Evropský festival filosofie III. | Přednášky Babky, Prudíka a Rychtára

Související článek:>> Evropský festival filosofie I. | Změna a stálost v architektuře>> Evropský festival filosofie II. | Přednáška Vlada Miluniće Základní představení přednášejících jsme provedli v prvním díle, takže dále se budeme věnovat už pouze přednáškám. Ty byly svou šíří značně pestré a neformální atmosféra v krásném renesančním sále přispěla k celkové pohodě a atraktivitě.Přednáška Václava BabkyDvacet pět let jsem nic jiného nedělal, získal si zahradní architekt Babka publikum uvolněným entrée. Promítnu několik projektů, každý je trošku jiný, ale všechny mají jedno společné – a to je geniální místo.Prvním projektem byla revitalizace klášterního parku v Litomyšli, jejímž investorem bylo město. Zvolili jsme netypický přístup – nenarvat všude zeleň, jak nás učili ve škole, ale zachovat čistou stopu. Z původní zahrady jsme zachovali několik stromů a obvodové zdivo. S ním byl zvláštní problém, neboť si vyžadovalo speciální způsob zdění. Řemeslníci vymřeli, posteskl si Babka, poslední žili v 60. letech. Sehnat někoho, kdo dokáže kvalitně zdít nasucho, je dnes nemožné. Investor byl ale na naší straně, takže jsme dvoudenní práci nechali strhnout, neboť byla provedena nekvalitně. Dlouhá diskuse probíhala také ohledně instalace soch Olbrama Zoubka, neboť dnes už je „přezoubkováno“. Lidé jsou ale z výsledku nadšení a rádi se tam vrací. Značnou pozornost nejen odborné, ale i laické veřejnosti si získala rekonstrukce Denisových sadů v Brně. Tento pahorek měl význam už v prehistorické době, jak dosvědčují archeologické nálezy. Park samotný je významný jak svou orientací, tak polohou a prapodstatou. Na rekonstrukci se vedle Babky podíleli také architekti Hrůša a Pelčák a projekt získal GP OA v kategorii přírodně-krajinářské tvorby.V parku, založeném v 19. století, bylo pod vlivem rousseauovského romantismu vysázeno několik set druhů dřevin. Po Napoleonovi byli všichni pod vlivem Rousseaua, podotkl Babka. Vznikaly romantické stavby. Nejromantičtější z celých sadů je obelisk. V roce 1849 byl park vyhlášen národní kulturní památkou. Před 2. světovou válkou došlo k propojení parku s nádražím. Dnešní Denisovy sady jsou souborem několika prostorů, připomněl Babka spletitou historii. Zmínil také několik zajímavostí – například studánka Fons Salutis, která sloužila jako zdroj pitné vody, byla jednou kontaminována choroboplodnými zárodky, takže stála za vznikem rozsáhlé epidemie tyfu. Na povrch cest byl použit pohledový broušený beton, který slouží, jak Babka řekl, k pohybu po kolečkách všeho druhu. Specifikem Denisových sadů jsou také vodní schody. Celý prostor je střežen „velkým bratrem“, tedy kamerami, což je nutné, ale kupodivu to nikomu nevadí. (Pepa Nos ještě v dobách, kdy byl ministrem vnitra Gross, říkával Gross Bruder – Velký bratr – bratr Gross, pozn. aut.)Třetí projekt označil Babka za srdeční záležitost. Jedná se o park Boženy Němcové tam v Karviné. Ten je významným veřejným prostorem a koná se zde například multižánrový festival Dokořán. Když člověk přijede do Karviné poprvé, netuší, že uprostřed se nachází čtyřicetihektarový park. Poblíž jsou navíc Lázně Darkov, takže jsme dokonce měli nápad založit cestovní kancelář, která by do Karviné lákala turisty.Zvolený přístup revitalizace opět citlivě vycházel z původní koncepce, takže prioritou nebylo maximální zazelenění, ale kompoziční vazby, a to i s výhledem na příštích deset až patnáct let, kdy by měla být v zeleni probráno pokračování kompoziční osy dle původního záměru. Jistě i zde se najdou odpůrci kácení zeleně, na druhou stranu je mnoho důvodů, proč Babkovi věřit, že se nejedná o samoúčelný průhled, ale o zásadní kompoziční prvek.Lubomír RychtárDoménou Lubomíra Rychtára jsou přírodně-krajinářské parky 19. století. Ve svém bloku představil dva rozměrově i charakterově rozlišné projekty, jednak přírodní park Hostivař, jednak zámecký park Raduň. I v případě hostivařského parku dostala přednost kompozice před množstvím zeleně. Rychtár objasnil, že průhledy dělí na průhledy na vodu a do krajiny a na vizualizacích ukázal, jak se změní vnímání prostoru, když se otevřou pohledy na protilehlé břehy. Také se vyznal z inspirace legendami krajinářské tvorby, jako je například Lancelot Brown. Zmínil i legendární červenou knihu Humphryho Reptona, v níž jsou reprodukované dvojice pohledů vždy před krajinářským zásahem a po něm.Ústředním motivem druhého představeného parku je zámek Raduň a jeho kompoziční začlenění do krajiny. Obec byla kácením stromů zděšena, ale s odstupem patnácti let by zpětné zalesnění břehu nejspíš neprošlo, připomněl Rychtár skutečnost, že pro veřejnost je v první řadě důležitý zvyk a teprve potom začne vnímat samotný charakter. I na kvalitnější krajinářské dílo než bylo to původní je třeba si zvykat.David PrudíkZ trošku jiného soudku byl další blok, kterého se ujal David Prudík. Ten přednášel o překvapeních a komplikacích, které na architekta čekají při rekonstrukci Rothmayerova výtahu na Pražském hradě. Rothmayer, žák Jože Plečnika a jeden z plejády hvězd, které se podílely na tvorbě nejvýznamnějšího hradního komplexu u nás, realizoval ve 30. letech kruhový výtah do kanceláře první dámy republiky. Zatímco Plečnikův výtah o průměru 2 m z týkového dřeva je ukázkou vídeňské truhlářské práce, Rothmayerův vytvořil současnější výtah na stejném půdorysu a za základ zvolil mahagon. Nápad měl velkolepý – volným prostorem barokního schodiště se bude vznášet mahagonová kabina.Rekonstrukce nám připravila mnoho překvapení, zavzpomínal David Prudík. Zaskočit dokázala i drobnost. Mosazná klika se rázem proměnila na kus šestnáctikarátového zlata v tloušťce, která už podle současných evropských norem nebude opakovatelná. To, co vypadalo jako marmoleum, byla zase hovězí kůže. Závěrečné téma rekonstrukcí bylo obzvláště symbolické, neboť renesanční palác, kde se přednáškový cyklus o architektuře konal, byl na náklady majitelů velmi citlivě zrekonstruován.ZávěremAč architektura byla jen jedním z mnoha podtémat Evropského filosofického festivalu, jehož zastřešujícím motivem bylo heslo Změna a stálost, podařilo se v důstojném prostředí připravit sérii zajímavých a solidně navštívených přednášek. Nejen za sebe doufám, že první velkomezeříčský ročník nebyl posledním a že i v příštích letech se architektura společně s filosofií vrátí do nádherných a reprezentativních budov Velkého Meziříčí.