Evropský festival filosofie I. | Změna a stálost v architektuře

hr>Související článek:>> Evropský festival filosofie II. | Přednáška Vlada MilunićeFestivalFestival filosofie se zrodil před sedmi lety v italské Modeně. Po prvních dvou ročnících opustila filosofie akademickou půdu a vrátila se tam, kam historicky patří, totiž do veřejných prostor. Skvělé počasí přilákalo překvapivě značné množství posluchačů a původně skeptická radnice mi Jihlavský magistrát se po skončení nechali slyšet, že obdobnou akci rádi v budoucnu opět podpoří. Velmi patrioticky se k festivalu postavili i místní. Manželé Roučkovi laskavě umožnili pořádání diskusního setkání o architektuře ve zrekonstruovaném renesančním paláci přímo na velkomezeříčském Náměstí (ono se tak jmenuje, proto s velkým N), hrabě Michael Podstatský-Lichtenstein se svou chotí zase poskytli zámek, kde se konala většina přednášek. Leitmotivem celého festivalu bylo heslo „změna a stálost“.Přednášející architektiZ avizovaných přednášejících se vedle hostitelů a moderátorů – manželů Velíškových z velkomezeříčského atelieru WELLGARD – zúčastnili čtyři architekti – Václav Babka, Vlado Milunić, David Prudík a Lubomír Rychtár.Václav Babka – Cena města Litomyšle za kulturní počin roku 2000, čestné uznání GP OA 2001 za rekonstrukci Klášterní zahrady v Litomyšli, GP OA 2004 za rekonstrukci Denisových sadů v BrněVlado Milunić – narodil se v Zagrebu v bývalé Jugoslávii (dnešní Chorvatsko), žák Karla Pragera, soustředí se na sociální stavby, spoluautor Tančícího domu, za který s F. Henrym získali prestižní ocenění časopisu Time. Autor bytového areálu Hvězda.David Prudík – soustřeďuje se na rekonstrukci památek a zahradní a krajinářskou tvorbu, GP OA 2007 za Zámecký park ve CtěnicíchLubomír Rychtár – soustřeďuje se na rekonstrukci a revitalizaci přírodně-krajinářských parků 19. století, jako architekt pracoval také na zámeckých parcíchHostitelé a moderátořiPetr Velička – zabývá se zpracováním rozvojových studií veřejných prostranství, jeden z hlavních organizátorů mezinárodní Krajinné výstavy Marktredwitz – Cheb, mezinárodního odborného symposia Architektonické dědictví krajiny, v současnosti spolupracuje na vzniku dokumentu Aleje jako fenomén krajiny pro ČT a MŽP Markéta Veličková – společně s manželem Petrem Veličkou vede atelier WELLGARD, tvůrce výstavy Vývoj zahradního umění v Evropě v rámci mezinárodní Krajinné výstavy Marktredwitz – Cheb, v současnosti spolupracuje na vzniku dokumentu Aleje jako fenomén krajiny pro ČT a MŽP Diskuse – zamyšlení na téma Změna a stálost v architektuřeNásledující záznam je výčtem toho nejzajímavějšího, co na přednášce, o kterou byl velký zájem veřejnosti, zaznělo. Ideální pro filosofování je skupina 5-6 hádajících se lidí, zahájil s nadhledem setkání architektů Václav Babka. Než jsem jel sem, do Velkého Meziříčí, hodně jsem nad tématem přemýšlel. A došel jsem k tomu, že změna a stálost jsou pojmy naprosto klíčové pro naši práci; určitě ne v měřítku kosmickém či geologickém, ale stálosti přibývá se zmenšujícím se časoprostorovým vnímáním. Stálost je vzácná, se zkracujícím se časovým úsekem nabývá na významu. My architekti můžeme pracovat jen v měřítku historickém, a to je z hlediska kosmu velmi krásné. Obdivuji zahradní architekturu, vložil se do tohoto metafyzického entrée Vlado Milunić. Architekti musí naplánovat zahradu, jak bude vypadat nejen v přítomnosti, ale i za 50-60 let. Poté se vrátil ke slovu Babka: Architekt si stanoví prvky, které