Chvála staré půdy
O kouzlu starých domů není pochyb. Staleté prostory nabízejí úplně jiné možnosti než novostavby. A co teprve, když se podaří, jako Vladimírovi s Ivou, získat v domě z roku 1 888 část rozlehlé půdy. Tam se snad nedá bydlet špatně.
Katerina Nová , 16. 7. 2008
Vladimír jako vysokoškolský student bydlel v podnájmu v domě z konce 19. století, který by literát označil za "patricijský", a vycházel se svým domácím velmi přátelsky. Když po letech družstvo nájemníků tohoto privatizovaného domu uvažovalo o rozprodání půdních prostor na byty, bývalý podnájemník dostal nabídku část jich koupit. "Byla to šance, jaká se neodmítá," vzpomíná Vladimír. "V té době jsem žil s partnerkou v pokojíku 2 x 3 metry. Najít kvalitní bydlení byla pro nás priorita." JAK NALOŽIT S METRY
Autorem třípatrového domu z roku 1 888 je architekt Moriz Käufler. Pod krovy byla rozlehlá půda, že vystačila na tři byty! Mladý pár se radoval z možnosti v dohledné době bydlet, ale nepropadal iluzi, že všechno zvládne vlastními silami. Povolaný architekt Radovan Kříž z ateliéru Albatros vyřešil rozdělení půdního prostoru protkaného trámy, aby vznikl uživatelsky příjemný byt. "Výsledkem je mezonet o výměře 130 čtverečních metrů," říká Vladimírova přítelkyně Iva. "Prostor je otevřený. Místnosti nahoře, tedy ložnice, pracovna, hostinský pokoj, stejně jako předsíň, kuchyně a velká společenská místnost nemají dveře. Ty jsou pouze v koupelně, na WC a v komoře." DRAMATURG STAVBY
Spolupráce s architektem skončila hrubou stavbou. Vladimír s Ivou si byli vědomi, že nelze spoléhat na vlastní laický úsudek, nehledě na časovou náročnost jejich profesí, které nedovolují se zabývat vymýšlením a budováním bytu. "Naštěstí jsme objevili úplný poklad v našem kamarádovi," vzpomínají na člověka, který si vysloužil titul "dramaturg stavby". Je to designér a šéf ateliéru mozaiky.cz Libor Havlíček. Dořešil dispozice a navrhl celkový design. Do bytu také navrhl kuchyni, knihovnu, schodiště, krb, výmalby a spoustu drobností a "vychytávek". OD PODLAHY...
Takřka na 130 metrech jsou dubové parkety. "Sice čtvrtá jakost, ale nám suky a součky nevadí. Podlaha je vesele strakatá, takže to u nás nevypadá zámecky. Parkety nejsou lakované, mají voskovaný matný povrch, díky tomu není vidět každá šmouha," libuje si paní půdního bytu. Parkety jsou i v kuchyni a vstupní předsíni. "Bydlíme tu rok a jsme spokojeni. Parkety netrpí ani v kuchyni a nechováme žádné zvíře s drápy. Rybičky je nepoškodí...," směje se. OHEŇ A VODA
V rozlehlém bytě byste marně hledali televizní obrazovku. Zato nepřehlédnete velkou knihovnu ("design by Libor"), krbová kam¬na a hlavně obrovské akvárium. "Relaxuje se u něho báječně! Kdykoli přijdu domů utahaná, usadím se v křesle a pozoruju ryby," svěřuje se Iva. "A v zimě jsme koukali do plápolajícího ohně. Oheň a voda jsou naše nejsledovanější seriály." Akvárium je Vladimírův splněný sen. V kvádru, do něhož se vejde 1 100 litrů vody, bydlí americké cichlidy. Je jako biotop - žádný bělostný jemný písek, ale drobounké různobarevné oblázky. "Snažili jsme se vytvořit prostředí, které se co nejvíce blíží amazonské přírodě," vysvětluje Vladimír. "Má to i svou praktickou stránku. Bílý písek by se brzy zašpinil, ale na pestrých kamíncích není nic vidět." DOMINANTA - SCHODY
