Čtěte to znovu a znovu!
...hřímá rozložitá učitelka v tvídovém sáčku na vyděšené žáčky. „Dokud si pořádně nezapamatujete, jak to je správně!.“ Tak nějak by se dala zmetaforizovat myšlenka letošního Mezinárodního trienále současného umění s podtitulem Re-reading the future. Jeho nosnou ideou není přepisování budoucnosti, ale její pře-čítání. Nové čtení. Opětovné čtení. Čtení znovu.
Ladislav Zikmund-Lender , 4. 7. 2008
Jak na slavnostním otevření vysvětlil Milan Knížák, prezident ITCA (ten by si snad založil i metařskou četu, kdyby mohl být jejím velitelem), pře-čítání budoucnosti je ve skutečnosti přepisováním současnosti a spočívá především ve změně významu uměleckého díla. A letošní ITCA má za cíl nový obsah i formu uměleckého díla předefinovat. To je myšlenka velice aktuální a palčivá a je velmi záslužné si ji pokládat. Celé umění 20. století je do této otázky zakleté a je jistě správné hledat milník u Duchamova Pisoáru, který je úvodním dílem trienále parafrázován. Srozumitelná je vyřčená otázka: co je dnes uměleckým dílem a co ho jím činí. Odpovědi se ale nedočkáme. Respetive usokojivé odpovědi.Letošní trienále je složeno z 20 kurátorských projektů. Nejen umělci jsou vybírání z celého světa, ale i kurátoři. Nabízí se tak požadavek po maximální diverzitě přístupů, témat, médií a struktur. Výběr byl ale přísný, vidíme, že zde najdeme jen to, co se NG názorově hodilo do krámu a vidíme přesně ten typ současného umění, který v NG vídáme pořád. Slibovaný underground se nekoná. Naprosto konvenční instalace dokonala dílo zkázy: máme před sebou neutříděný balast, jakýsi bleší trh a chaos současného umění. Rozdílný kurátorský vklad nepoznáte, stejně jako nepoznáte nic z originality kurátorských konceptů. Dvacet jednotlivých částí je od sebe rozlišeno jen barvou popisek, kde je uveden jen nadpis konkrétního kurátorského projetu. Hybridní identity městské krajiny, Mlha, Umění budoucnosti, Objektivní rámce pro opětovné čtení budoucnosti, Mýtina, Někde mezi opětovným čtením a recyklací budoucnosti, Za hranice fotografie: příroda, vesmír, čas..., to jsou některé z názvů jednotlivých kurátorských projektů. Jejich význam uniká, stejně jako neusnadňují čtení jednotlivých uměleckých děl ani rozklíčování výběru. Roman Franta-Rondinone+Hirst,2008 | Peter Rónai-Medúza,2003–2007Současné umění je pro současného diváka nesrozumitelné. Ideální projekt veřejné instituce je tedy dle ITCA takový, který současné umění prezentuje nesrozumitelně, vzdaluje ho divákovi a vydává se do pseudoakademických debat o smyslu umění, kde stejně není nijak argumentačně vybaven, a navíc prezentuje umění velmi odfláknutě. Martin Šárovec-Klaun,2007 | Kateřina Závodová-1987,2004–2005Co ze zmateného projektu vemi jasně čiší, je megalomanie. A to až patologická. Z každého díla, z každé kurátorské části, z každého materiálu se na diváka hrnou „závažná“ sdělení, řešení surreálných problémů a klišovitá poselství. Ani jedno není ozvinuto, ani jedno není artikulováno, je to jen chaos. Prezentace přece jen jednu odpověď vnucuje: Sice nerozumíte, co chceme říci, my tomu taky moc nerozumíme, ale máme pravdu. My víme, co je umění a my o tom rozhodujeme. Připočtěte to, že námětem a modelem mnoha vystavených děl je samotná osoba Milana Knížáka a odpovězte si na jedinou, srozumitelnou otázku, kterou nám doopravdy ITCA klade: Opravdu Vás to celé překvapuje?Mezinárodní trienále současného umění 2008Re-Reading the Future (3. 6. – 14. 9. 2008)Národní galerie v Praze, Veletržní palác
