Co první pohled neodhalí
I malý dům může napodobovat zámek s věžičkami, když si jeho majitel trochu „poplete“ hodnoty. A naopak větší dům působí zcela neokázale, pokud jeho podoba vypovídá jen o své prosté funkci: zajistit rodině příjemné bydlení na úrovni třetího tisíciletí.
Věra Konečná , 12. 8. 2005
Architektka Markéta Cajthamlová spolu s dalšími spoluautory přivedla k realizaci už několik rodinných domů, z nichž každý si zasloužil zveřejnění v odborných časopisech a publikacích, a všechny se také těší zájmu populárních časopisů o bydlení. Objemem i vnějším vzhledem je každý zcela jiný, ale mají společné to podstatné, dobrý koncept. Ať je to maličký domek na návsi nebo rozsáhlá vila v prudkém svahu, všechny dokázaly v rámci svého prostředí připravit majitelům optimální bydlení podle jejich konkrétních potřeb. Domy se nesnaží upoutat pozornost nápadnou architekturou, jejich tvary vycházejí ze své vnitřní náplně, jako by jen náhodou dostaly osobitý půvab, a ještě přitom citlivě zareagovaly i na své okolí. Většinou nevyznávají ani žádný přísný kánon současných „ismů“, jsou vstřícné k obyčejným lidem, hravé svou kompozicí, pohledné použitými materiály.Rodinná vila, při které se spoluautorkou Markéty Cajthamlové stala Šárka Šochová, je z celé řady zřejmě tou nejpřísnější, nejvíce strohou, takže pro naše čtenáře bude možná až málo „líbivá“ na první pohled. Jednoduchá geometrická kompozice vzájemně propojených hranolů posazených na zelené louce, prolínání plných bílých ploch bez oken a celých skleněných stěn, žádné dřevěné nebo kamenné obklady, které by rozlehlou uliční hradbu zdí narušily a „ozvláštnily“. Pro odpůrce moderní architektury to bude jen další krabice, vnímavější pozorovatel však dokáže ocenit nenápadnou krásu, která (stejně jako u oduševnělé tváře) vychází odněkud zevnitř a dává tušit hodnoty mnohem závažnější.Zahrada patří k bydleníRodinná vila stojí na mírně svažitém terénu velké zahrady, která má více než dva tisíce čtverečních metrů. Nebyl proto žádný důvod utlačovat dům na malé ploše a řešit ho ve více podlažích. Půdorysné pojetí si mohlo dovolit rozehrát velkorysé vztahy všech místností vzájemně mezi sebou i jejich propojení s exteriérem. Na přání majitelů se bydlení odvrací od ulice zcela uzavřenou fasádou. Půdorysnému tvaru do písmene U (otevřeného atriem do zahrady) je předsazený objekt garáže se zděnou ohradou a brankou. Teprve za ní, už na vlastním pozemku, se prochází ke vstupní zóně domu. Vstup je vlastně osou celé dispozice – na jednu stranu navazuje na společenskou část domu, na straně druhé na intimní křídlo s ložnicemi a koupelnami.Uspořádání hmot člení pozemek na několik poloatriových prostorů s rozdílnými významy. V prvním nástupním prostoru je bydlení ještě uzavřeno plnou zdí, ale prosklený vstup už poskytuje první průhled do soukromé zahrady. Druhé, hlavní atrium plně propojuje bydlení se zahradou, stěny domu jsou do něj a do zahrady v maximální míře prosklené. Pomocí nízkých zídek lemovaných záhony pak pokračuje členění i v samotné zahradě, která je zakončena dalším napolo uzavřeným prostorem, relaxační zónou s bazénem a zahradním objektem se saunou a skladem zahradního nábytku. Intimitu této části dodává kamenná zeď, obklopená z vnější strany vzrostlými stromy.Otevřenost i soukromíDo domu se vchází pěším vstupem nebo z garáže (přes technické zázemí), obě cesty ústí do haly se šatnou. Hala už má přímý vizuální kontakt s hlavním atriem, obytným prostorem i chodbou k ložnicím. Otevírá se tu pohled do jídelny