V žádném mezonetovém půdním bytě nechybějí schody. Tak je to i zde. Jsou dubové, zatím povrchově neupravované. Působí dojmem, že schodiště bylo postavené zároveň s domem. "Ještě jsme se nerozhodli," říká Iva, "ale určitě nepoužijeme lak." Na každé podstupnici schodiště je mimochodem zapuštěné LED světlo pro bezpečnou noční chůzi. Nejzajímavější část schodiště je knihovna, která je jeho záměrným pokračováním. Kamarád Libor tímto prvkem vyřešil hned několik věcí najednou. Knihovna zakrývá spodní část schodiště - pod ním vznikla komora se svažitým stropem, kam se vejde i pračka. Možná tu v budoucnu bude zaří-zená šatna. Horní hrana knihovny kopíruje schodové stupně. "Pro truhláře to byla náročná zakázka vyžadující přesnost a stálé vyměřování, každá schodnice má totiž trochu jinou šířku," vysvětluje Vladimír. V neposlední řadě taková knihovna nezabírá místo a nepřekáží. A "zubatostí" se vyřešil tradiční problém, co s vyšším nábytkem v bytě se zkosenými stropy. POKOJ PRO PATNÁCT HOSTŮ
Ve spodní části bytu je velká světlá místnost. Je do ní integrovaná menší kuchyně s jídelním ostrůvkem. V obývacím pokoji najde-te krb a opravdu velikou sedací soupravu - gauč ve tvaru L, velké křeslo a taburet. Jde o nábytek čalouněný bílou kůží z Divani Italia, kterou se manželům podařilo koupit ve výprodeji. "Často k nám chodí kamarádi, a není žádná zvláštnost, když se u nás sejde patnáct lidí. Důležité je, aby si každý měl kam sednout," vysvětluje Iva. Manželé jsou aktivní hudebníci, v bytě nechybí ani klavír. Navíc mají slabost pro starší nábytek, proto jsou hrdí na stolek a stojací lampu z 30. let minulého století. Obojí je svatební dar od kamaráda. I když všude v mezonetu je osvětlení bodovkami zapuštěnými v sádrokartonovém podhledu, v obývacím pokoji poskytují světlo italské designové lustry Prandina ze zrcadlového skla. "Ještě chybí koberec," vysvětlují manželé. "S nákupem nespěcháme. Koberce, co by se nám opravdu líbily, dělají například v Moravské gobelínové manufaktuře ve Valašském Meziříčí, ale jsou dost drahé..." PO SCHODECH DO PEŘIN
V horní části bytu se nachází menší manželská ložnice zařízená pár kousky nábytku (postel plus noční stolky) se samostatným WC. I to je Liborův výtvor: jedna stěna obložená mozaikou z tropického dřeva merbau, ostatní vymalované v limetkovém odstínu. V kombinaci s bílou sanitou Laufen vypadá místnůstka nápaditě a elegantně. Koupelnu si majitelé nechali zřídit jednu, a to v "přízemí". Je řešena obdobně, kombinací dřevěného obkladu s barevnou bordó výmalbou. Zkosené zdi v horní části bytu přidávají pokojíkům na útulnosti. Pod šikmou střechou v koutě je malá pracovna. "Člověk nepotřebuje k práci víc než stůl, notebook a kvalitní ergonomickou židli," říká Iva, která často pracuje doma. Třetí místnost, která slouží jako pokoj pro hosty, má tři stěny, čtvrtá je otevřená do obývacího pokoje. Není to definitivní, zatím se čeká na řešení. "Nechceme v bytě žádná zábradlí," vysvětluje Vladimír, "dáme přednost nápadu, který místnost zabezpečí, ale nebude rušit krásný prostor."
Libor HAVLÍČEK architekt, ateliér mozaiky.cz "V tomto bytě se bohužel stala chyba - v celém 130 m2 velkém bytě jsou pouze střešní okna. Majitelé jsou tudíž odříznuti od pohledu na okolí a horizont, přitom se při troše snahy okna dala citlivě začlenit do střechy i fasády byť historického domu. Někdy je lepší vytrvat, nesklonit se před tlakem institucí, v tomto případě památkářů, a nemalé peníze vložené do bydlení investovat tak, aby výsledek odpovídal představám. Od tohoto handicapu se nicméně muselo odvíjet další zpracování interiéru. Vnitřní prostor a všechny dispozice bylo nutné maximálně otevřít a dále bylo možné pracovat se subtilními detaily, stejně jako se světlými a lehkými barvami, aby se i bez prostoru za okny dalo v bytě žít s pocitem volnosti, lehkosti a vzdušnosti. Myslím, že tyto atributy velkému půdnímu bytu přirozeně náleží."
Psáno pro časopis DOMOV 06|08
