Dům pro seniory mezi blokem a solitérem
Do barcelonské čtvrti Eixample, jež by se pro svůj blokový rastr snad dala přirovnat k pražským Vinohradům, vstoupili architekti s budovou, která zmírňuje a tlumočí hned několik protikladů. Je zároveň solitérem i blokem, takže tvoří plynulý přechod mezi okolními bloky a novými věžáky. Zároveň v sobě spojuje funkce domova pro seniory, zdravotnického střediska a úřadu. Svým rezidentům potom nabízí bydlení na hranici soukromého a veřejného, v bytech malých, ale s neomezenými možnostmi. Prostor pro více než důstojné prožití stáří, navíc ve finalistovi ceny Miese van der Rohe 2017.
Esteve Bonell / Josep Maria Gil / Peris+Toral.arquitectes , 30. 3. 2017
Projekt klade celkem 105 bytových jednotek pro seniory do tří různých objemů. Ty stojí na vrcholu dvoupodlažního soklu, ve kterém lze nalézt zdravotnické středisko a komunitní centrum pro seniory. Společné prostory budovy podporují vznik spontánních komunit. Smíšené užití celé stavby zároveň umožňuje zachovat stávající síť občanských služeb pro své sousedství.
Stavba se nachází poblíž náměstí Glories, v proslulém urbánním předivu barcelonské čtvrti Eixample. Pravidelný blokový rastr je zde však přeťat Diagonální třídou. Jednou z hlavních obtíží návrhu potom bylo vyrovnat se s množstvím funkcí, které měl poskytovat, a stejně tak s nemalým počtem svých developerů: podle zadání měl návrh pojmout 105 bytových jednotek (zadání barcelonské rady), regionální zdravotnické středisko (zadání místní vlády), komunitní centrum pro seniory (zadání městské části) a k tomu všemu odstavné parkoviště. Abychom všechny funkce zorganizovali do jednoho rámce, ale zároveň dali prostor rozličným užitím, rozhodli jsme pro jednolitou budovu.
Kombinací dvou urbanistických strategií (stavba solitérů a zároveň jednolitá stavba v uliční úrovni) návrh odpovídá na komplexnost svého okolí. Spojitý sokl budovy navazuje na blokový rastr čtvrti Eixample. Solitéry zase reagují na izolované stavby v bezprostředním sousedství. Nezastavěné místo mezi bloky umožňuje cirkulaci mezi veřejnými prostranstvími a slouží jako zásobování soklu. Výsledkem je celek schopný jak navázat dialog s geometrií expresivně pojatých výškových budov v okolí, tak se zapojit do celkové urbánní identity čtvrti.
Každý ze solitérů má na patře sedm až osm příbytků a hlavní chodbu. Ta se na obou koncích rozšiřuje, získává tak více denního světla. Na vrcholku každé budovy je společná prádelna, krytá veranda se šňůrami na prádlo a dvorek jako stvořený pro opalování. Do budoucna by měly přibýt i městské zahrady.
Na střeše soklu má každá budova víceúčelovou místnost přímo napojenou na vnější terasu, nacházející se akorát na úrovni korun stromů. Tři solitéry integruje do širší komunity sousedů. Protože rezidenty domu mají být senioři, předpokládá se, že obyvatelé budou většinu času trávit ve svých bytech či v budově. Společné prostory tak slouží obohacení místního života.
Příbytky samotné jsou organizovány kolem vnitřního jádra servisních prostorů, obklopeného ložnicí a obývákem. Obě místnosti jsou pojaty jako kontinuální a flexibilní prostory ústící do balkónu. Takový rozvrh umožňuje vnímat prostor jako svého druhu neomezený – neuzavřený, ale propojený. Koupelna byt psychicky rozděluje na soukromější a otevřenější část.
Prostor se dále může předělit posuvnými dveřmi. Jsou-li všechny odsunuté, prostor proudí kolem koupelnového jádra. Pouhé posouvání dveří už může měnit dispozice a funkce bytů. Rohové byty opakují stejný vzorec, avšak předsíň je zde rozšířena a přímo spojena s jídelnou, do které lze dohlédnout přes okno ústící z kuchyně. Ve stejném směru lze vposled vidět až ven z bytu. Střídání dveří a oken činí prostor propustným – ten se tak jeví větší, než jaký ve skutečnosti je.
Místnosti se do sebe nikdy neuzavírají, architektonické tvarosloví nechává navazovat jeden pokoj na druhý. Pohledy putují kolem bytového jádra a propojují jednotlivé prostory.
Konstrukce příbytků sestává z obvodových zdí a pilířů, jež tvoří hranice mezi jednotlivými byty. V přízemí nabývá konstrukce podoby příčných trámů tvořících ortogonální mřížku o rozměrech 7,5 x 7,5 m, sloupy potom rytmizují podzemní parkoviště. Konstrukce solitérů a soklu se liší: svrchní část je zhotovena z „vnějšího tepelného izolačního kompozitního systému“ (ETICS), kdežto spodní část ze sklem vyztuženého betonu (GRC). Oba systémy zajišťují energetickou úspornost i účinnost budovy.
Budova je propojená s místním teplovodem, zajišťujícím přítok užitkové vody a vody pro centrální vytápění. Uvnitř domu jsme se však rozhodli pro zavedení nízkoteplotního podlahového vytápěcího systému, to abychom dosáhli většího komfortu s menší spotřebou. Budova si díky těmto opatřením vysloužila známku A za energetickou náročnost.
- Autoři: Esteve Bonell, Josep Maria Gil, Marta Peris, José Manuel Toral
- Ateliér: Peris+Toral.arquitectes, Gina Barcelona Architects
- Země: Španělsko
- Město: Barcelona
- Užitná plocha: 27 400.00m2
- Plocha pozemku: 2 000.00m2
- Poznámka: foto © José Hevia