Co si o tom myslíš? Špinavě provedená čistka v GHMP

Celá kauza má velmi hluboké a dlouhé kořeny a samozřejmě nic nezačalo okamžitě. Postupné stahování mračen a vkrádání ekonomových měřítek a „zlepšováků“ bylo velmi postupné, aby se hranice trpělivosti posouvala a bylo možné pak provádět kulturní prasárny naprosto bez skrupulí. Už v letech 2006-2007 si pozorný návštěvník výstav mohl všimnout, že ta důležitá témata, nutná k otevření diskuse a revize moderního umění, jsou upozaděna (třeba Máj 57) na úkor naleštěných, ale přiblblých přehlídek, jako byl např. nevydařený hybrid Mikoláš Aleš 1852-2007 (viz recenze výstavy zde, poznámka redakce). Výstavní scéna se s politickou mocí začala pojit stále úžeji a těsněji. Tajemstvím nebylo, že právě zmíněný Mikoláš Aleš byl dárkem prezidentu Klausovi ke znovuzvolení prezidentem (výstava začala 14. 12. 2007, Klaus byl znovuzvolen 15. 2. 2008; zajímavé, že?). Kvalita výstav se čím dál víc začíná posuzovat podle návštěvnosti, ale i to, jak uvidíme, bude mít velmi krátkou životnost.Jednoznačně nejúspěšnější výstavou Galerie hlavního města Prahy v roce 2007 (a tím nemyslím jen co do návštěvnosti) byl projekt Jindřich Štyrský, další chybějící část mozaiky českého surrealismu a české avantgardy vůbec: ADOLF HOFFMEISTER (2002), TOYEN (2000), MODERNÍ KRÁSA: Česká fotografická avantgarda 1918 - 1948 (1999), ČESKÝ SURREALISMUS 1929-1953 (1996), KAREL TEIGE typo - koláže - dekalky - foto a film - nejmenší byt - obrazové básně - grafika (1994). Připomeňme, že autorem, kurátorem, všech vybraných byl Karel Srp. Karel Srp v roce 2005 zvítězil v konkurzu na ředitele GHMP a svědomitě a velmi cílevědomě galerii vedl od úspěchu k úspěchu. GHMP se stala světovou galerií s renomovanými kontakty v zahraničí, na rozdíl od NG, která se v nabubřelosti svého vedení zahraničí uzavřela. Karel Srp byl na jaře loňského roku odvolán nově ustaveným vedením kultury na pražském magistrátu – začíná se prosazovat ekonom, absolvent bankovního institutu a zemědělské univerzity Milan Richter, jehož kvalifikaci pro vedení pražské kultury vyjadřuje nejlépe jeho životopis: Od roku 1998 člen Zastupitelstva MČ Praha 10. V letech 1999 – 2002 byl předsedou Informační komise MČ Praha 10. Od roku 2002 vykonává funkci starosty MČ Praha 10. Dále je členem dozorčí rady Vinohradské nemocnice, členem správní rady Vysoké školy finanční a správní, členem školské rady Gymnázia Omská. Od roku 2002 předsedou oblastního sdružení ODS Praha 10, dále je místopředsedou místního sdružení Vinohrady. Ve volném čase se věnuje opravám starých vozidel.Kdo ztratil paměť, připomínám, že důvodem pro odvolání byl údiv nad pronajmutím plochy ohrazení kolem podmáčeného pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí firmě Škoda, která na ni umístila svou reklamu, mimochodem velmi vkusnou, srovnáme-li třeba s pivními reklamami ohrazujícími svého času sochy na úpatí Hlávkova mostu. Důvodem bylo, že měla Prahu navštívit jakási evropská komise, která přece nemůže Mistra Jana vidět v takovém zafačovaném stavu. Stranou zůstalo, že jednak jim náš národní dějinný idol stejně nic neřekne a hlavně: evropští depešeři jsou na takový postup opravy pomníků dávno zvyklí. Dnes při zpětném přetřesu loňské kauzy odvolání ředitele Srpa je Richterovi trnem v oku jakási nevýhodná smlouva s firmou, pronajímající si plochu kolem pomníku. Radní by si měl uvědomit, že GHMP na ploše neměla vydělat, ale měla především zaplatit opravu. No nic, jdeme dál.Radní Richter vymyslel další bezva zlepšovák: máme zde Muzeum hl. m. Prahy a Galerii hl. m. Prahy, mezi nimiž rozlišovací schopnost radního nejspíš nevidí rozdíl. Proč je tedy nesloučit. Pro radního jsou to zbytečně dvě položky v rozpočtech či jiných lejstrech. Že se jedná o historicky utvářené instituce, jejichž sbírky mají svůj charakter a své dějiny, že každá má jiné pole působnosti, jinou strukturu a jiné postavení na domácí i zahraniční půdě, je mu jaksi jedno. GHMP byla institucí velmi rázně a kvalitativně profilovanou, oproti spíše indiferentnímu MHMP. GHMP stála na špičkových kurátorských osobnostech, kteří byli více než jiní znalí své práce, svého poslání, znali standardy a měli úroveň, proto by se GHMP při pokusu o transformaci nejspíš rozpadla, resp. fúze s MHMP neprošla. A tak byla na uvolněné místo po Karlu Srpovi dosazena spíše podprůměrná a konformní kurátorka veřejné plastiky, resp. hlavní restaurátorka P. Hoftichová s více méně nulovou výstavní a publikační minulostí, nulovým renomé. Richter si na špinavou práci najal auditorskou firmu, která nemá zkušenosti ani s audity v galeriích, ani s audity ve veřejných institucích vůbec, a nechal ji na pochybných základech vypracovat pofidérní, ale radikální závěry. Snižování stavů. Hoftichová se může krýt nabídnutím externí spolupráce vyhozeným kurátorům, ale kdo by byl pro takovou riskantní a nejistou práci, kdy s ním může být spolupráce kdykoliv a z jakékoliv zvůle ukončena. Některé výpovědi vzala zpět a „odejitým“ zůstal pouze Karel Srp. Prý pro nedostatečnou identifikaci s institucí. Aha. Člověk, který dostal GHMP tam, kde se ještě letos na jaře nacházela, člověk, který pro ni napsal nejskvělejší a nejvýpravnější monografie, udělal nejúspěšnější a nejreprízovanější výstavy, člověk, který ji několik let vedl. Na celé situaci nejde vůbec o to, co bude Srp teď dělat. Člověk jako on uplatnění jistě najde a býval by našel už dávno jinde a, představte si to, paní ředitelko, i prestižnější. Trapné je, jak se neschopní zbavují schopných a především to, jak neznalá a povrchní politická moc může ze dne na den, resp. z hodiny na hodinu svrhnout celou instituci do kulturního balastu. A Milan Knížák si může jen mnout ruce.