Dělat věci po svém. Jak Meda Mládková prosadila rozporuplnou rekonstrukci Musea Kampa
Hmatatelným odkazem včera zesnulé Medy Mládkové není jen úctyhodná sbírka umění, ale také muzejní areál na pražském ostrově Kampa, který vznikl přestavbou historických mlýnů. Mládková neuznala výsledky architektonické soutěže a jak pro ní bylo typické, o podobě si rozhodla sama. Rekonstrukce však zdaleka nesklidila jen pozitivní reakce.
Adéla Vaculíková , 4. 5. 2022
Mecenáši za oceánem
Meda Mládková (1919-2022) zasvětila většinu svého života podpoře československého umění v době totality. Byla přitom ženou mnoha povolání s velmi silnou a nesentimentální povahou. Meda Mládková, rozená Sokolová, byla ekonomkou, politoložkou, historičkou umění vzdělanou pařížskou Sorbonnou, vydavatelkou, sběratelkou a mecenáškou umění. Společně se svým manželem Janem Mládkem, významným ekonomem, strávila většinu svého života za Atlantským oceánem, kam odešla již po druhé světové válce. „Domů“ – tedy do Prahy – se vrátila až po roce 1989. Přivezla si s sebou i svou významnou uměleckou sbírku. Jan Mládek se už do Československa ale nevrátil, zemřel pár měsíců před revolucí.
V Praze si Meda Mládková na seznam svých aktivit a bohatých zkušeností připsala také roli stavební investorky. Pro sbírku, kterou plánovala věnovat Praze, totiž chtěla vybudovat nové galerijní zázemí. Vedle jmen neoficiálních československých malířů a sochařů, které zpoza oceánu v období socialismu podporovala, se v ní nacházely i obrazy Františka Kupky, sochy Otto Gutfreunda a další díla představitelů avantgardy. Pro umístění kolekce byl nakonec vybrán areál Sovových mlýnů na Malé Straně, který je dnes známý jako Museum Kampa.
Vznik Sovových mlýnů
Mlýny na levém břehu Vltavy vyrostly už v 10. století. Založily je tehdy benediktinky z kláštera od sv. Jiří. Své jméno „Sovovy“ pak nesou od století 14. – dostaly ho podle nového majitele pozemků konšela Václava Sovy z Liboslavě. Ze stavby s velmi složitou stavební historií jsou dnes k vidění pouze nejnovější vrstvy z 19. století. Na posledních přestavbách průmyslového objektu se podíleli Josef Zítek a Josef Schulz – architekti Národního divadla, které na mlýny shlíží z protějšího břehu řeky.
V průběhu 20. století se v objektu vystřídalo množství různých uživatelů – po válce zde sídlila i Československá akademie věd nebo Ústav pro českou a světovou literaturu. „Kulturními“ se tedy mlýny staly ještě předtím, než se jich ujala Meda Mládková. I přesto se však celý objekt v devadesátých letech ocitl ve zcela havarijním stavu.
Více k tématu
Zapadlá architektonická soutěž
Objekt, který v sobě spojuje romantické fasády z 19. století a moderní skleněné intervence je dnes již plnohodnotnou součástí života na Malé Straně. Za jeho podobou stojí architektka Helena Bukovanská, podle jejíhož návrhu byly mlýny nakonec v letech 2000−2001 zrekonstruovány.
Muzeum přitom mohlo vypadat úplně jinak. Zprvu byla na rekonstrukci Sovových mlýnů vypsána architektonická soutěž. Ta ale podle Medy Mládkové nepřinesla uspokojivé výsledky. „Výsledky soutěže byly oficiálním písemným rozhodnutím paní Mládkové zrušeny. Po zralých úvahách si zřizovatelka České nadace Jana a Medy Mládkových Dr. Meda Mládková následně vybrala jako podklad k realizaci projekt architektky Heleny Bukovanské, který odpovídal jejím představám nejvíce,“ píše se ve výroční zprávě Musea Kampa z roku 1998.
Odmítnutí výsledků architektonické soutěže vzbudilo mezi architekty i odbornou veřejností silnou kritiku. Sovovy mlýny nejsou soukromým majetkem Medy Mládkové, ale Hlavního města Prahy, které objekt Museu Kampa pouze pronajímá. První tři místa tehdy obsadili úspěšní architekti. První místo získal tým Patrika Hockeho, Michala Fišera, Jana Mužíka, druhé Emil Přikryl s Petrem Budilem a Danielem Zissem a třetí architekti Petr Burian, Petr Hájek, Tomáš Hradečný a Jan Šépka z ateliéru HŠH architekti (dnes existuje pod názvem HXH architekti).
Architekt Jan Šépka na soutěž vzpomíná rozporuplně. „Paní Mládková si nakonec udělala vše po svém. Nebyla tam zapojena pouze paní architektka, ale i několik umělců. Otázkou tedy je, kdo celou akci po architektonické stránce koordinoval. Z celkového výsledku bohužel není patrný žádný ucelený koncept,“ komentuje události s více než dvacetiletým odstupem a dodává, že výsledek rekonstrukce považuje za nevydařený.
Kontroverzní intervence ze skla
Když návštěvník dnešním Museem Kampa prochází, narazí na soudobé intervence do historické hmoty především v detailech a jednotlivých prvcích. Na výsledné podobě muzea mají však zásadní vliv především skleněné intervence několika českých umělců. Na první pohled jsou vidět třeba vstupy Václava Ciglera nebo Mariana Karla. Cigler je autorem skleněné lávky vykonzolované ze střechy stavby až nad řeku. Marian Karel zase stojí za skleněným potokem, který areálem Sovových mlýnů protéká skrz naskrz a ústí do Vltavy. Podle Karlova návrhu byla vytvořena i skleněná nástavba na schodišťové věži. Pro doplnění historické stavby soudobými prvky ze skla rozhodla sama Meda Mládková – svým záměrem však rozhořčila domácí historiky umění a památkáře. Mnozí z nich totiž se změnami siluety památkově chráněné stavby stojící v městské památkové rezervaci nesouhlasili.
Sama Meda Mládková ve svých vyjádřeních o budování muzea v Sovových mlýnech na tyto „boje“ vzpomíná také. „To já, když procházím tím muzeem, tak si říkám, jak se mi to mohlo podařit, když mně házeli klacky pod nohy, a přesto jsem to vybojovala,“ vyjádřila se. Při vzdávání pocty památce zemřelé Medy Mládkové je tak potřeba zdůraznit, že nebyla pouze éterickou ženou za barevnými brýlemi, ale i osobností „s ostrými lokty“.
Meda Mládková zemřela 3. května 2022 ve věku 102 let.
