bát netradičních řešení, které je přizpůsobují životním potřebám 21. století.