Chata ve švýcarských alpách vzdoruje extrémnímu prostředí

Horský masiv Monte Rosa se nachází v alpské oblasti na pomezí švýcarských a italských hranic. Masiv zahrnuje celkem 15 vrcholů s nadmořskou výškou přes 4000 metrů včetně druhé nejvyšší hory Evropy Dufourspitze. Oblast proto každoročně navštěvují zástupy vyznavačů extrémních sportů, ale i turistů, kteří primárně obdivují tamní ledovcové úkazy.

Na úpatí Monte Rosy nedaleko městečka Zermatt – populárního lyžařského střediska – se již dříve nacházela horská chata sloužící jako výchozí bod turistů a horolezců. Vzhledem k jejímu špatnému technickému stavu ovšem před několika lety došlo k nahrazení boudy moderní stavbou z kanceláře slavného švýcarského studia Bearth & Deplazes Architekten.

Od začátku projektu museli architekti počítat s extrémně náročným vysokohorským podnebím lokality ve výšce 2883 metrů nad mořem. Výstavbu navíc komplikovala složitá dostupnost místa – pro dopravu materiálu i pracovníků na stanoviště totiž sloužil výhradně vrtulník. Architekti proto museli přijít s adekvátní odpovědí na všechny tyto okolnosti

Studio Bearth & Deplazes Architekten se dlouhodobě zajímá o možnosti využití moderních digitálních technologií při projektování staveb. Proto i v případě horské chaty Monte Rosa architekti navrhli konstrukční systém zpracovaný počítačem, jehož výsledkem byly prefabrikované části, které byly smontovány přímo na místě jako 3D puzzle. Jednalo se přitom o prototyp, který nebyl nikdy předtím ve Švýcarsku realizován.

Základy stavby tvoří korozivzdorná ocel s vnitřním betonovým jádrem. Na nich se pak tyčí lehká pětipatrová dřevostavba na půdorysu nepravidelného osmiúhelníku. Plášť budovy je kompletně zhotoven z vyleštěného hliníku, který po celém obvodu protíná klikatící se pásové okno. Do pláště jsou dále zasazena střešní okna VELUX, která přivádějí přirozené světlo přímo do jednotlivých pokojů a mohou být navíc ručně otevíraná. Příjemné světlé a zdravé prostředí uvnitř stavby bylo důležitým faktorem.

Těžko přístupné místo si také vyžádalo energetickou samostatnost chaty. Kompaktní monolitická stavba tak využívá několik typů získávání energie, které jsou pravidelně kontrolovány a optimalizovány. Celých 90 % spotřeby elektřiny zajišťuje moderní fotovoltaický systém, který je navíc schopen energetické přebytky uchovávat v akumulátorech. V případě potřeby lze elektřinu získat také z řepkového oleje. Vzhledem k umístění horské chaty se pro provoz využívá ledovcová voda.

Návrh stavby nevycházel z předem definovaného tvaru, který by mohl připomínat ulomený kus horniny, na druhou stranu ale není její podoba ani zcela nahodilá. Základní pilíř celého projektu představuje koncept trvalé udržitelnosti a efektivní využívání zdrojů. Proto se na projektu výrazně podíleli také vědci z prestižní univerzity ETH v Curychu, aby pomocí nejmodernějších technologií dosáhli spolu s architekty kýženého výsledku.