Čím dál bláznivější kolotoč kolem NK

Klauzurní práce jsou klauzurní práce asi stejně jako okřídlené doba ledová, je doba ledová. Taky vzdálené současné realitě. Studenti se učí jak formulovat a artikulovat svou vizi, ale s reálným řešením situace NK mají pramálo společného. Ať z knihovnického, památkářského i urbanistického hlediska. Když se nyní vynasnažíme, aby se knihy do Klementina vešly (řekněme, že to nějak půjde), co budeme dělat za 50 let, až se znovu nevejdou? Klementinum je jednou z nejvýznamnějších barokních památek u nás, opravdu je nutné mu za každou cenu vtisknout novou funkci a uzpůsobit modernímu fungování? A už vůbec je nepochopitelné, proč by měla být NK uprostřed města, dnes se takové ïnstituce staví za městem, aby fondy byly najednou. Nebo vás baví jezdit si pro část knih do Hostivaře? Sebevědomí mladých architektů je nebetyčné: jejich kompetence stojí na 12 jednotlivých přednáškách a několika exkurzích. Navíc ve svém exhibicionistickém vyjadřování studenti prof. Přikryla evidentě lžou: Prostorové kapacity jsou dostatečné a v případě radikálnějších úprav dokonce i kapacitně překonají Kaplického projekt. (Marek Kopeć, Ukacko.cz). Co má kdo proti nové budově knihovny někde za městem, i když je už jasné, že Kaplický ani Letná s ní nejspíš nebudou mít nic společného?(L. Zikmund: archiweb.cz)“Co se týká relevance studentských prací, za tím si 100% stojím. Já osobně bych na sebe nenechal medika se skalpelem šáhnout ani za zlaté prase”, dodává účastník diskuse Jan Růžička. “Právě jsem dokončil poměrně zdlouhavou a obsáhlou spolupráci na stavebně historickém průzkumu Klementina a nemůžu si pomoct, tohle musím komentovat. Ty návrhy z AVu přece nemůžete nikdo myslet vážně. Jsou zcela mimo mísu, navíc z památkového hlediska zcela neprůchodné. Strávil jsem v té budově teď téměř půl roku, a jsem přesvědčen o jednom; Klementinum Národní knihovně nestačí, je to zhola nemožné a nereálné”, píše památkář, pracovník Ústředního pracoviště NPÚ Michal Patrný. Citujme zdroj ze všech nejrelevantnější: vyjádření NK ke klauzurním pracem: „Roční přírůstek knihovny v rozsahu 90 000 svazků musí také být průběžně zpracován, projít zpracovatelskými linkami a uskladněn ve skladištích. Provoz velké knihovny je náročný na organizaci, logistiku a vyžaduje celou řadu speciálních technických zařízení. Nelze ho nijak srovnávat s několika metry knih, které máme doma v pokoji, ale ani s provozem muzea, galerie či památek, které jsou zpřístupňovány veřejnosti formou volně přístupných expozic. Klementinum je druhý největší komplex historických budov v Praze po Pražském hradu. Na druhé straně platí, že součástí Klementina je velké množství objektů, které nejsou majetkem či součástí knihovny, např. tři kostely, nebo také prostor, který nelze využít pro provoz moderní knihovny, např. Zrcadlová kaple, historická barokní knihovna, matematický sál a další. Podstatnou část Klementina netvoří pouze stavby, ale také pět rozlehlých vnitřních nádvoří. Jednotlivé bloky obklopující nádvoří jsou tvořeny širokou chodbou, na kterou navazuje řada vzájemně oddělených místností. V prvním, druhém i třetím podlaží mají místnosti klenby s vysokými stropy často zdobenými freskami. To vše značně omezuje efektivní využití prostor pro potřebu knihovny. Každá moderní knihovna má tři základní typy prostor – prostory pro uživatele, sklady pro sbírky a pracoviště. Tyto prostory mají mezi sebou řadu funkčních vazeb, musí být vzájemně odděleny ale současně dobře propojeny, aby knihovna fungovala jako jeden celek. Tento princip není možné v dispozici historického Klementina realizovat, což je příčinou celé řady provozních problémů a limitů. Provozy knihovny jsou rozmístěny v kruhu kolem jednotlivých nádvoří a nelze je vzájemně propojit. Dochází tak k narušení