Dům, který má sebevědomí

Příběh tohoto rodinného domu se od ostatních v mnohém liší. Architekt i zadavatel stavby jsou jednak poměrně dobří přátelé, jednak je Radek Bajgar, jak sám Peter Gromski podotýká, osvícený klient. „Byla to velká výhoda, protože byl velmi dobrým partnerem. Zatímco jiní lidé často nerozumějí stavebním plánům a nákresům, přihlížejí tomu, jak stavba vzniká a probudí se až v interiéru, pan Bajgar je v tomto ohledu velmi sečtělý a vzdělaný, na stavbě participoval, ovlivňoval ji. Poskytnul sice dostatek prostoru, ale zároveň jasně specifikoval své požadavky a mezi oběma pohledy jsme pak hledali kompromisy. To je při stavbě velmi důležité – jakési vzájemné přetahování mezi architektem a klientem,“ podotýká Peter Gromski. Podle jeho slov je rodinný dům pro architekta obrovské téma. Narozdíl od developerských projektů, kde je konečný uživatel anonymní nebo stavbu ovlivňuje pouze zprostředkovaně, tady je kontakt velmi těsný, někdy přínosný, jindy svazující. Čím větší architekt získává prostor pro sebe, tím víc ho krade investorovi. Investor proto musí na projektu i stavbě participovat.Z domku barákZadání znělo: menší cihlový dům uprostřed velké zahrady. Tedy přesněji: rodinný dům pro čtyřčlennou rodinu na mírně se svažujícím pozemku na východ, otevírajícím se panoramatu brdských lesů. Stavba trvala rok a čtvrt, předpokládaná cena se vyšplhala z čtyř miliónů na téměř dvojnásobek a dům nakonec působí poměrně velkolepě. „Rozměr stavby je jedním z požadavků, který se nám nepodařilo naplnit. Radek Bajgar přišel s určitým zadáním týkajícím se prostor, a to do menšího domu poskládat nebylo možné. Navíc, dům musí mít určité sebevědomí, roli zde hrál i kontext. Stavba okolí nápadně nepřevyšuje, ale je větší, než byl původní požadavek,“ říká architekt. Na druhou stranu původní dohoda o tom, že na intimních prostorách se bude architekt podílet pouze konzultačně.V hlavní roli čtverecJedním z rysů, které tuto stavbu činí velmi výjimečnou, je koncepce tzv. raumplanu. Půdorys rodinného domu je složen ze tří čtverců, které vzájemným překrýváním vymezují body, do nichž jsou vloženy bodové podpěry. Do prostor vzniklých vzájemným překrýváním těchto čtverců je také umístěno schodiště, čímž se uvolnila dispozice pro přirozené proslunění interiéru stavby. Dalším z požadavků zadavatele totiž bylo, aby byl dům jakoby rozprostřen v prostoru, tedy aby co nejvíce místností bezprostředně navazovalo na terén a všichni obyvatelé domu měli kontakt se zahradou. Aby vznikl domov se silným pocitem autenticity, stability a zakotvení do daného místa. „Okolo pomyslného středu, v průniku čtverců, jsme tedy jednotlivé místnosti otáčeli. Jejich rozložení je koncipováno tak, že se nacházejí v osmi různých úrovních a každá z nich má určitý kontakt s exteriérem. Z obývací zóny se dá do zahrady přímo vcházet, vizuálně velmi těsné propojení podporuje také velikost oken,“ podotýká Peter Gromski. Schodiště bylo zároveň vtaženo do obytného prostoru, aby nebylo jen izolovaným funkčním prvkem, ale aby bavilo. Předěl mezi ním a konkrétními místnostmi je nezřetelný. Jednou tak může být schodiště prostorem pro hraní, jindy pódiem pro proslov otce, jindy něčím úplně jiným. Místo pokojů zónyNěkolik (různých) úrovní, do nichž se postupně vchází ze středu domu – schodiště – a fakt, že to je pojato jako součást obytného prostoru, člení dům nikoli na obvyklé pokoje, ale na zóny. V prvním – nejnižším podlaží, do něhož se vchází od vjezdové brány, je pokoj pro případné hosty, o úroveň výš kuchyňská a obývací zóna, oddělené dvěma schody, každá ale přístupná ze zahrady, o další