Dům s měděnou fasádou: Rozhovor s architektem Janem Nedvědem o oceněné Rezidenci Gotthardská
Čtyřpodlažní novostavba v bubenečské památkové zóně, která vloni získala Cenu odborné veřejnosti Grand Prix, znovu bodovala - obdržela první cenu BIG SEE Architecture Awards za projekt rezidenčního bydlení. Toto prestižní ocenění, udělované nejlepším architektonickým počinům v jihovýchodní Evropě, potvrzuje výjimečné kvality projektu, který citlivě reaguje na charakter památkové oblasti. O domě jsme mluvili s architektem Janem Nedvědem z ateliéru NEDVEDARCHITEKTI.
Oceněný rezidenční dům, o kterém jsme již psali, na první pohled nenarušuje ráz čtvrti. Díky citlivému návrhu působí jako přirozená součást památkové oblasti. Nedílnou složkou celkového řešení jsou i interiérové a vstupní dveře, které podle architekta Jana Nedvěda výrazně ovlivňují atmosféru domu – v tomto případě jich bylo osazeno 117 od českého výrobce SAPELI.
Původní stavbu bylo nutné zbourat. Bylo to tak v plánu od začátku nebo jste se ji snažili zachránit?
Původní budova sice měla podobný tvar a velikost, ale adaptovat na bydlení nešla. Variantu přestavby jsme zvažovali skutečně jen velmi krátce. Měla velmi malá okna, tmavé, nízké prostory a především ji tvořil železobetonový skelet, kvůli kterému třeba zavření dveří hlasitě rezonovalo celým domem.
Vznikla tedy novostavba. I ta ale musela respektovat genia loci památkové zóny.
Ano. Ten dům má kvůli tomu dvě tváře. Exteriér do ulice se zapojuje do lokality, tedy Bubenče, která je původně vlastně vesnice za Prahou. Fasáda je tradičnější, ale vyhráli jsme si s nepravidelnými sklony a šířkami ostění oken nebo třeba s negativním tvarováním říms a soklů. Tuto uliční fasádu jsme navrhli tak, aby zapadla, ale zároveň odrážela současný architektonický jazyk.
Fasáda do dvora nemůže být rozdílnější, i když z ulice téměř není vidět…
To je dobře, má být privátní, je exkluzivně pro obyvatele bytů. Tvoří ji křídla do vnitřního dvora a zadní zahrady, celé z francouzských oken s dřevěnými okenicemi, které kromě stínění pomáhají vytvořit intimní prostor pro život.
Ale trochu chaosu jste dostal i sem?
Ano, okna nejsou stejně široká, některá se dají otevřít a potřebují zábradlí, jiná tam jsou napevno. V kombinaci s dřevěnými okenicemi to ve finále znamená, že dům vypadá pokaždé jinak. Působí to živěji, hravě. Není to ale jen o estetice, klíčová je i funkce. Například u oken na uliční fasádě dostaneme díky nepravidelnému ostění dovnitř daleko více světla a okna navíc nejsou kvůli standardnímu zateplení ve fasádě opticky utopená. Ta fasáda doopravdy žije, je proměnlivá, má na sobě ručně kartáčovanou omítku s metalickým nátěrem na vrcholu zrn, takže v různou denní dobu jinak odráží světlo, a jeví se někdy plastičtěji a někdy víc ploše.
SAPELI
Měděný nátěr pak najdeme i uvnitř, třeba na vstupních dveřích do všech třinácti bytů.
To je pojící designový prvek, který jsme aplikovali jednak na zárubně nebo třeba na zábradlí schodišť. Vlastní křídla dveří imitují beton, ale jen zvenčí – ze strany interiéru jsme dekor ladili s podlahou bytů. Spolupracovali jsme s českým výrobcem SAPELI, který do projektu dodal přes stovku interiérových a vstupních dveří. U vstupních dveří nám záleželo jednak na bezpečnosti a protipožární ochraně, ale samozřejmě i na estetice. Společně se SAPELI se nám podařilo vyfrézovat do povrchů křídel čísla bytů a opticky dveře prodloužit zapuštěním designového panelu do stěny nad nimi tak, aby lícoval se zárubněmi.
Jaké jste volil dveře v interiéru?
