Dělený rodinný dům v tureckém Bodrum

Narodil se zde uctívaný vědec Heredot, a byly zde vystaveny sochy od umělců jako byl Leochares, Bryaxis a Timotheos, které dnes můžeme nalézt v muzejních sbírkách po celém světě.

Myšlenky návrhu jsou:

exploze částí otevřený půdorys umožňující pobyt venku pasivní ventilace sběr dešťové vody jako přirozené chlazení systému harmonie s krajinou

Zastaralé normy brání novým formám architektury při zavádění do krajiny. Aby GAD tuto nesnáz překonali a vytvořili pružnější typ budovy, navrhli dům ze tří samostatných budov - metafora pro jednu budovu, která "vybuchla" do mnoha částí. Každá samostatná jednotka, která je v souladu s regulovanou velikostí plochy do 75 m2, je postavena jedna vedle druhé s úzkým prostorem mezi nimi, a jsou propojeny proskleným atriem.

Každá budova byla koncipována jako samostatný dům s jediněčnou funkcí: hlavní ložnice a koupelna, kuchyň a jídelna, dům pro hosty s přilehlou studovnou.

Centrální skleněný Vestibul plní funkci vstupu do budovy, stejně jako hlavního obývacího prostoru s 180 ° vyhlídkou na nádhernou krajinou a záliv, umožněnou okny od podlahy ke stropu. Elektronicky ovládaná okna mají schopnost otevřít se až k podlaze a tak umožňují mořskému vánku zaplavit interiér. Tento nejvnitřnější prostor je ústředním bodem domu a je napojen na tři další domy řadou betonových ramp, které spojují budovu s krajinou. Související svah, který může být využít pro opalování a další světelně rekreační aktivity, klesá směrem k bazenu, umístěnému na pozemku v nižší úrovni než je podlaha domu. Odtud vede rampa dolů s kopce k připojenému samostatnému bytového domu, který je zastazen do země a skrytý před horním domem.

Open-plán hlavní budovy jí zajišťuje lehkost a vzdušnost, což je v létě nutnost. Jako sekundární ochrana je tu střecha budovy pokryta bazény, které shromažďují dešťovou vodu. Voda teče kaskádovitě se střechy jedné z budov na druhou a je pak znovu cirkulována, čímž vzniká přirozený systém chlazení v horkém klimatu.

"Rozložený dům" reinterpretuje tradiční obydlí v této oblasti, jeho úhlová struktura využívá štěrbin ve svahu, zůstává v souladu s přírodním prostředím a při pohledu shora bazény zrcadlí okolní krajinu a nekonečné výhledy na záliv a pomáhají maskovat přítomnost objektu na kopci.

Interiérový design:

Majitel má obrovskou starožitnou sbírku, která se skládá z umení helénistické, byzantské a osmanské doby. Obecně je vždy problém, že domy sběratelů se mění v muzea. Podmínky jako je podnebí, denní světlo, umělé osvětlení a bezpečnost získávají stále dominantnější pozici než každodenní život.

Designér interiéru Hakan Ezer úspěšně dosáhl začlenění těchto cenných sbírkových kusů do každodenního života bez ztráty funkčnosti. Neměli bychom tedy zapomenout ocenit především osvícenost manželského páru vlastníků, kteří upřednostnili obyvatelný dům před muzeem.