Dům z Vysočiny jako na dlani

V malé vesnici na Vysočině nedaleko Jihlavy vyrostl před pár lety útulný rodinný dům, jehož kouzlo spočívá především v nenásilném zasazení konceptu domku do exteriéru, ve velkých prosklených plochách obvodových zdí, v otevřených prostorech, ve využití kvalitních přírodních materiálů s přiznáním jejich přirozených vlastností a barev či v kombinaci nového se starým až starožitným, a to vše se zachováním čisté elegance, decentnosti a vzdušnosti.

Majitel rodinného domku díky svému povolání často cestuje po celém světě, a tak není divu, že si ze svých cest přivážel a nadále samozřejmě přiváží řadu inspirací, z nichž vycházel také při rozhodování o podobě vlastního domova. Rodinný domek je již na první pohled architektonicky řešen ze dvou hlavních částí. První, jednopodlažní část domku s pultovou střechou a obložením z finské borovice, zahrnuje tzv. obytnou část s velkými prosklenými plochami, díky nimž se do obýváku s jídelnou a kuchyní dostává v průběhu celého dne dostatek světla, a za slunných dní i tepla. Druhá část, dvojpodlažní se šedou omítkou a rovněž dostatečným přísunem denního světla díky hliníkovým oknům velkých formátů, plní funkci klidovou. Kromě dvou ložnic a dvou dětských pokojů se v ní nachází šatna a odpovídající hygienické zázemí. Oba prostory vkusně propojuje útulná pracovna kombinovaná s galerií a knihovnou. V přízemí klidové části domu byste kromě hlavního vstupu se zádveřím, šatny, prádelny a toalety našli také dvojgaráž, dílnu či technickou místnost.

„Navrhnout rodinný dům tak, aby se v něm rodina cítila dobře, je pro každého zodpovědného architekta tím nejtěžším. Natožpak, má-li se jednat o návrh domova pro rodinu vlastního syna,“ říká Ing. arch. Vladimír Nikiforov, autor projektu, a dodává: „I přestože syn architekturu nevystudoval a ani se jí profesně nezabývá, troufám si říci, že špetku architektonického myšlení v sobě má. Jednak ho mohl zdědit, jednak celý život vyrůstal mezi rodiči architekty, a to na vás nějaký vliv jistě zanechá. I přesto však bylo třeba, tak jak tomu je i v „cizích“ projektech, vytvořit správný kompromis mezi postojem mým, coby architekta, a postojem investora/syna „nearchitekta“. Nakonec se nám, troufám si říci, podařilo postavit plně funkční a esteticky působivý architektonický celek.“

Při návrhu projektu hrály roly především dva základní faktory, jednak skutečnost, že se pozemek nachází na mírném svahu v nezničené krajině v sousedství lesa, a dále pak základní požadavek investora na velký obývák, pracovnu s galerií, pokoj pro hosty, ložnici a 2 dětské pokoje. Dalším důležitým prvkem projektu byl důraz na co nejvyšší možné propojení exteriéru do interiéru prostřednictvím velkoplošných oken a posuvných dveří. „Rozhodování o výběru oken bylo, když nad tím uvažuji takto zpětně, asi tím nejjednodušším a nejrychlejším z celého projektu,“ říká majitel domku a doplňuje: „Věděli jsme, že nechceme plastová ani dřevěná okna, která se nám do konceptu nehodí. Od začátku byla našimi favority velká hliníková okna s co nejužšími rámy a dobrými užitnými vlastnostmi, a jelikož jsme v Jihlavě narazili na firmu DAFE-PLAST, která nám doporučila systém hliníkových oken a dveří Schüco, byla naše volba jednoznačná.“ Největší prosklená plocha domku se nachází v obýváku, kde jsou tato velkoformátová okna řešena rohově.

V celé realizaci byl použit hliníkový okenní systém Schüco, precizně zpracován a energeticky úsporný. Okenní profil s přerušeným tepelným mostem a zasklený bezpečnostním izolačním dvojsklem. Dobrých tepelných vlastností je mimo jiné dosaženo rozšířenou izolační zónou s dutou izolační přepážkou a optimalizovaným vícekomorovým těsněním.