a za ní dokonce až do obývacího pokoje, který je opticky oddělený jen částečnou stěnou s krbem. Kuchyň, přestože je do obytného prostoru také plně otevřená, je pohledově od vstupu cloněná polopříčkou se skříněmi. Na kuchyňské pracoviště navazuje uzavřená místnost spižírny, prádelna a domácí úklidové práce jsou přičleněny k technickému zázemí, kde je možné vyjít na hospodářskou část zahrady za garáží. Křídlo s ložnicemi je vůči hale zvýšené o tři schůdky, hned za nimi následuje volně otevřený prostor pro fitnes. Celá cesta k ložnicím a vstupní část ložnice rodičů jsou - stejně jako protější obytný prostor a hala - propojeny s atriem plně prosklenou stěnou. Atrium tak umožňuje průhledy nejenom z bytu ven do zahrady, ale také skrze dům od ložnic až do jídelny. Na ložnici rodičů navazuje velká koupelna s přímým výstupem na zahradu, dalším dvěma ložnicím je určena samostatná menší koupelna. Pro zvýšení pocitu soukromí všech dospělých členů rodiny v rámci jedné domácnosti mají ložnice okna orientovaná už mimo atrium, menší ložnice na opačnou stranu, ložnice rodičů do prostoru zahrady. Konstrukce a materiályŽelezobetonová nosná konstrukce je v rozích atria doplněná ocelovými sloupy, betonová stropní deska je vyztužená skrytými průvlaky a žebry, stěny byly vytvořeny pomocí ztraceného bednění Durisol (heraklitové tvárnice vylité betonem). Běžné technické vybavení domu je obohaceno ještě o šest slunečních kolektorů na střeše, které se podílejí na ohřevu teplé vody a vody v bazénu. Šedivé hliníkové rámy oken, šedivá vrata garáže, branka a oplechování atik jsou jediným barevně odlišným prvkem na jinak zcela bílé fasádě domu s omítkou břízolit. Teprve uvnitř zahrady se uplatnil i další materiál: venkovní dlažby jsou z italského porfyru, stejně jako zdi zahradního domku a na něj navazující venkovní zeď. V interiéru se uplatnil také italský vápenec na obkladech koupelen a dlažbách, tmavé dřevěné podlahy jsou z olejovaného marbau. Zajímavým detailem podlahy v obytném prostoru je přechod mezi dlažbou před krbem a dřevem, kde byla dilatační spára vyplněná pružným korkem. Kontrast hladkým štukovým omítkám celého domu tvoří dřevěné dveře úložných skříní, v hale světlé, v kuchyni v barvě podlahy, od nichž se výrazně odráží i bíle lakovaný nábytek kuchyňské sestavy. Veškeré zařízení, tvarově velmi jednoduché, vychází z tohoto barevného ladění stavebních prvků: přechod od bílé přes světlé a tmavé dřevo až k šedivému a černému kovu (technické detaily). U bílého jídelního stolu s nerezovou konstrukcí stojí židle se sedáky a opěráky vyplétané ze světlé přírodní kůže, bílé potahy rohové pohovky jsou doplněny několika polštáři v barvě tmavého dřeva, nízké skříňky a police jsou vyrobeny ze dřeva světlého. Celý komplex, od vstupu brankou do prvního atria přes interiéry a hlavní atrium až po kamennou zeď ukončující zahradu, se vyznačuje poklidnou jednotou všech barev a materiálů. V dnešní rušné době tak dům jednoznačně dává najevo, čím chce být - klidnou oázou ve světě příliš přesyceném, bezpečným soukromím pro život rodiny.Psáno pro časopis Domov.Když se řekne loft | Nedřevěný zahradní nábytek | Červený byt ve Slunečním městě | Léto bez hmyzu | Barvy v našem podvědomí | Speciální efekty | Vše v koši nekončí | Nejen lustr pod stropem | Promyšlený dům | Moderní kuchyň to jsou zásuvky | Chlebem proti prachu | Co první pohled neodhalí | Kamna z pohledu ekologie | Zahrada snů | Přívětivá zákoutí | Skleněné osvícení | Jste spokojeni s tím, jak bydlíte? | Bydlení na výsluní