přirozených provozních a funkčních vazeb a znesnadňuje se každodenní provoz knihovny” (…) “Současná skladovací kapacita Klementina představuje maximálně 2,5 mil. knihovních jednotek a po vystěhování Státní technické knihovny nepřekročí 3 mil. svazků. Tuto kapacitu nelze zvýšit například použitím jiných typů regálů, protože to neumožňuje prostorová dispozice a nosnost stropů. Jedinou možností je buď výstavba nového skladovacího objektu na některém z nádvoří nebo výstavba podzemního skladu. První varianta je zjevně nepřijatelná z hlediska památkové péče – znamenala by razantní a nevhodný zásah do původní barokní dispozice. Druhá varianta je realizovatelná jen za cenu vysokých rizik.” Bylo by velmi zajímavé zjistit, s jakými knihovnickými kapacitami architekti svá dílka konzultovali, když se nezeptali odborníků nejpovolanějších: samotných pracovníků NK. Vedení NK dale píše: “Historický objekt Klementina je nevhodný pro provoz knihovny takového rozsahu, jakou je a bude Národní knihovna. Jeho prostory jsou knihovnou využívány na jedné straně neefektivně, na druhé straně snahy o přizpůsobení objektu potřebám knihovny vytvářejí trvalý tlak na různé druhy stavebních zásahů do původní konstrukce historického objektu. Proto je dnešní Klementinum z minulosti zamořeno řadou vestaveb, příček a provizorií, které často odporují bezpečnostním předpisům. Jak z domácího prostředí, tak i ze zahraničí známe celou řadu dobrých příkladů využití historických prostor pro potřeby knihovny. V případě tak velké knihovny, jakou je Národní knihovna, je to ale velmi problematické. Zde se jako nezbytnost jeví potřeba velkých a flexibilních ploch, využití rozsáhlých technologických systémů pro dopravu, klimatizaci a komunikaci. To je v podmínkách historického objektu Klementina neuskutečnitelné.”V porovnání s danými fakty působí arogance mladých knihovníků o to nedůvěryhodněji: “Všechny projekty, které studenti zpracovali, dospěly k závěru, že umístění knihovny v prostorách Klementina je reálné. Prostorové kapacity jsou dostatečné a v případě radikálnějších úprav dokonce i kapacitně překonají Kaplického projekt.” (…) “Myslím si však, že jediný správný účel je nechat tam knihovnu. Zabýval jsem se tím dlouho.” (…) “Užitná hodnota je z určitého pohledu možná i důležitější než hodnota objektu jako takového.” Zajímavé, jak se z nedostudovaného architekta stane z roku na rok spasitel v oboru památkové péče, urbanismu, dějin umění a sampozřejmě architektury. Marek Kopeć dodává, že netrvá na tom, aby přestavbu Klemetina navrhoval někdo ze studentů. Nevidím však jediný důvod kromě nebetyčné drzosti, proč by to měl být někdo ze studentů. Osobně nevidím ani důvod, proč by to měl být vůbec někdo. Zajímavé je, že právě Marek Kopeć mluví o očištění Klementina, což hned praktikuje ve svém návrhu zbouráním přístavby architekta Ladislava Machoně. Chybí mu tedy nejen úcta k nejvýznamnějším jménům české architektury, ale i základní znalosti v oblasti památkové péče. Památkářský purismus je záležitostí 19. století a je chápan dodnes jako největší “prasárna” dějin památkové péče. A na závěr přidám ještě zdánlivě nesouvisející výměnu názorů v diskusních fórech, která se ale nového fungování knihovny velmi úzce dotýká: “Pořád se bavíme o nové budově, samozřejmě národní kulturní dědictví na prvním místě, o tom žádná; ale bude s novým řešením (ať tím, či tím) taky nový personál? Že všeobecnou studovnu vede bývalý marx-leninista, doktor rozhodnutím strany, mi nepřijde úplně vhodné pro fungování knihovny 21. století.” (L. Zikmund) – Odpověď uživatele librarian: “Nový personál by určitě k nové budově hezky pasoval, ovšem otázka je, zda by i ty peníze za odvedenou práci byly “nové”, tím myslím za ten stejně mrzký peníz se tam příliš mnoho svěžích tváří nepožene”.