Ekologické muzeum ve stylu gotické moderny

Evropské muzeum hanzy, tj. spolku severoevropských, povětšinou německých obchodních měst, které vyrostlo v Lubeku, je největším evropským muzeem věnovaným právě hanzovním dějinám. Nachází se v severním koutu lubeckého historického centra a sestává z nové muzejní budovy, historického hradního kláštera a veřejných prostor.

Architektura nové budovy v sobě spojuje pečlivě zhotovenou cihlovou texturu s elegantními modernistickými liniemi. Oba prvky dohromady vytváří pojítko mezi minulostí a přítomností. Novostavba svým monolitickým provedením evokuje městskou hradbu, jež kdysi u paty hradního kopce stála. Takovou asociaci umocňuje i provedení fasády, jejíž zdivo bylo položeno v nepravidelném, proměnlivém a klikatícím se vzoru.

Interakce mezi materiály hlavní budovy – cihlami, bronzem a pohledovým betonem – vytváří svůj vlastní architektonický příběh. V boční ulici, jež vede vzhůru k hradnímu kopci, muzeum odkazuje k typickým lubeckým štítovým domům. Fasáda zde nese ornamentální vzor čtyřlistu, což je jeden z nejtypičtějších motivů severoevropské cihlové gotiky.

Muzeum se táhne od vrcholku hradního kopce, kde dnes stojí už jen někdejší hradní klášter, až k ulici An der Untertrave a rozprostírá se na dobrých 7405 m2. Nová budova pak přiléhá ke svahu kopce. Otevřené schodiště v centru propojuje v rozmáchlém gestu historické loděnice se starým městem. Formuje jak vstupní bod do nové budovy, tak zprostředkovává cestu nahoru ke klášteru a k pozemkům nad budovou. Střídající se otevřené a uzavřen plochy dávají vzniknout pohyblivé sekvenci vnějších prostor, nabízející se návštěvníkům k prozkoumání, k posezení i k potěšení. Veřejné balkony poskytují panoramatické pohledy na starý přístav a informační tabule s vyčerpávajícím komentářem dávají vhled do historie jednotlivých dvorů.

Typickým užitým materiálem jsou cihly, pohledový beton a bronz. Nová budova sama o sobě má železobetonovou konstrukci.

Evropské muzeum hanzy je také muzeem zeleným. Úvahy nad dopadem na životní prostředí hrály v plánování nové muzejní budovy podstatnou roli. Design stavby byl optimalizován vzhledem k jejímu zamýšlenému užití. Okna a dveře byly umístěny pouze tam, kde to dávalo smysl a bylo nezbytné. Tím se minimalizovaly energetické ztráty. Zasklení fasád a dalších prvků je z izolačních důvodů trojvrstvé. Nová budova je obložena pálenými cihlami z cihlářské hlíny – regionálního a trvale udržitelného stavebního materiálu. Střešní prostory jsou z většiny zatravněné. Budova je nadto ventilována a vytápěna s pomocí geotermální energie.