úroveň výš je pracovna Radka Bajgara, následují dětské pokoje a tato pomyslná spirála končí ložnicí. „Dům už z dálky upoutá svým image masky strukturované cihelnou obezdívkou. Je dosti členitý a určitým způsobem traktuje i prostor, který jej obklopuje – expanduje do něj. Mohl by se zdát dost tvrdý, ale tím, že je objem roztříštěný, výsledný efekt se zjemnil,“ vysvětluje Peter Gromski. Právě kvalitní – klinkerové cihly jsou i podle majitele domu jediným nadstandardním materiálem, který byl v domě použit a na kterém od počátku trval. Pak už se za neobvyklé, ale spíš zatím nezažité, dá považovat sendvičové zdivo. Zcela standardní jsou pak omítky, v interiéru je na podlahách nebo parapetech bambus, výstřelky nejsou ani záležitostí vybavení. To je jednoduché a majitelé domu si rozhodně nepotrpí na designové lahůdky za spousty peněz. Vytápění zajišťuje ústřední plynové topení, v koupelně a v obývací zóně je vytápěna i podlaha. Topení se používá pouze v zimních měsících, v meziobdobí domácnost vyhřívá krb nebo výměník zabudovaný do krbu. Radek Bajgar také prosadil „úsporné vodní hospodářství“, ze studny na zahradě se bere voda na splachování WC a zavlažování zahrady, pokud ta nestačí, využívá se na tyto účely voda z nádrže na dešťovou vodu. Žádný stroj na bydlení „Záměrem bylo vytvořit pro rodinu domov, ve kterém bydlení není jen činnost jako výsledek fungování jedné budovy. Kompozice tří objemů sice ještě prozrazuje stroj na bydlení, když jednotlivým objemům byly přiděleny funkce – sklady, příprava a konzumace jídla, společenský salón, spaní, ale prolínání obvodového pláště a střechy už jednoznačně poukazuje na myšlenku abstraktního obalu osvobozeného od vnitřních prostorů. Ty se plně soustřeďují na službu. Péče o funkčnost je pro architekta příliš svazující, výsledkem bývá moralistická přísnost. Přestože v případě domu Radka Bajgara neměl být efekt nijak radikální, klasiku v mnoha ohledech popírá,“ tvrdí Peter Gromski. Důležité jsou emoce, které vyvolává obal stavby bez funkčního zdůvpdnění formy.Nejdůležitější zahradaDůraz na propojení spodního podlaží, v němž se žije, s exteriérem, klade velké nároky na pojetí prostorné zahrady. Do té už architekt příliš nezasahoval, je dílem samotného majitele domu. Odborník pouze přinesl určitý koncept, v němž navrhnul zahradu plnou jezírek a rybníčků, jeho část Radek Bajgar dodržel. (V rybníce žijí desítky ryb.) Teď podle jeho slov potřebuje zeleň už jen čas, který jí dodá tu správnou tvář. V plánu mají majitelé domu nejen zcela dozařídit interiér, v němž už téměř tři roky roky bydlí, ale také vybudovat pergolu, která by bezprostředně navazovala na obytnou zónu a vytváří kýžené zákoutí se stínem u rybníka s kapry. Popisky k obrázkům:obr. 2 - Skica pohledu z boční strany.obr. 3 - Dům má celkem osm různých úrovní včetně podest. Z každé úrovně se vchází do některé místnosti – prostor získává na živosti.obr. 4 - Na půdorysu je patrné vzájemné prolínání tří čtverců. V jejich průniku je právě schodiště.Psáno pro časopis Domov.Modrý ráj na půdě | Ušlechtilé k ušlechtilému | Jak jsme si ho malovali | Když na zem pokládáte obraz | Přírodní nebo syntetické vlákno? | Staňte se designérem vlastního koberce | Neplačte nad rozlitým vínem | Dopřejte si vířivku | Není pánev jako pánev | Když chce každý něco jiného | Dům, který má sebevědomí | Sklo nepřichází pouzeokny | Příčky téměř stokrát jinak | Dveře vytvářejí domov | Zahrada s torzem dubu a fontánou | Nechtěné zakrýt, vítané odhalit! | Odvážné křivky útočí! | Český design v Londýně | Opravdu si nemůžete dovolit hypotéku? | Svěží rekonstrukce poblíž Lyonu