Dům, který stále překvapuje

Rodina investorů, která nám umožnila přístup do svého rodinného domu, který projektoval Ing. arch. Ladislav Lábus, žila dlouhá léta v Praze na Jižním Městě. Dnes již paní domu na největší panelakový gigant v republice nedá dopustit. Když byly děti malé, bylo tam vše při ruce – školka, škola, příležitosti ke sportování a jiným koníčkům. Když pak povyrostly, měly své zájmy, rozhodli se jejich rodiče přesídlit na venkov. Rodinný dům na venkově s velkou zahradou jim coby zemědělským inženýrům byl v roli domova přece jen bližší. Díky tomu, že naše hostitelka měla možnost dobře poznat vilu ing. arch. Ladislava Lábuse ve Vonoklasech, bylo o volbě autora projektu příštího rodinného sídla rozhodnuto. Zahrada a dům tvoří celekZpracování projektu nebylo záležitostí několika týdnů. Architekt se po několik měsíců s manželi scházel, komunikoval, zjišťoval, jakou vlastně mají představu o svém příštím domově. „Pracuje tak, že s vámi dlouho diskutuje a pak šije na míru,“ vzpomíná hostitelka. Když byl projekt hotov, neměli k němu manželé sebemenší připomínky. Nejenže splňoval všechna jejich přání, požadavky, ale dával ještě mnohem víc, než si dokázali představit. Promyšlené detaily vytvořily dokonalý celek, který poskytuje pohodlné a velice příjemné bydlení. „Víte nejlépe to vyjádřila Radomíra Sedláková, autorka předmluvy ke knize o realizacích architekta Lábusovi. Napsala, že každý jeho dům je postaven tak, aby vám nepřekážel, ale aby vám naopak pomáhal, aby se s ním dalo i popovídat,“ svěřuje se paní domu a dodává „Tak je tomu i u nás.“Povedl se i výběr dodavatele. Investoři ho nehledali pomocí internetu, ale kladných referencí svých známých. Výběru věnovali náležitou pozornost, nechali si předložit nabídky asi deseti společností – a vyplatilo se. Nakonec zvítězila pelhřimovská firma JAS. Ta nejenže odvedla řemeslně dokonalou práci, ale investorům na ni poskytla ještě čtyři roky záruky. Kdykoliv se objevila nějaká závada, pracovníci firmy přijeli a věc uvedli do pořádku. Začali jsme od zahradyPři naší návštěvě jsme byli pozváni nejprve do rozlehlé zahrady, kterou investoři vnímají jako součást domu, i když pod širým nebem. Už měla jasné rysy. Okrasnou část bude v budoucnosti oddělovat od užitné již vysázený lesík z dřevin, které rostou v okolí Louňovic. Podstatnou část zahrady však tvoří koberec z hustého trávníku. Na něm jsou rozesety hloučky kamenů vydobytých při hloubení základů, osázené skalkovými dřevinami, především rododendrony. Nepřehlédnutelné jsou na zahradě dvě zídky z drobnějšího kameniva, které drží pohromadě drátěné pletivo. Říká se jim gabiony. Za jedním je schovaný kompost, druhý bude tvořit jednu ze stěn zahradního domku.Kde se relaxujeDům tvoří dva objekty. Na obytnou patrovou část z klasického zdiva je napojena přízemní dřevostavba s terasou. Pod střechou přístavby je využívaná sauna, fitcentrum a časem se zde počítá s bazénem. Prostor, kde se bude nacházet, zatím slouží v zimě muškátům, v létě členům rodiny, když je déšť zažene z terasy pod střechu. „Na terase nejčastěji relaxujeme. Nejsou tam mravenci a jsme vlastně venku, na zahradě. Za hodně teplých dnů využíváme i sprchu, kterou zde máme k dispozici,“ dovídáme se od naší průvodkyně.Přestože růžový muškátový vodopád upoutával pozornost, nemohli jsme si nevšimnout dokonalé jednoty všech stavebních prvků. Stejnou barvu měly okapy, schůdky na terasu, sprcha, ale i věšák schovaný na boční straně domu.Když nechybějí obrazyPřestože důj je obydlen již dva roky, interiér budil dojem, jakoby se rodina do domu nastěhovala včera. Minimum nábytku, téměř žádné věci osobní potřeby. „To je tím, že zde velké úložné prostory. Věci je kam uklízet. Proč mít více nábytku, když ho nepotřebujeme?