Rohová pozice s výklopně posuvnými dveřmi s oboustrannou klikou v obývacím pokoji je vyrobena z okenního systému PASK. Systém umožňuje v zavřené poloze vytvořit jednotný líc fasády. Tento roh v obýváku se navíc vyznačuje absencí rohového sloupku, který je nahrazen strukturálním zasklením. Dělící příčka mezi zádveřím a schodištěm v přízemí klidové části objektu je řešena neizolačním posuvným dveřním systémem se zapuštěnou spodní kolejnicí pod úrovní čisté podlahy. Tato pozice je zasklena drátosklem.

Přirozený vzhled a obliba přírodních materiálů se prolínají nejen exteriérem, kde např. šedá fasáda domku časem zaroste psím vínem a bude se proměňovat v závislosti na přicházejícím ročním období stejně tak jako zeleň vyrůstající v drátěných konstrukcích s funkcí oplocení, ale také interiérem, za jehož současnou podobou stojí práce Lukáše Holuba z libereckého ateliéru mjölk architekti, studenta Fakulty umění a architektury TU Liberec a dnes již dobrého kamaráda majitele domku. „Při mé práci je vždy nejdůležitější pochopit přání a požadavky, které na své bydlení mají budoucí obyvatelé interiéru. S Markem to nebyl žádný problém. Oba jsme milovníky přírodních materiálů s přiznáním jejich přirozené podoby, rádi experimentujeme a propojujeme moderní s tradičním, vždy však s respektováním starého známého pravidla, které říká, že v jednoduchosti je krása,“ vysvětluje Lukáš Holub. V interiéru se tak střídají tři základní materiály: beton, kov a dřevo. Stropy pokojů v klidové části domku nesou neupravované betonové panely, které v kontrastu s masivní dubovou podlahou ošetřenou přírodním olejem krásně vyniknou. Na podlaze i stěnách koupelny zase narazíte na šedou epoxidovou stěrku, která je praktická na údržbu a navíc podtrhne krásu dřevěného obložení kolem vany, dvou velkých keramických umyvadel se zrcadly i smrkových do bíla lazurovaných prken umístěných na stropě. Ta pokrývají stropy také celé obytné části domu, pro kterou byla jako materiál na podlaze zvolena stěrka imitující klasický beton Pandomo.

Barvy na stěnách jsou řešeny decentně. „Jsem zastáncem bílých, resp. neutrálních odstínů na stěnách, neboť výrazné barvy se mohou brzy okoukat. Syté barvy na stěnách navíc prostor zbytečně zmenšují. Je proto lepší interiér oživit např. volbou výraznějších doplňků,“ upřesňuje Lukáš Holub. Bíle vymalovaný obývák, který volně navazuje na jídelnu a kuchyni, tak zvýrazňují hnědá sedačka s barevnými polštářky, dvě žlutá křesla a červený koberec. Dalším krásným a dominantním prvkem obýváku je krbový komín, jehož obložení, ač to tak vůbec nevypadá, je jednoduše řečeno kyselinami vyleptaný obyčejný plech. Kovové prvky se pak prolínají i zbytkem interiéru, především prostřednictvím pozinkovaných a ve zdech ukotvených ocelových lanek, na nichž jsou zavěšená specifická svítidla. Stejná lanka pak vkusně slouží místo tradičního zábradlí na schodišti vedoucím z přízemí, přes obývák až do pracovny. Další dominantní prvek obytné části představuje červená digestoř v jinak klidné a světlé kuchyni s kuchyňskou linkou z dřevěné překližky. Výrazná digestoř je nad kuchyňským ostrůvkem rovněž zavěšená na ocelových lankách.

Prostory jsou vytápěny prostřednictvím teplovodního podlahového vytápění v kombinaci s rekuperační jednotkou a již zmiňovanou krbovou vložkou. Jelikož rekuperační jednotku bylo třeba z technických důvodů umístit přímo v obýváku, schovali ji autoři projektu za elegantně vypadající hranici bíle lazurovaných smrkových kulatin, která zároveň slouží jako úložiště dřeva určeného do krbu. Převážná většina vybavení a doplňků byla konstruována na zakázku či dokonce svépomocí. V pracovně se např. nachází starožitný stůl z bazaru, kterému stačilo vyměnit pouze vrchní desku a vypadá jako nový. Na zakázku byly vyrobeny postele, schodiště i třeba atypická a originální svítidla průmyslového designu. A nezmínit nemůžeme ani knihovničky a stolek pod televizi, které byly sestaveny ze zvětšené napodobeniny stavebnice Merkur. Originalitě se v této realizaci rozhodně meze nekladly, a vyplatilo se!