Základem jsou skryté zárubně, ty používám rád. Dali jsme jim jistou hierarchii: v obytných místnostech typu ložnice, obývák a pokoje jsme volili laminát, který imituje dřevo podlahy, u techničtějších místností jsme pak nechali dveře v podstatě splynout se stěnou, mají se v tom prostoru ztrácet. V některých bytech jsme na ně dokonce od podlahy po strop nalepili zrcadlo - staly se tak součástí celoskleněné stěny. Vyhráli jsme si i se zdánlivě malými detaily jako obklady v nerezovém plechu.
Berete dveře spíš jako něco funkčního, nebo si myslíte, že mohou mít ambice interiér proměnit?
Dveře interiér definují, zcela určitě. Je obrovský rozdíl mezi jednoduchou laminátovou obložkou s nízkou výškou a právě třeba skrytými zárubněmi, bezfalcovými a posuvnými dveřmi a jejich speciálními povrchy typu kámen. V návrzích používám dveře jako tvůrce atmosféry právě proto, že je mohu buď vědomě potlačit, nebo na ně nějakým způsobem upozornit. Rád si hraju s výraznými vstupními dveřmi, které fungují jako brána, jako prvopočátek zážitku z prostoru, který leží za nimi. Mám radost, že na takto atypických zakázkách mohu dnes spolupracovat i s velkými výrobci, kteří neustále rozšiřují svá portfolia a kteří jsou schopni zajistit odbornou konzultaci a montáž, která je nakonec zcela zásadní.
Jaký typ projektů máte nejradši? Rezidenční, veřejný prostor, komerční…
Každý z nich vám přináší něco jiného a nutí vás dívat se na svět jinak. Rezidenční projekty jsou velmi osobní, vytváříte personifikovaný prostor pro konkrétní bytost, která se v tom návrhu odráží. Komerční prostory typu kanceláří fungují jinak, jsou otevřenější, jde tam především o účel a představu investora. Restaurace nebo kavárny jsou zase především o tom vžít se do jejich zákazníka, kterému zprostředkováváte nějaký zážitek v harmonii s tím, jakou službu tam dostane. Ve studiu ale děláme i instalace výstav, které připravujete jen na krátký moment, víte, že bude existovat pár měsíců a pak skončí. Přistupujete k tomu jinak, návrh vzniká s vědomím toho, že musí být rychle, jednoduše čitelný, ale už k němu neexistuje návrat, zůstane jen fotodokumentace.
Více k tématu
Řekl byste, že máte nějaký svůj rukopis? Něco, co spojuje všechny vaše návrhy?
Hm. Mám určitě preference. Líbí se mi třeba šikmé dýhování ve dřevě, které je prostě zábavnější. Baví mě navrhovat osobité prvky v interiéru, typicky třeba knihovny. Je zajímavé, že každý tu knihovnu používá a vnímá jiným způsobem. Někdo jí má více zaplněnou nebo vyloženě přeplněnou knihami. Například my máme doma stěnu, která je složená z knih, je narvaná od podlahy po strop. Pro někoho jiného to ale může být kus nábytku, na němž kromě knih vystavuje umělecké předměty či doplňky, knihovna je pak vzdušnější. Tyto detaily pak rád promítám do atypických návrhů na míru.
Jak to máte s architekturou ve veřejném prostoru? Myslíte si, že by měla být osobitá, udivovat, nebo právě naopak?
Veřejná budova musí poskytovat příjemné prostředí, uživatelé se v ní musí cítit dobře, pokud je to běžný veřejný prostor. Pokud to není památník nebo nějaké místo, které zapojuje další emoce, tak by měla být funkční a vstřícná. Ale myslím si, že nemusí být přímo neosobitá. Osobitost prostoru nemusí znamenat, že bude šokující, může jít o jemné prvky, které mu dají charakter. Je dobré přistupovat k veřejnému prostoru citlivě, najít rovnováhu mezi tím, aby to nebylo nudné a zároveň to nepůsobilo jako příliš výrazný výstřelek.
- Autoři: Jan Nedvěd, Viktor Sunek, Jakub Smolka, Jan Klempíř, Andrea Kocová
- Ateliér: NEDVEDARCHITEKTI
- Země: Česká republika
- Realizace: 2021-2023
- Zastavěná plocha: 637 m²
- Obestavěný prostor: 9 690 m³
- Podlahová plocha: 2 518 m²
- Investor: Karimpol group
- Dodavatel: Swietelsky
- Dodavatel dveří: SAPELI