“ vysvětluje hostitelka. Po chvilce pobytu v domě ani nám nevadily holé stěny. Prosklená stěna umožňuje výhled do zahrady a okolní krajiny, takže je se na co dívat.Dispozičně představuje přízemí domu - pracovna, která se občas rozložením pohovky změní v pokoj pro hosty, obývací pokoj a kuchyň s prostornou jídelnou jeden užitný prostor. „Přáním manžela bylo aby když vaří, měl přehled o tom, co dělají děti,“ vysvětlovala paní domu. Jednotlivé místnosti jsou otevřené. K jejich propojení přispívají i světlíky z čirého kaleného skla v předělových stěnách. „Museli jsme před ně dát kytky,“ občas se stalo, že někdo z hostů, chtěl projít sklem,“ s úsměvem vzpomíná hostitelka.V přízemí se nacházejí ještě dvě místnosti, schované za opláštěním ze zkorodovaného měděného plechu. Z haly se vstupuje na toaletu. Z kuchyně má paní domu zase přístup do malé spíže, kam se nevejdou pouze nezbytné zásoby, ale i větší chladnička. Vše je při ruce.Po schodech nahoruV patře rodinného domku se nacházejí tři stejné místnosti – ložnice rodičů a dětí. Dále je zde toaleta a dvě koupelny – rodičovská s vanou a koupelna dětí se sprchovým koutem. Obě hygienické místnosti jsou dostatečně prostorné, ale neplýtvá se v nich metry čtverečními. Stěny oddělující jednotlivé místnosti od chodby, mají u stropu světlíky. Každého návštěvníka zaujme dokonalá souhra tvarů, materiálů a barev. Například hygienické místnosti jsou ve znamení modré, bílé a žluté. Z čeho se stavěloDům je podsklepený, obytnými prostory orientován na jih. Je postaven z klasického materiálu – porothermu, o tloušťce 45 cm. Sedlovou střechu pokrývá pálená taška. Podlahovou krytinu tvoří bukové parkety, napuštěné speciálním olejem. Ani drápky dvou fenek na nich nezanechávají stopy. Toalety, koupelny a spižírna, mají opět velmi praktické lité podlahy. Z domu vyčtete fandovství architekta přírodním materiálům. Potvrzuje je nejen zdivo, střešní krytina, dřevěná okna, ale i obložení krbu, radiátory bez povrchové úpravy...Už lze hodnotitPo dvou letech strávených v novém domově má člověk již právo bilancovat. Nový rodinný dům, poskytl rodině investorů příjemný, pohodlný domov. „Tenhle dům má tolik nápadů. Do dnešního dne nás nestále příjemně překvapuje. Zjišťujeme, že vše je tak, aby sloužilo, nepřekáželo, usnadňovalo život,“ zněla při loučení slova naší hostitelky.Domy, které nelžou„... Lábusovy domy nelžou, a přesto to nejsou domy ticha. Jsou to stavby plné zvláštní, nenápadné, tiché krásy, stavby, které nejen nelžou, ale stavby, v nichž se nedá lhát.Stavby, které povídají.Stavby, které k povídání vedou, stavby, v nichž se dá nahlas mlčet.Radomíra Sedláková v předmluvě ke knize „Architekt Ladislav Lábus“Gabiony vynalezli Japonci Zídky z kamene, které může spatřit u rodinného domu v Louňovicích, se nazývají gabiony. Možná jste si všimli, že lemují některé úseky našich dálnic, kde plní roli protihlukové hradby. Tento typ zdí, které vynikají velkou pevností, vynalezli Japonci. Staví se tak, že kameny se po vnějších stranách vyskládají, vnitřek se jimi vysype. Kamenivo drží pohromadě drátěná síť z materiálu, která garantuje její soudržnost po dobu minimálně 90 let. To není zrovna málo. Navíc jde o velmi estetický stavební prvek.Půdorys přízemí, které je řešeno poněkud atypicky: všechny obytné místnosti tvoří jeden propojený prostor.Psáno pro časopis Domov.Dům s francouzskou aurou | Design se nemusí mračit | Žlutá je dobrá... | Z koupelny do koupelny | Luxusně | Standardně | Levně | Pro děti | Trendy | Řešení pro každého | Doma jako v kině | Kinov domě nejen pro mě | 3xtip na luxusní spaní | Vypínače, které přinášejí komfort | Meleme, meleme - pepř a sůl | Kuchyň sbalená na cesty | Pohroma malíře amatéra | Dům, který stále překvapuje | Aby vás zima nezaskočila | Vyberte si dveře | Zahrada fotografa | Zahrada, kde vládnou děti | Graffiti v dívčím pokoji | Pozdrav z kuchyně budoucnosti | Škatule... s přísavkami | Volá Londýn | Perníková chaloupka v L. A. | Co s věcným břemenem?