Dřevěný byt v Dejvicích doplňuje bílá a černá

Architekti začali funkčním řešením bytu a vyřešením špatné dispozice. Mezonetový byt rozdělili na dva funkční celky, společenský v přízemí a privátní v patře. Posunem příček postupně vznikaly úložné prostory, kterých bylo původně i přes velikost bytu nedostatek.

První dojem

První překvapení nastane již při vstupu do bytu, v předsíni. Ta je řešena jako tmavý box ze dřeva mořeného na černo. Jeho součástí je šatna, technická místnost, toaleta a vysoké skříně. Na černý box navazuje hlavní obytný prostor bytu, jež se zdá ještě světlejší, než ve skutečnosti. Architekti si tu zajímavě pohráli s lidským vnímáním a reakcí rohovek na světlo.

Dřevěná rovnováha

Velký otevřený prostor se ale potýkal se sníženým stropem, který nechal bývalý majitel snížit kvůli rozvodům vzduchotechniky. Architekti se rozhodli udělat z přítěže výhodu, snížení přiznali dřevěným obkladem a docílili tak schování nevzhledných mřížek. V kombinaci s dřevěnými podlahami ale hrozilo, že tohoto přírodního materiálu bude v interiéru trochu moc. Architekti to vyřešili šalamounsky: „Dřevěná podlaha a obložení stropu se potkávají pouze v jednom místě – hlavním otevřeném prostoru bytu,“ uvádí SMLXL.V místě kuchyně a vstupní haly byla na zemi použita betonová stěrka, v obytném prostoru, kde je již strop bílý štukový pak může dřevěná podlaha naplno vyniknout. Velkorysý prostor protínají šachty a sloupy, které jsou obloženy bílo mořeným dřevem. Skrývají krb, pracovní kout nebo televizi.

Důležitým designérským prvkem interiéru se stalo schodiště, jehož nášlapná vrstva byla také obložena dřevem, a podlaha tak může plynule přecházet z patra do patra. K opoře slouží subtilní zábradlí z bíle lakované ocele. Ta byla použita také na táhlech v knihovně, které do statického prvku vkládají dynamiku. Stejný prvek byl použit i u světla nad barem.

O patro výše

Ložnice a koupelna v horním patře navazují na černobílý koncept z přízemí. Architekti si pohráli s černou a bílou jako s negativem a absolutním kontrastem rozdělili pánskou a dámskou sekci šatny. Ačkoli má byt samostatnou koupelnu, naproti posteli je vana. Černá podlaha, stěny i strop vytváří relaxační zónu vytrženou z kontextu ložnice. Ocelové čelo postele tvoří nejen kompoziční rovnováhu temným stěnám kolem vany, ale slouží také jako noční stolek. Celou místnost nepřímo osvětluje a díky tomu vzniká až snová atmosféra.

Jelikož je koupelna používána pouze majiteli bytu, mohli si architekti dovolit zbořit trochu stereotypu. Místnost se snažili opticky více otevřít, tudíž jsou dveře i příčka ze skla. Samostatná toaleta a pisoár jsou ale mimo zorná pole a tak je i přesto zajištěno soukromí. Mezonetový byt se po rekonstrukci stal příjemným a útulným místem k životu. Zvolené materiály mu vdechly moderní vzhled, a ještě více ho zútulnili.