Driendl Architects Dolní stanice lanovky Galzigbahn, Rakousko

Soutěž IAA každoročně vypisuje jedno z nejvýznamnějších světových muzeí architektury a designu – Athenaeum v Chicagu. Základním kritériem není ani prestižnost ani rozsah zakázky, ale především kvalita architektury a preciznost provedení. Stanice lanové dráhy si porotce získala především tím, že její forma je zbavená všech architektonických zbytečností a že důsledně vyrůstá především z funkce, kterou je transport. Vysoko hodnocena je také střízlivost společně se souhrou podivuhodně smyslných surových materiálů. Přání čitelnosti architektury značně předurčuje také volbu materiálů. Georg Driendl se pro realizaci rozhodl použít ověřenou kombinaci sklo-ocel-beton, ovšem způsob, jakým s materiály pracuje, je velmi působivý. FormaAlpská střediska patří k vyhlášeným destinacím milovníků zimních sportů a když se v této souvislosti zmíní Rakousko, vybaví se i nesportovcům Turné čtyř můstků a ledovce. Nejspíš i na tyto asociace reaguje vlastní forma lanovky. Po betonovém soklu, který je sice pevně zasazen v terénu, ale rozehrává dynamickou hru například použitím ostrých úhlů, jakoby sklouzává prosklená svrchní část, která svým tvarem připomíná čelní morénu ledovce a odkazuje tak ke zmrazenému plynutí času zcela jiného, než při sjezdu ze svahu vnímá lyžař. Sklo navíc odhaluje vnitřní život techniky, i při pohledu zvenčí nechává návštěvníka obdivovat strohou funkci ozubených kol, nic před ním neskrývá. I takto lze uchopit hesla „kost a kůže“ či „otevřená architektura“. Návštěvník získává pocit, že se s ním hraje na rovinu, že není vydán napospas nějakým tajemným strojům. Betonový podstavec stavbu uzemňuje, zakotvuje ji ve svahu a svým objemem vytváří protiváhu filigránským konstrukcím ocelových trubek, které do něj přenáší tíhu střechy. Svým šikmým pojetím navíc vytváří protiváhu k tahu lana.Navzdory komplikacímAč výsledná stavba působí velmi elegantně a čistě, neobešla se realizace bez problémů. Na kvalitě provedení se velmi podepsalo především ohromné nadšení Georga Driendla, který se snažil porozumět technologickým potřebám do nejmenšího detailu, což vůbec nebylo snadné. Dodavatelé technického zařízení (firma Doppelmayer) hnala vývoj technologie lanovky útočně kupředu, což na architekta a jeho pojetí nutně kladlo zvýšené nároky (příkladem může být obrovské kolo, speciálně vyvinuté právě pro tuto konkrétní stavbu – to umožňuje pasažérům nástup i výstup na úrovni terénu). Samotná technologie se zprvu zdála jako obtížně realizovatelná, ale ukázkovou souhrou mezi architektonickým atelierem a dodavatelem náročných technologií se nakonec vše podařilo s patřičnou precizností dotáhnout až k realizaci, která si zaslouženě řekla o pozornost komise IAA.ProvozPoté, co se kabina zaplní pasažéry, se zdvihavě otáčivým pohybem vznese do výše, odkud odhaluje úchvatný pohled na střechy střediska St. Anton. Dále pak pokračuje vstříc vrcholu Galzig. Žádné konstrukční prvky nepřekáží v panoramatickém pohledu na Galzig, neboť první podpora lana je nenápadně integrována přímo do těla stavby. Novostavba stanice lanovky obsahuje vedle vlastní funkce i přidružené prostory. Vedle prostorů pro technologii jsou zde veřejné prostory u kas, zázemí pro zaměstnance i návštěvníky, prostor pro přezutí lyžařské obuvi, prostor pro monitoring lavinového nebezpečí, zásobovací prostory a garáže v podzemním podlaží.Prostorový konceptNově vyvinutá technologie nechává pasažéra (narozdíl od standardních technických řešení) zažít výjimečný způsob pohybu, který tvoří východisko pro dynamickou architekturu. Rytmizované vedení světla podporuje dynamicky prostorový zážitek; pasažér nastupuje v zastíněném nástupním prostoru na severní straně prosvětlené haly a stává se svědkem impozantní technické hry přijíždějících a odjíždějících gondol.KonstrukceZ masivního betonového soklu vybíhá severní a jižní křídlo, vše je překlenuto skloocelovou konstrukcí, značnými přesahy vzniká ochrana proti povětrnostním vlivům. Zastřešení je podepřeno pouze po obvodu soklu, čímž je vnitřní prostor uvolněn. To umožňuje vyniknout jednak technologii, tedy mohutnému soukolí, jednak není návštěvník rušen zbytečným dělením prostoru. Toto řešení zastřešení bylo umožněno jednak použitím křídlových stěn, jednak díky prostorové rámové konstrukci, která je složena z trojúhelníku. Průměry ocelových profilů byly optimalizovány tak, aby příhradová konstrukce působila co nejjemněji. Spodní část skleněné konstrukce je kloubově uložena na ocelové příhradovině. Administrativní části byly předsunuty do přední, níže položené části stavby.Technické údajeNázev: GalzigbahnMěsto: lyžařské středisko Sant Anton am Arlberg, TyrolskoZemě: RakouskoNávrh: 2005-2006Realizace: 2006Architekt: Georg Driendl, Driendl ArchitectsSpolupráce: Martin Barnreiter, Franz Driendl, Daniel Erdeljan, Zuzana Talašová, Judith SaglWeb: www.galzigbahn.atTechnologie lanovky: DoppelmayrStatika: Ingenieurbüro Brandner (železobeton), Bernard Ingenieure ZT GmbH (zastřešení)Umělé osvětlení: Franz StarkManagement stavby: Ingenieurbüro BrandnerZadavatel: Arlberger Bergbahnen AG, Boznerplatz 6, 6020 InnsbruckPodlažní plocha: 1.750 m2Objem: 8.800 m3Materiály: ocel, sklo, betonOcel: 150 tSklo: 2.200 m2Beton: 2000 m3Fotografie: Bruno KlomfarText tiskové zprávy: Nicole Sabella, Zuzana Talašová (atelier Driendl Architects)Výsledný text vychází z tiskové zprávy a je upraven tak, aby rozsahem, zaměřením a koncepcí vyhovoval potřebám časopisu earchitekt.