pro něj znamenají stálost. Proměnlivost lze přirovnat k subjektivní tvořivosti. Zahradní architekt v sobě vlastně musí mít hodně drzosti, egocentričnosti, ale také se musí mít hodně na uzdě, aby za cenu tvořivosti neporušil genius loci. Třicet let jsem se pohyboval na sídlišti, vzal si slovo opět Vlado Milunić, aby změnu se stálostí nazřel z jiného úhlu. Tam jsem neměl problém s památkáři. Když se člověk přiblíží do centra, už tam na něho číhají. Zarážející je, že památkáři mají titul konzervátor. To je pro mě smrt. Stejně tak Klub za starou Prahu – město je přece nikdy nekončící příběh.Přidal se David Prudík: Zpočátku mi to přišlo jasné – změna se mění, stálost trvá. Ale čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem pochyboval. Stálost je vlastně taková pomalá změna, absolutní stálost neexistuje. My architekti máme tyto dva pojmy institucionalizované – na stálost máme památkovou péči a na změnu architekty. Ale obojí se v sobě navzájem mísí, ostrá hranice neexistuje. Pozadu nezůstal ani Lubomír Rychtár: Rekonstruoval jsem park, ve kterém pobýval Ludwig van Beethoven, Ferenc Liszt. Snažil jsem změnami současného stavu vytvořit atmosféru, kterou tito velikáni mohli obdivovat v 19. století. Velmi symbolicky pak debatu uzavřel David Prudík: Vnímáme změny v Praze, Brně, pořád se něco děje, člověk je zahlcen. Proto jsme šli do menšího města, kde je ten tok stálejší. Tady má člověk možnost zapomenout na shon, vypnout, neboť je tu v kontaktu s krajinou, a tu vnímá neoddělitelně od města. Pro nás je tento festival vítanou změnou, ale pro Velké Meziříčí by se mohl stát stálostí. Nejen že tím složil holt nadšeným organizátorům, ale především vyjádřil to, o čem jsem během následujících dvou dní mluvil s mnoha přáteli – totiž že Velkému Meziříčí obdobná akce chyběla. Tutéž myšlenku pak během závěrečné tiskové konference vyjádřil i ředitel Jupiter Clubu, který celý festival spolupořádal, Milan Dufek: Okolní města mají akce, se kterými se identifikují – v Třebíči se již přes deset let koná kulturně-hudební festival Zámostí (letošní ročník byl tradičně senzační, pozn. aut.), do Náměště nad Oslavou se jezdí na Folkové prázdniny, v Jaroměřicích nad Rokytnou je vedle krásného zámku pořádán festival Petera Dvorského, Telč má svoje Prázdniny. Dlouho jsme přemýšleli, co by v této konkurenci slušelo Velkému Meziříčí, až přišel tenhle nápad. O celý projekt se velmi zasadil Michal Švec, který vše začal iniciovat ve volném čase a z vlastních prostředků. Dufek také podotknul, že nebylo lehké festival prosadit a sehnat patřičné finanční zabezpečení, nicméně všichni přítomní včetně zástupců magistrátu krajského města Jihlavy, velkomezeříčské radnice, i festivalů z Itálie a Francie se shodli, že se první ročník velmi vydařil. Doplňkový programFilosofická debata, o které jsme referovali, a série přednášek, o nichž referovat budeme, tvořily jádro tématiky týkající se architektury. Vedle tohoto hlavního programu se ještě konala přednáška Změna a stálost v zahradní tvorbě Evropy, kterou pořádali manželé Veličkovi, dále přednáška Změna a stálost v aranžování květin v běhu času (Bohuslav Rabuši, Marie Bittnerová), výstava fotografií s architektonickou a zahradně-krajinářskou tematikou a v neposlední řadě také výstava floristických objektů v zámeckém parku. Pro zájemce o architekturu renesančního paláce uspořádali manželé Roučkovi také soukromou prohlídku včetně návštěvy půdy, kde je jinak nedostupný původní renesanční krov z roku 1578.