Dlouhý cihlový dům plný knih

Projekt, který iniciovala dvojice intelektuálně založených manželů, měl jasný cíl. „Máme opravdu spoustu knih, tak asi sto metrů,“ vysvětlili hned na začátku architektům Laszlo Foldesovi a Peteru Soniczovi. Majitelé si toto skvělé místo, stranou od rušné Budapešti, uprostřed přírody ve zvlněné krajině, našli proto, že tu chtějí trávit období po odchodu do důchodu.

Pilisborosjeno, městečko asi 15 kilometru od Budapešti, se rozprostírá na pahorcích posetých venkovskými domky. Na parcelu se dostanete po příkrých úzkých silničkách. Díky tomu, že je zahrada svažitá, je dům zcela skrytý za přírodní hradbou zeleně, která hraje v celkovém estetickém dojmu významnou roli. Majitelé si dali za cíl při stavbě ochránit a do budoucna zachovat co nejvíce původních rostlin a stromů a rozhodně se jim to vyplatilo.

„Vzali jsme v úvahu jednak protáhlý tvar stavební parcely, dále oslunění a také požadavek na nízké náklady a v neposlední řadě i věk manželského páru, který se chystá za nedlouho do důchodu, a navrhli jsme jednoduchý půdorys, v němž jsou jednotlivé prostory propojeny dlouhou chodbou a společenské místnosti svou polohou umožňují panoramatický výhled do údolí. Současně jsme však dbali na to, aby nevznikly jakési nedostatečně využitelné prostory, a velký potenciál jsme viděli právě v koncepci propojení dlouhou chodbou. Přeměnili jsme tuto horizontální osu domu ve vysoce užitečný a současně jedinečný prvek celé konstrukce – sedmnáctimetrovou stěnu coby knihovnu,“ říkají architekti Laszlo Foldes a Peter Sonicz ke svému návrhu.

Když se blížíte k domu, první zpoza stromů vykoukne zeď z plných cihel lemujících schodiště, které vede do suterénu, kde je sauna a technická místnost. Pokud budete pokračovat dál po cihlovém chodníčku, dostanete se k hlavnímu vchodu na severovýchodní straně a před vámi je střední část dlouhé spojovací chodby, která vede do společenské zóny nalevo a soukromých pokojů napravo. Těmi je míněna pracovna, koupelna a ložnice s vlastní terasou orientovanou na západ. Odtud můžete pozorovat úchvatné kopečky a ještě úchvatnější západy slunce.

Vzhledem k tomu, že interiér kopíruje svažitý pozemek, podlaha se v jednotlivých místnostech postupně prostřednictvím několika schůdků snižuje a dochází tak tomu, že místnosti jsou postupně vyšší. Výsledkem je neobyčejná pestrost jednotlivých místností, kdy si můžete vychutnávat vyšší a vyšší stropy a prostornější pokoje, až skončíte na terase, ve volném prostoru už zcela bez omezení.

Knihovna přímo gigantických rozměrů plní daleko více funkcí, než by člověk očekával. Architekti se rozhodli, že po celé její sedmnáctimetrové délce interiér otevřou, a sice oknem, jehož vnitřní parapet díky padesáticentimetrové tloušťce zdi slouží k posezení.

„Našim hlavním cílem bylo zaručit uvnitř optimální klima raději architektonickými prostředky, než abychom z domu udělali strojovnu. Dům má padesát centimetrů tlustou zeď, vyhovuje požadavkům na vytápění a dostatečně akumuluje teplo. Stropní desky jsou. Podkroví funguje jako „vyrovnávací zóna“ v rámci optimalizace vnitřního klimatu. Terasa u obývacího pokoje hraje důležitou roli jako ochrana před prudkým deštěm nebo intenzívním slunečním zářením, je jakýmsi rozšířením obývacího pokoje a současně meziprostorem mezi interiérem a exteriérem,“ dodávají architekti Laszlo Foldes a Peter Sonicz.